Trošku jiný Vánoce

|1|

  ,,No tak, Clare. Pohni zlato! Nebo to letadlo nestihneme." ,,No tak promiň mami, že ty eskalátory nejely, a že je náledí a ty nejsi úplně stoprocentní řidička." Odpověděla jsem mámě s nechutí. Rozhodla se totiž, že když už je mi patnáct, vyrazíme si někam daleko na dovolenou. Celý rok jsme šetřili a nakonec máma na poslední chvíli objednala let na Kanáry. Díky tomu, že to objednala pozdě, nebudu vedle ní sedět v letadle. Moc mi to nevadí... ;D Dost se těším. Jsou totiž Vánoce a zatímco tady je strašná zima a sníh, tam snad bude tepleji.

    Nechápu proč tak spěchá. Vždyť ve frontě na kontrolu pasů je ještě asi 10 lidí a pořád nehlásili, že by se letadlo chystalo odletět. Máme čas. Navíc odlet je plánován na půl druhou a je teprve čtvrt. ,,Clare Rayne? Hmm, hmm, vše v pořádku, příjemný let." Vítá mě s úsměvem letuška a vrací mi pas s letenkou. ,,Tak, tady je moje sedadlo, tvoje je o tři řady dál." Říká máma. Jako bych to nevěděla... ,,Tak zatím mami. Měj pohodový let." Už ani nečekám na odpověď, ale vím, že mi máma odpovídá. Když se ohlédnu, pořád se za mnou dívá. Zamávám jí, kabelku strčím pod sedadlo, vytáhnu mobil a sluchátka. Už jsem se chystala zapojit sluchátka, ale ještě jsem se jen tak random podívala do uličky. Procházel tam hezký, vysoký kluk, věk cca 17. Měl hnědé vlasy, krásné modro-zelené oči a ďolíčky ve tvářích :3 Rychle jsem svůj pohled upřela k okýnku, protože se na mě taky díval. ,,Ťuk, ťuk." Zaklepal mi někdo na rameno. Otočila jsem se . Stál tam on, kluk z uličky. ,,Co potřebuješ?" Zeptala jsem se nervózně. ,,No víš, sedíš na mém místě." Řekl a ukázal na sedadlo, na němž jsem až doposud seděla. ,,Jé, promiň,nevšimla jsem si." Vykoktala jsem a začala se zvedat. ,,Ne dobrý. Jen tam klidně zůstaň." ,,Děkuju!" Usmála jsem se a zase si sedla. On mi úsměv oplatil a sedl si vedle mě (na mé sedadlo). Nevypadal, že by mu to moc vadilo, a to to sedadlo bylo u okýnka... :)

Letadlo se začalo třepat - ,,Asi startujeme." Blesklo mi hlavou. ,,Prosím,ať je to v pohodě!" Modlila jsem se se zavřenými oči. Začaly se mi klepat nohy. ,,Jsi v pohodě?" Zeptal se mě a položil jeho ruku na tu mou. ,,Jo    já   letím poprvé, víš ?!" ,,Jsem Tom." ,,Clare." Konečně!! Řekl mi jméno!! Už jsem se bála, že ho budu muset až do konce života nazývat : Kluk z uličky, nebo tak. ,,A co, že na Vánoce sama? A tak daleko? A ještě k tomu poprvé letadlem?" Zeptal se a pousmál. ,,Nejsem tu sama.Letí se mnou máma, jen sedí jinde. Rozhodli jsme se na poslední chvíli, takže bylo těžké najít dvě místa vedle sebe. A ty?" ,,Chápu :D Rád cestuju, takže..:)" A sám? Zajímalo mě. Ale už jsem se ptát nechtěla, bylo by to moc vlezlé. ,,A co táta? Kde je on?" Zaskočil mě. Na takovou otázku jsem nebyla připravena. ,,Nevím.",,Jak to myslíš?" ,,Odešel od nás, když mi byly tři měsíce. Tak nějak si uvědomil, že to takhle nezvládá a chce žít svůj-volný život. Máma se pak bála si něco nového začít, aby to nedopadlo stejně. Od té doby jsem ho neviděla. Ani na narozeniny, nebo tak. Jen na fotkách." Radši jsem přestala mluvit, protože jsem cítila, že mi vlhnou oči. ,,Promiň. To jsem netušil." ,,Ani jsi nemohl." Odpověděla jsem co nejmileji to šlo a usmála se. Vypadal, že ho to mrzí, ale když viděl, že mi to nevadí, taky se pousmál. Měl takový milý hlas. Vytáhl telefon. ,,Letíš taky poprvé, nebo co, že nevíš, že nemáš používat telefon?" Řekla jsem trochu naštvaným hlasem, ale s úsměvem. ,,Ne už jsem, hele! To říká ta, která se modlila při vzletu?! :D " ,,Jak víš, že jsem se modlila?" ,,Jsem viděl, ne? A taky tvoje šeptání není moc tichý." ,,Juj. Trapas." Řekla jsem tiše, ale tak, aby to slyšel.

