Trénink

562 17 1
                                    

Je něco okolo 16.té hodiny a já končím ve škole. Za hodinu mám trénink a hrozně se těším, protože trenér přišel na novou techniku, která by mi mohla všechno ulehčit.

Když okolo půl páte příjdu na kurty, které mám asi 20m od školy, obléknu se do sportovního oblečení a vyrazím směr kurt č. 4, kde mám mít následující 2 hodiny trénink.

Začali jsme jako vždycky rozcvičkou, protáhli jsme se, já jsem šla dělat nějaké cvičení na žebříku a trenér odepisoval své přítelkyni.

Jakmile jsme se s trenérem začali rozehrávat, veděla jsem, že dneska nemám dobrý den. Hrála jsem jako, kdyby mi bylo pět a poprvé bych držela raketu v ruce.

Když jsme si udělali krátkou přestávku, během ní jsem se docela vtipně zasnila. Koukala jsem tak do blba, až mě najednou 'probudil' trenér se slovy „Annie, co se to s tebou děje? Dneska hraješ příšerně a vůbec se nedokážeš soustředit, stalo se něco?"
Odpověděla jsem, že je to v pohodě, jen že mám dneska blbý den a asi jsem se špatně vyspala.

Do konce tréninku už jsem odpočítávala poslední minuty, hrozně jsem se těšila domů, do postele.
Když už jsem se chystala odejít z kurtů, zastavil mě trenér a řekl mi: „Mám pro tebe nabídku, ale nevím, jestli si na ni připravena." Já jsem odpověděla, že na turnaj připravena jsem, jen dnes prostě nebyl ten správný den. „Tak dobrá, mám pro tebe turnaj ve Winnipegu, ale nevím jestli budeš chtít. Turnaje tam si nikdy neměla moc ráda." Aniž bych se rozhodla, vylítlo ze mě ano, chtěla jsem hrozně navštívit tátu a kouknout se na hokej.

Když jsem dorazila domů, pořád jsme o tom přemýšlela. Táta na mě nikdy neměl moc čas, spíš žil pro práci.
Bála jsem se mu zavolat, ale nakonec jsem se odhodlala a zavolala mu.
Po asi 10minutovém hovoru, jsem se konečně uklidnila, protože táta měl v termínu, kdy já bych měla přiletět čas, takže by se na nějaké zápasy přišel i sám podívat. To byl vždycky můj sen. Nikdy nechodil na tréninky nebo zápasy, buď neměl čas, nebo říkal, že by mě znervozňoval.

Ahojte, tohle je moje první kapitola. Nevím jestli to je dostatečně dlouhý, tak mi kdyžtak napiště, jak dlouhé si to představujete.
Budu se snažit přidávat každý týden novou kapitolu a je dost možný, že teď na začátku jich bude víc.
A nebojte, k Ondrovi se brzo dostaneme. 😘

Hokejové štěstíKde žijí příběhy. Začni objevovat