Hokejové štěstí

1. Den za velkou louží

Bylo podzimní ráno, něco okolo 5té a já se pomalu, ale jistě připravovala na odlet do Kanady. Moc jsem se těšila.

Jen, co jsem se nasnídala, už mi zvonil telefon od trenéra „tak kde jsi? Musíme být na letišti o trochu dřív, tak pohni, jsem před barákem." otráveně jsem řekla, že už jdu.
Vzala jsem si do ruky poslední povidlový rohlíček a pomalu ho do sebe cpala.

Když jsem vyšla ze vstupních dveří a trenér mě uviděl, okamžitě vyskočil z auta a začal mi pomáhat s taškami.
Dorazili jsme na letiště něco okolo půl sedmé, docela rychle jsme se odbavili, potom už jsme prošli jenom pasovkou a kontrolou. Letadlo letělo až v 9, takže jsme měli čas na nakupování. Jako první jsem zavítala do Victorky, kam šel i trenér. Já si vybírala kalhotky, on mi radil barvu a typ a já zase na oplátku jemu radila s kabelkou a vůní pro jeho přítelkyni.
Máme spolu hodně kamarádský vztah, to se mi líbí. Ale na druhou stranu je dobře, že je i přísný.

Potom jsme ještě zašli do pekárny Paul, normálně bych sladké jíst neměla, ale malinovou makronku jsem si nemohla odpustit.

Potom už jsme slyšeli, jak nás volají do letadla, pomalu jsme si sedli na místa. Já si vzala knížku a sluchátka a trenér notebook, kde si začal pouštět nějaké seriály.

Cesta utekla docela rychle, během 8 hodin jsme byli v New Yorku a potom už nás čekala 4 hodinová cesta do Winnipegu. Jakmile jsme přiletěli a vyzvedli si kufry, zavolala jsem taťkovi, aby pro nás přijel, jak nám slíbil.

Taťka u nás byl ani ne za 10min. Ihned, jak jsem ho viděla, tak jsem mu skočila kolem krku a řekla, že vypadá dobře. On mi řekl „Strašně si se změnila a k lepšími, vypadáš úžasně, moc jsem se na tebe těšil." Usmála jsem se od ucha k uchu a řekla, že bychom mohli už vyjet.

Trenér si během cesty povídal s tátou o hokeji, jak se daří.. (Táta je spolumajitel a trenér týmu Winnipeg Jest), po 15 minitách, co jsme jeli táta zastavil před hotelem, kam jel vyhodit trenéra. Trenér Vítek poděkoval za odvoz a rozloučil se.
Potom už jsme byli s tátou jenom sami.

Jediné, na co jsem se opravdu netěšila bylo na mojí nevlastní ségru Zoe, je to strašně namyšlená holka, která se jenom tahá s klukama a to jí je teprve 16!

Táta mě dovezl k jejich novému domu, který museli vyměnit za ten starý, do kterého by se asi už nevešli, protože Robie ( tátova přítelkyně ) je těhotná.

Když mi táta ukázal svůj pokoj, hned jsem si ho zamilovala. Byl plný tenisových věcí a citátů, táta vždycky věděl, co mám ráda, ikdyž se mnou netrávil tolik času.

Po hodině vybalování a pokukování, jsem šla dolů do obýváku za Robie a Zoe, seděly na gauči, tak jsem se k nim přidala a začala si s nima povídat, ikdyž nerada.

Když jsme dokoukly náš společný oblíbený seriál The Mentalist (na kterém já btw hrozně ujíždím) šla jsem se osprchovat, odlíčit a během pár minut jsem usnula.

Tady je druhá kapitola, doufám, že se Vám bude líbit. V příštím díle ns Vás čeká překvapení? Uhádnete, co se stane? 😘😊