Trošku jiný Vánoce

|4|

Zůstala jsem stát a zírala na ně. ,,To mi nemůže udělat. Brala jsem ho za super kámoše. A on mi říkal, že takovou holku už dlouho nepotkal." Říkala jsem si v duchu. ,,Clare počkej. Já ti to vysvětlím." Volal na mě. Tahle věta vždycky znamená, že mezi nimi něco je. Nepočkala jsem. Zrychlila jsem krok a utekla tím mamce. Nechtělo se mi čekat na výtah, a tak jsem ty čtyři patra vyšla pěšky. Ke konci už jsem umírala, ale to bylo vedlejší. Když jsem se konečně dostala do pokoje, celá udýchaná, lehla jsem si na postel, tváří do hroudy krásně poskládaných polštářů. Už jsem brečet nechtěla. ,,Není ani můj kluk. Třeba je to jeho holka....kdybych byla jeho holka já, tak ok, ale tohle....už jen to, že jsem ho potkala a to, že jsme ve stejným hotelu a všechno...to je prostě velké klišé. Za necelý dva týdny jedu domů. Oslavíme tu ještě s mámou Vánoce a pak se vrátím. Na střední si pak někoho najdu. A nebo ještě před tím, to je jedno (vždyť ani nevím kam se budu hlásit)." Sedla jsem si. Uvědomila jsem si, co jsem právě řekla. ,,Však co, je to pravda." Ještě jsem si dnešek zapsala do deníku, který si vedu už asi sedm let, a pak jsem s mámou šla na večeři. Dnes byly mořské plody, mňam mňam ! Chobotnice, různé škeble a nevím co ještě. Vyfotila jsem si to samozřejmě. ,,Můžeš mi říct, proč si všechno fotíš?" Pronesla máma. ,,No co. To je teď normální, víš?!" ,,Joooo. Ach tááák. A předpokládám, že to pak dáš na insta, co ?!" ,,No a? Ty snad taky ne?!" ,,No když mě  tam označíš, tak už nemusím." ,,Ok, jak chceš." Ano. Máma má instagram. Je to zvláštní. Skoro na všech fotkám od ní mám komentář -,- Chce být totiž strašně in a facebook jí nestačí. ,,Tak já už půjdu mami. Pa a dobrou." ,,Pa zlato."

Facebook mi hlásil, že mám novou žádost o přátelství a zprávu. Otevřela jsem si tu žádost. Byl to Tom. Tom Collec. Najela jsem na něj. Samozřejmě, že na úvodce měl jednu z dnešních fotek. A profilku jen v plavkách :3 ,,No tak Clare. To je ti přece jedno." Napovídal mi vnitřní hlásek, ale já jsem i přes to žádost přijala. Pak jsem otevřela messenger. Byl v pořadí jako první. ,,Ahoj Clare. Přijď dnes v devět na terasu. Tam kde jsou ty super křesílka a boží výhled na moře. Všechno ti to VYSVĚTLÍME!!  Tom" Tohle tam stálo. Přesně takhle napsané. A bez smajlíka... Bylo osm. Upravila jsem dnešní fotku z večeře, označila mamku a zveřejnila. Samozřejmě s popiskem a označením hotelu. Jako vždy. Pak mi napsala Annie. Nechtěla jsem jí o dnešku psát. Chtěla jsem za tím po deváté večerní udělat tlustou čáru. Po chvilce jsem se s ní musela rozloučit, protože už bylo devět. Učesala jsem se a vyšla ven. 

