Hokejové štěstí

Klid neklid

Ráno jsem se probudila a hned zkontrolovala mobil. Nic. Ondra mi nevolal zpět, ani neposlal žádnou smsku. Bála jsem se.
Celkem rychle jsem se dostala z postele, to je co říct, mám s tím totiž velké problémy. Dostat se z vyhřáté postele ven, to je děs.

Když jsem chtěla jít dolů do kuchyně, uviděla jsem Robie, jak nese velký koš plný mokrého oblečení. Sice jsem ji neměla nějak v lásce, ale nabídla jsem se, že to odnesu, však je těhotná!

Hned jak jsem začala jíst, přišel na mě takový divný pocit viny, obav a všeho dohromady. Táta si toho na mě hned všiml, ale nic neřekl. Jen jsem potom slyšela, jak volal mámě, že je všechno ok. Byla jsem ráda, že neřekl nic o Ondrovi, protože mamka by byla tak nadšená, až by to vědělo celý město, určitě. :D

Nakonec jsem do sebe dostala toasty a jogurt s müsli, naštěstí mi nebylo špatně, ale hrozně jsem se bála, co se děje s Ondrou.. Byla jsem rozrušená, tak mě napadlo, že bych mohla vyrazit na menší procházku, řekla jsem to Robie, protože táta už byl jako obvykle pryč.

Vzala jsem si snad to nejteplejší oblečení, co jsem si přivezla, protože venku byla opravdu kosa, znáte to.. Kanada.. Nebo aspoň doufám, že víte, ja to myslím.

Po 10 minutách cesty jsem došla na námeští Winnipegu. Winnipeg nebylo moc živé město, ale ve Starbucks bylo lidí dost. Sedla jsem si k jedinému volnému stolu a obědnala jsem si Frappe s karamelovou příchutí, ne moc zdravé, ale měla jsem nervy, tak jsem se potřebovala uklidnit.

Seděla jsem tam naprázdno, tak 10-15 minut a poté se mě zeptal jeden kluk, jestli by si ke mně nemohl přisednout. Ze začátku jsem ho vůbec nepoznávala, ale potom mi došlo, že je to Jacob Trouba, Ondrův spoluhráč.
'Ahoj Annie' řekl Jacob
'Ahoj, odkud mě znáš?' Odpověděla jsem zaskočeně.
'To víš, táta o tobě hodně vypráví, moc se na tebe těšil a dokonce říkal, že si mladá tenisová hvězda. No a taky vím, že si údajně nová přítelkyně naší brankářský superhvězdy.' zasmál se.
'No, drby se šíří rychle.' Povzdechla jsem si.
Chvíli mezi náma bylo ticho a potom mě najednou napadlo, že bych se mohla zeptat, jestli Jacob neví, kde Ondra je.
'Ondra? Noo, je možný, že má nějaký testy'
'Jaký testy?' Vyzvídala jsem.
'Zátěžový přece, však to znáš ne?'
'Aha' řekla jsem nakonec, trochu mě uklidnil, ale i tak jsem byla nejistá, protože mo nedal vědět.

Chvíli jsme se bavili, ale asi po půl hodině jsme se rozloučili, začalo se stmívat a já nechtěla jít zpátky domů za tmy. Jacob mi samozřejmě nabídl odvoz, ale vymluvila jsem se na to kafe, že ho musím shodit.

Po další půlhodině jsem byla doma. A před domem jsem měla velké překvapení. Byla to ohromná kytice růží, bylo jich asi 31, no jasný, co jiného by mi taky mohl dát, když má Ondra na zádech 31čku. Musela jsem se tomu smát, ale když jsem našla vzkaz, zvážnila jsem. 'Moc se ti omlouvám, že jsem se neozval, krásko. Musel jsem pracovat.' Byl kouzelný
Chtěla jsem jet za Ondrou, jenže jsem nevěděla, kde bydlí a chtěla jsem ho překvapit. Nakonec jsem si všimla taťky, jak se někam chystá. Hned, jak mě uviděl s těma růžema došlo mu to a sám mi nabídl, že mě k němu hodí.

