Trošku jiný Vánoce

|6|

Když odešel, šla jsem si sednout za mamkou. ,,Měla bys za ním jít." ,,Nechám ho chvilku....půjdu za ním až odpoledne." Řekla jsem jí a dosnídala. Potom jsem šla na pokoj. Seděla jsem na posteli a nevěděla co dělat. Venku bylo hezky, možná až moc vedro a Tom zamčený na pokoji. Vyšla jsem z pokoje a zaklepala na mamku. Otevřela mi až asi po pěti minutách. ,,Promiň, sprchovala jsem se." Omluvila se. ,,V pohodě. Můžu dál?" ,,Samozřejmě."

,,Co podnikneme?" Zeptala se máma. ,,Jela bych nakupovat." Řekla jsem bez rozmýšlení. ,,Už zase? No dobrá tedy." Pousmála se mamka. Vrátila jsem se zpět do pokoje a nachystala si věci. Musela jsem si ještě přepočítat penízky, abych v obchodě nakonec nezjistila, že jsem na nule. Výsledek byl uspokojivý.

,,Uf. Díky bohu, že už jsme tu. Ten puch v buse by mě za chvilku zabil." ,,Zase to nepřeháněj Clare." Zasmála se mamka. ,,Nepřeháním. Kdybychom jeli ještě o zastávku dál, nevím jestli bych to dala."

Mamka mi dala hodinku na to, abych si nakoupila co chci, a pak, že se sejdem a ještě si někam zajdem spolu. Obchoďák byl krásně klimatizovaný. Zašla jsem do prvního obchodu, který jsem potkala. Myslím, že to byl Reserved. Ale nejsem si jistá. Do kabinky jsem šla asi s padesáti kusy oblečení. Všichni se na mě dívali jak na trotla. Zkoušela jsem si postupně patery kraťase. Dvoje riflový, dvoje teplákový a zbytek takových sportovních. Ve finále jsem si odnášela tašky, ve kterých byly jedny teplákový kraťase - meruňkový, dále pět tílek všech možných barev a střihů, troje sportovní kraťase, dvoje plavky a jedny tenisky.

,,No to si děláš srandu?" Udivila se máma, když jsme se setkali. ,,No co?" Hodila jsem po ní nevinný výraz. ,,To muselo stát majland!" Zvyšovala na mě hlas. ,,Mami uklidni se. Zas tak drahý to nebylo. Bylo to o 30% levnější, než doma. Počítala jsem to. A navíc...jsou to moje peníze." ,,To ale neznamená, že musíš vykoupit celej obchoďák." ,,Ale jo mami. Pojď radši na smoothie, ať se uklidníš. Zvu tě." Btw máma si toho koupila ještě víc ale pšt. 

,,Dobrý den. Dala bych si velké jahodobanánové smoothie." ,,A pro mě kokos." Doplnila jsem mámu. Už začínala vytahovat peněženku z kabelky. ,,Né mami nech to. Já to zaplatím." Usmála se a schovala ji zpět. Pak jsme si sedli na lavičku a povídali si. ,,Tak jak si užíváš dovolenou?" Zeptala se mě po chvíli máma. ,,Jo supér. Díky, žes vzala mě a ne toho divnýho týpka." ,,Jakýho divnýho týpka sakra? O kom to mluvíš?" ,,No promiň. Tak tedy toho divnýho Boba." ,,Proč divnýho? Co proti němu máš?" Začala se máma trošku zlobit. ,,Je divnej! Vím, že má každej jiný záliby, ale to co dělá on se mi prostě nelíbí." ,,Co se ti sakra nelíbí na chytání motýlů?" ,,Je to vražda mami! Vždyť on je pak propíchne špendlíkem a usuší." ,,Ale dá je svým vnoučatům do školy do biologie." ,,To je mi jedno! Ať je dá třeba na výzkum, pořád je to vražda. A tak krásný motýly on zabijí.Kdyby zabíjel nějaký, kteří nejsou moc hezcí, nebo kterých je na světě dost, ale on zabijí ty nejhezčí a nejohroženější. Nemám ho za to ráda." ,,Hele. Ať se ti líbí nebo ne. Je to prostě můj přítel. Tebe se na názor nikdo neptal." ,,Jo tak přítel jo???" Neudržela jsem se. Musela jsem se zasmát. ,,Co je ti k smíchu?" ,,Nic. Já jen, že jsem s tebou chlapa už hodně dlouho neviděla. Myslela jsem, že nechceš riskovat, po tom co se stalo..." ,,Hele. Samoty už bylo dost. Už mi bylo fakt smutno. Všechno bude dobrý, uvidíš. Svatbu neplánujem a táto mu říkat nemusíš." ,,A nastěhuje se k nám?" ,,To nevím zlato. Uvidíme." ,,A proč si mi o něm nic neřekla? Jak dlouho už spolu jste?" ,,Už rok." ,,Cože?" ,,No...a půl. Sis ničeho nevšimla? Zrovna ty...." Zasmála se. ,,To není vtipný." Smála jsem se taky. ,,Mělas mi to říct."  

Potom už bylo docela pozdě na to, abychom šli ještě do nějakýho obchodu, protože poslední bus jel už za chvíli. Cesta byla dlouhá, protože všude byly kolony. Když jsme se vrátili do hotelu, šli jsme ještě do moře. Zrovna zapadalo slunko. ,,Zajdeš ještě dneska za Tomem?" ,,Mamiiii" ,,No co je? Myslím, že by to neuškodilo. Potřebuje vidět, že ti na něm záleží." ,,Co ti na to mám asi tak říct?" ,,Stačí, když to zvážíš." ,,Popřemýšlím o tom."