He won |1D|

4. kapitola

Budíky nemám ráda od školních let, ale od těch pracovních ještě víc.

Vykopala jsem se z postele, a mířila do obýváku. Zapla jsem si televizi, a zamířila do kuchyně. Udělala jsem si tousty a nalila džus.
Při snídani jsem projela e-mail, a NY news. Nevím proč, ale hodně se o NY říká, že je to město kriminality, ale přijde mi to spíš naopak...

Po snídani jsem si vyčistila zuby, namalovala se a šla do šatny si vzít nějaké oblečení. Oblékla jsem tmavě modré jeansy a k tomu výraznější červenou halenku a černé sako, doplnila jsem to černými jehlami a stáhla si vlasy do culíku. Do kabelky jsem hodila nějaké papíry, co dnes budu potřebovat, make-up taštičku, mobil, peněženku a klíče. U dveří jsem si vzala ještě černý kabát, a už jsem sjížděli výtahem dolů, do garáže.

Nemám ráda to, když z tmavé garáže vyjedete na sluníčku. Prostě strašnej šok.

Měla jsem až moc času, a nechtěla jsem ten čas trávit zbytečně v práci, tak jsem jela zase do Starbucksu. Jezdím tam každý den, než jdu do práce, tedy pokud stíhám.

Dnes jsem si dala čokoládové latè a sedla si s ním do rohu kavárny, kde jsem si vzala telefon, a projížděla jsem různé novinky a tak. Když už bylo 8:45, a já měla kávu vypitou, odjela jsem do práce.

U recepce mě vítala Melissa, a jejím zářivým úsměvem mi vyčarovala lepší den.

"Ahoj Melisso."

"Dobré ráno, Mio."

"Mel, prosím Tě, mám dnes nějakou schůzku, nebo jednání? Krom tý velký zasedačky odpoledne."

"Vydrž, podívám se. Hmmmm, nic tu an dnešek nevidím."

"Paráda, díky moc. Až budeš mít volno, stav se u mě v kanceláři."

"Jasný, pa."

Upravila si sukni, a s nějakými papíry se vydala dlouhou chodbou, na druhou stranu, než já.

Nastoupila jsem do výtahu, a zmáčkla "26". Patro, kde mám svou kancelář. Odemkla jsem kancelář, a kabát pověsila na věšák, a kabelku položila na stůl.

Zapla jsem si počítač, a projela diář, co mám dnes udělat.

"Takžee... Vyjednat nějaké nové destinace ve Skotsku a v Brazílii. Bože, Brazilčané jsou tak tupí."

Dopoledne jsem vyřizovala nějaké smlouvy, a před obědem pro mě přišla Melissa. Jako každý den, jsme spolu vyrazily na oběd.
Dnes vyhrála naše oblibená restaurace, asi blok od kanceláří.

"Mio... Měla by jsi někam vyrazit. Přece jenom, už je to rok... Stále věřím v to, že ho najdeš, ale Mio, musiš se naučít žít i bez něj. Tím žit ale nemám na mysli jíst, pít a spát, ale taky se trochu bavit. Když bychom si vyrazily třeba někam do klubu, ulevilo by se ti, věř mi."
Ach Bože, už je to tu zase. Den co den to do mě hustí. Já vím, že má pravdu, ale prostě já s tím nic neudělám. Rok je krátká doba, oproti té době, co jsme byli se Zaynem spolu. Nejde všechno jen tak zahodit...

"Melisso, moc si vážím toho, že se snažíš, ale... Vzdej to. Časem se s tím nějak vypořádám, ale teď ještě prostě ne. Nejde to. Pořád ho miluju, miluju ho víc než cokoliv jiného na světě..."

"Ja vím, já vím. Dobře, asi máš pravdu. Já nevím, co to je milovat." Odpověděla mi, a sklonila hlavu k zemi.

"Ale dovol mi, Tě vzít zítra věcer do klubu. Prosím, jen jednou."

"Zítra?" Zeptala jsem se, ale moc se mi tam nechtělo.

"Ano, zítra. Je pátek. Pojď se bavit Mio. Neboj se, nepůjdeme do žadnýho podřadnýho klubu. Zarezervuju místa v jednon z nejlepších klubů v New Yorku! Uvidíš, že se Ti to bude líbit. No, a když ne, tak alespoň budeš mít nějakou novou zkušenost." Dořekla Melissa, a loktem mě šťouchla do ramene a ušklebila se. Moc dobře vím, kam tím míří.

"Ne, Melisso. To nepřipadá v úvahu. Za koho mě sakra máš, abych s někym...Ne."

"Já vím, jen Tě škádlím. Tak půjdeš?"

"No... Dobře, ale do dvou ráno budu doma. Jasný?"

"Jasný! Bude to skvělý." Radovala se Melissa.

"No, to pochybuju." Zamumlala jsem si pro sebe.

----

Po obědě mě čekala už jen jednání, a pak ještě schůzka se Stylesem.

V zasedačce jsem si sedla na své obvyklé místo, k velkému prosklenému oknu. No, vlastně celá budova byla prosklená, ale tahle místo úplně celá. Sedla jsem si tam, a čekala, než dorazí všichni ostatní. Tohle je jediná věc, která mě na téhle práci opravdu, ale opravdu štve. Je tu plno lidí, se kterými si nerozumím, ale díky Bohu, jsem na vyšší pozici, než oni, takže si nenecháv házet klacky pod nohy, ale spíš jim to občas dělám já, a díky tomu, si denně vysloužím pěknou dávku nenávistných pohledů. Ale upřímně, stojí to za to, vidět ty jejich obličeje, když třeba jejich oblasti hotelů předám někomu, koho mám radši, a jim dám ty nejvíce problémové. No, prostě nějakou radost v životě si najít musím...

----
Po nekonečném jednání, jsem se vrátila zpět do kanceláře, vzala si věci a snažila se co nejrychleji vypadnout.

Dole na recepci jsem se rozloučila s Melissou, a šla si pro své auto.

V sms, která mi asi před hodinou přišla od Stylese byla adresa jeho kanceláře, tak jsem si jí zadala do navigace, protože o té ulici jsem snad vážně ještě nikdy neslyšela. Cesta trvala asi 30 minut, a perfektně se mi to načasovala, takže jsem v 16:30 vcházela do docela zvláštní budovy, na okraji města. Byla až moc moderní, na to, že stojí na předměstí.
Slečna na recepci mě poslala do 8. patra, a já se vydala hledat Stylesovo kancelář. Nebylo to složité, protože měl jako vchod do kanceláře ty největší dveře na patře.

Zhluboka jsen se nadechla, a zaklepala na dveře.

-------------
Díl naprosto o ničem :( Jen jste se trošku seznámili s Miou a Melissou. V další kapitole už ale bude i Harry :)

ledarenda