Na polozavěšených křesílkách už seděl Tom. A ona samo sebou. ,,Ahoj Clare. Posaď se." Přivítal mě Tom. Pousmála jsem se a sedla si. On mi úsměv neoplatil. Bral to vážně. Oba dva. Chvíli jsme se na sebe jenom tak dívali. ,,Nepředstavíš nás?" Zeptala jsem se. Tom se podíval na tu holku a ona spustila. ,,Ahoj. Já jsem Ellie. Nepoznali jsme se za nejlepších podmínek, ale to se spraví, uvidíš." Řekla milým tónem. ,,No." Nenechal ji Tom domluvit. ,,Jsme už dlouho přátelé. Poznali jsme se na základce, když se Ellie v osmičce přistěhovala. Byla to, kromě mé sestřenice, jediná holka, která neujížděla po těch nagelovaných klucích z naší třídy, takže se se mnou v klidu bavila. Za ty dva roky se z nás stala super dvojka. Teď spolu chodíme na střední. Je o tři měsíce mladší než já, kdyby tě to náhodou zajímalo. A teď jsme chtěli oslavit naše čtyřleté přátelství a vyjeli jsme si sem." ,,A proč si mi ji nepředstavil už v letadle?" Přerušila jsem ho. ,,Nešlo to. Dorazila až včera." ,,Takže jen kamarádi?" ,,Ano." Ozvala se Ellie. ,,Jsem totiž na holky, už od šesté třídy." Překvapila mě. To je poprvé, co o tom mluví někdo takhle otevřeně. Ještě nikdy se mi to nestalo. ,,To byl jeden z důvodů, proč jsme se přestěhovali. Ke konci šesté třídy se mi začali ve třídě posmívat a v sedmé se to už nedalo zvládnout. Rodiče mi řekli, že ten rok prostě vydržím a začali hledat bydlení někde jinde. A tak jsem tady." Nevěděla jsem, co na to říct. ,,V pohodě?" ,,Jo. Já jen nečekala takovou dlouhou historii. Myslela jsem si, že to bude klasika." ,,Jakože nejsem normální, když jsem lesba?" ,,Ježíš ne! To ne! Promiň, takhle to vyznít nemělo. Omlouvám se. A děkuju. Jen mi dejte čas si to urovnat." Řekla jsem s vykulenýma očima a odešla. Nevadilo mi, že je lesba. Ale ani jsem nebyla extra šťastná. Takhle to jen tak asi neskončí. 

Neměla jsem papír, abych mamce napsala vzkaz, takže jsem jí poslala zprávu. ,,Dobré ráno mami. Mám nápad. Dnes si uděláme volno a každá si bude dělat co chce. Může být?" ,,Ok :3 " Odepsala  mamka. Nasnídala jsem a vyrazila do města. V buse se mnou jela Ellie, ale asi o mě nevěděla. Seděla ve předu a já vzadu. A ještě k tomu byla ke mě otočena zády. Vystoupila o zastávku dřív. Já se svezla až k nákupáku. Byly tu super obchody. Koupila jsem si Vansky, pár triček, kraťase, nějaký doplňky a další kryt na mobil. Byl prostě super. Byla na něm fotka moře se západem slunce. Skoro tak dobrá, jak jsem vyfotila já. Pak jsem si ještě zašla na bubble tea a obklopena taškama jela zpátky. Když jsem vystupovala z výtahu začal mi zvonit mobil. Rychle jsem otevřela dveře do pokoje, hodila tašky na postel a zvedla to. Byla to máma. ,,Ahoj mami." ,,Ahoj zlato. Kde jsi?" ,,Právě jsem dojela z města. Byla jsem nakupovat." ,,A co plánuješ na zbytek volného dne?" ,,Asi půjdu do moře si zaplavat a zchladit se z toho města. Ty?" ,,Já jsem tam byla celý den. Teď jsem si objednala ledové kafe na pokoj." ,,No jo. tak si ho užij a já půjdu. Zatím." ,,Pa pa "  A tak jsem šla. Voda byla příjemná a ani tu nebylo moc lidí. Pár lidí se tu prohánělo na plachetnicích. Rozhlédla jsem se kolem a uviděla budku pro plavčíka. Byla tam cedule : Plachetnice k pronajmutí.