 ,,Něco k pití? Bagetku?" Přišli k nám dvě letušky. ,,Ano dám si jablečný džus a bagetku samozřejmě.",,Já vodu. A bagetku též." Objednali jsme si. Chtěla jsem se do ní hned zakousnout, ale Tom mi řekl : ,,Věř mi. Nech si ji na později. Bude to dlouhý let a hádám, že jsi před odletem obědvala." Měl pravdu. Tak hodinku před tím, než  jsme vyjeli, jsme obědvali. Měli jsme lasagne. Ty máma umí skvěle. ,,Nekouknem na film?" Nabídl mi. ,,Ne ne díky. Já dám přednost hudbě." ,,Fajn. Jak myslíš." Poprosil letušku, která stála vedle a obsluhovala jiné cestující o sluchátka. Nabídla i mně, ale já je odmítla. Mám přeci svoje, celé žluté s mimoni.  Pustil si film (na dotykové obrazovce na sedadle před ním) . Myslím, že to byl horor, ale nevím to jistě. Já zapojila sluchátka, otevřela hudbu a klikla na náhodné přehrávání. Cestou jsem si ještě udělala pár foteček z okýnka. Vždycky se na mě podíval a protočil oči. ,,Máš problém? Letím poprvé a tohle je prostě nádhera!" ,,Však v pořádku. Já se takhle taky poprvé choval." Řekl a díval se dál. Když se on někdy lekl (asi to fakt byl horor), ucukl a vždycky do mě (snad) omylem drbl. Ale omluvil se.

Když šel asi po hodině cesty na záchod, pokukoval po jedné letušce. Svůdník jeden, pche. Když se vracel,byla zrovna turbulence. Letadlo se otřáslo a on na mě spadl. Vytrhl mi tím sluchátka z uší, takže hned byla příležitost rozpoutat konverzaci. ,,Promiň. Turbulence." Řekl v záchvatu smíchu. ,,Dobrý. Hele, že se ti ta mladá blonďatá letuška líbí?",,Proč myslíš?" ,,No, že jsi po ní tak pokukoval a ona se na tebe usmívala a pak se začala červenat." ,,Neblázni. Je moc hubená. To já nerad. Holka musí mít aspoň malý spíček." Jé, bod pro mě, chi chi. ,,A vůbec, nezajímej se a poslouchej si písničky." Řekl mi se šibalským úsměvem. ,,Hmm. S radostí!" Řekla jsem namyšleným tónem (ale se smíchem) a nasadila si zase sluchátka. Zbytek cesty už byl v klidu. Ještě asi dvakrát přišly letušky s nápojovým vozíkem. Ale Tom chudák usnul, takže přišel o konverzaci s -prej hubenou- blondýnkou.