He won |1D|

3. kapitola

Začala jsem opět přemýšlet. O tom, kde je, s kým je, jak daleko je, a hlavně, jestli vůbec ještě je. Jsem asi naivní, ale já nepřestanu věřit v to, že
ho najdu, a vše bude tak, jak má být. Vezmeme se, budeme spolu mít krásný děti, a prostě a jednoduše, budeme mít dokonalej život.

Tak, jako každý večer jsem si vzala telefon, a vyťukala Safaa, a zavolala.

"Ahoj Saf." Řekla jsem jí, a usmála se. Ona je jedna z mála lidí, kterým věřím  a co mi dokáže vyčarovat úsměv na tváři.

"Ahoj Mio, tak jak se dnes máš?" Zeptala se mě.

"Dnes jsem byla na schůzce s dalším detektivem. Vypadal tak, že snad alespoň on by mohl trochu pomoci."

"No, to doufejme...."

"Jaký jsi ty měla den?" Zeptala jsem se jí, abych odbočila od tématu Zayn.

"Byla jsem v práci, a pak nakupovat. Našla jsem jednu vážně skvělou kavárnu, někdy Tě tam musím vzít!"

"Jo... dobře." Zasmála jsem se jejímu nadšení pro věc.

"Myslíš si, že ho najdeme, Saf?"

Bylo ticho... nevěděla, co mi odpovědět.

"Mio... Strašně ráda bych Ti řekla, že ano. "

Jen jsem si povzdechla. Nechci, aby mě Safaa slysešela zničenou. Moc dobře vím, že ani ona to nemá lehké, a já jí nechci přidělávat další starosti se mnou, tím, že budu stále ukazovat to, jak moc zraněná jsem.

Začala mi být zima, tak jsem šla do koupelny, a napustila si vanu, do které jsem dala vonné lístky, které voněly po ružích. Z Macbooku jsem si pustila hudbu od Bjork, a svlékla ze sebe oblečení, a položila se do vany. Potichu jsem si zpívala I've seen it all s Bjork, a připadala jsem si jak v nějakém hororu. Bjork má specifický druh hudby. Takový depresivní, ale nějakým způsovem uklidníjící zaroveň.

Měla bych pro sebe začít něco dělat, nějak se odreagovat, jinak se v té své imaginární bublině asi brzo zblázním. Připidám si jako někdo, kdo se dostal do takové té místnosti, kde se přibližují stěny k sobě. První šok, že tam jsi, a pak postupně stracíš kontrolu, a to všechno tě pomalu ale jistě ničí, a pak nakonec se ze dvou zdí stane jedna, a vy jste její součastí.

Zítra po práci si půjdu koupit novou kabelku, a boty, a velkej kýbl čokoládový zmrzliny, abych zahnala nekončící smutek.

Když už voda začínala být studená, a mně opět začínala být zima, tak jsem se oblékla do dvojdílného, teplého, flanelového, červeného pyžama, kde byli lední medvědi, a vločky. Za pár týdnů jsou Vánoce, a já je budu trávit bez Zayna.

Čaj, který jsem si předtím uvařila, byl ještě docela teplý, tak jsem ho celý vypila, a šla si udělat večeři. Ohřála jsem si tortilu, a dala do ní kuřecí maso a zeleninu. Jednoduché, krátké na přípravu, ale dobré.

Ještě nebylo ani osm hodin, a já už byla unavená... tohle každodenní přemýšlení je docela vyčerpávající. Má to ale jednu výhodu - neponocuji. Takže ráno nemám napuchlé oči a ani kruhy pod očima. Jo, je to fakt prastěný, upřímně, snažím se najít jakékoliv maličkosti, které by mi pomohly zlepšit den, že mi pomáhá už i tohle.

Dojídala jsem poslední sousto tortilly, když v tom mi zazvonil telefon.

"Neznamé číslo? Asi někdo z práce, Bože, ani doma mi nedaj pokoj." Zabručela jsem, a brala si telefon k uchu.

"Mia Bunst, prosím." Řekla jsem do telefonu hlasem, který vždy nasazuji v práci.

"Dobrý večer slečno Bunst, tady Harry Styles. Neruším?"

Docela jsem si oddychla, že to není nikdo z práce. I když... řešit Zayna se mi znovu nechce.

"Dobrý večer. Ne, v pohodě nerušíte. Co potřebujete?"

"Chtěl jsem si s Vámi domluvit to další setkání. Jste teď můj jediný případ, a jiný si ani teď brát nechci a nebudu, takže se můžu věnovat tomuto na  100%. A myslím si, že bychom mohli začít s vyšetřováním co nejdříve. Proto, měla by jste čas zítra, řekněme, kolem 3. odpoledne?"

Takhle milý hlas neměl ani v kavárně. Asi si cvrknul pod svíčky, nebo nevim, ty jo

"Od dvou hodin mám nějaké jednání, nevadilo by Vám to o půl čtvrté?"

"Bez problému." Odpověděl mi.

"A na jakém místě?" Zeptala jsem se.

"Ach ano, omlouvám se. U mě v kanceláři, během zítřka Vám pošlu adresu."

"Dobře, děkuji vám. Mějte se."

"Já děkuji. Dobrou noc, uvidíme se zítra."

Dobrou noc? Vážně mi ten mega vážnej chlap teď popřál dobrou noc?

"Dobrou noc." Odpověděl jsem ze slušnosti.

"No dobrý, tak teď už konečně snad budu moct jít spát." Zamrmlala jsem si pro sebe. Za poslední rok jsem si mluvila sama pro sebe víc, než snad za celej život dohromady.

Nádobí jsem odnesla do kuchyně, a zapla myčku, odebrala se do koupelny, kde jsem si učesala vlasy, vyčistila pleť a zuby, a šla jsem konečně do postele. Zhasla jsem lampičku, a upadla do říse snů.

-------------------

Omlouvám se, že je díl až po tak dlouhé době, ale byla jsem v Londýně, pak nebyl čas a ani chuť :( Od teď budu přidavat minimálně jednu kapitolu týdně :)

ledarenda