Panebože, žiju svůj sen.

Vzdušnou čarou od nás bydlí Ondra tak 1,5 km, ale my jsme museli jet okolo spousty domů, takže se čas trochu protáhl. Táta řekl, že potřebuje na zimák a až se bude vracet, tak mi zavolá, jestli nechci hodit na zpátek. Rozloučila jsem se a rozeběhla jsem se nahoru.
Byl to velký dům, ale rozdělený do 2 částí. Ondra bydlel nahoře, to si pamatuju, když mi to říkal.
Zazvonila jsem a nahodila trochu jiný hlas, mimochodem, to já umím moc dobře. Řekla jsem, že jsem pošťačka a mám pro něho balík. Ondra řekl: Ano, jistě, už si pro to jdu.

Tak jsem se těšila, bylo to hrozně hezký, když mi šel otevřít. Vrhla jsem se mu okolo krku a začala ho líbat. Naštěstí tam nikdo nebyl.
'Ahoj, copak tu děláš krásko? Zrovna jsem čekal nějakou dámu.'
'Asi pošťačku, co?' Zasmála jsem se.
'Ty uličnice' řekl Ondra a už si mě nesl k sobě nahoru.

Hrozně jsem se na něj těšila, i přesto, že jsme spolu trávili celkem dost času a já trochu zanedbávala tenis. V tu ránu, kdy mě Ondra položil na postel a začal mě líbat, zavolal mi trenér, že pro mě má další termíny tréninků, protože za pár dní už se blížil můj turnaj.
'Dobře Víťo, zítra ráno v 6 mě vyzvedni, tak zatím' ukončila jsem asi 10 minutový hovor.

Ondra už byl vcelku unavený, bylo to na něm vidět, ale já jsem měla energie dost, tak jsem pořád blba. Najednou se na mě tak podíval a vypadlo z něho: 'Chtěl bych s tebou strávit, co nejvíc času, co mi dovolíš.' I přesto, že romantička moc nejsem, byla jsem z těhlech roztomilých vět moc nadšená a každým dnem jsem se víc a víc přesvědčovala o tom, jak moc mi na něm záleží.

Byli jsme spolu asi 3 hodiny a mezitím jsme stihli společnou vanu a film, strašně mě bavilo s ním trávit čas, ale v 6 už jsem musela odejít, abych byla na zítřejší trénink ready.
'Odezvu tě, ano?' Zeptal a spíše oznámil Ondra, nezbylo mi nic jiného než přikývnout.

Jeli jsme asi 10 minut, protože silnice byly zacpané. Ondra mě šel vyprovodit, až ke vrátkám. Rozloučili jsme se dlouhým polibkem a nakonec jsem vstoupila do domu.
Z okna už jsem jen pozorovala tátu, jak s Ondrou mluví.
Protože jsem byla moc vychytralá, zapnula jsem si přístroj, kterým můžu z domu mluvit a koukat se na lidi, kteří zapnou zvonek. Slyšela jsem tak jejich rozhovor.
'Hele Ondro, jako kluka z týmu tě mám rád, jsi vlastně stejný krve, ale jestli se An něco stane, tak si mě nepřej' řekl táta.
'Já vás chápu, ale to se nestane. Jsem do ní zamilovaný až po uši.' Odpověděl Ondra
'Dobrá, ale nezapomeň, že je to tenistka a ne hokejová přítelkyně.'
'Samozřejmě' odvětil můj pan božský.

Zbytek dne už jsem strávila v posteli chatovaním s Ondrou. Byla jsem na něm tak závislá a už jsem se nemohla dočkat dalšího dne.

Tak tady máte další kapitolu, tentokrát je trochu delší, něco okolo 1000 slov! Tak mi dejte vědět, jestli Vám vyhovují kratší neno delší příběhy.
Vím, že dlouho slibuju nějaké opepření příběhu, ale vždycky na to zapomenu, protože kapitoly nepíšu najednou.
Doufám, že mi to prominete a budete se těšit na další díl. :) :-*