Mirith - Strážkyně

5. Krev ve větru...

Thranduil

Seskočil jsem z Ereba a došel k Thirovi. Legolas se také připojil. „Co žádáš za mír?" Thir se jen usmál a kývl, ať jdu za ním. Proto jsem se vydal chodbami do jeho pokoje. Cestou jsem se rozhlížel po místě kde by mohla být Mirith.

Mirith

Nevěřím už nikomu. Nedokážu to.

Slyšela jsem kroky strážných a těžké kroky Thira. Jenže pak tam byli ještě dvoje kroky.

Dveře se otevřeli a já se choulila do klubíčka. „Můžete tu být, jak dlouho chcete." Byl to Thir. Ihned však odešel. Moje "návštěva" vešla dovnitř a zavřela dveře. „Mirith?" Pomalu jsem zvedla hlavu. Byl to Thranduil a Legolas.

„Co tu dě..." Víc jsem říct nestihla, protože jsem se začala dusit. Thranduil si ke mně sedl a pomohl mi se nadechnout, lehkou ránou do zad.

„Už bude dobře. Dostanu tě od tuď!" Zašeptal mi Thranduil do vlasů. Pomalu jsem si odkryla ránu na břiše. Thranduil se vyděsil, když to uviděl. Okamžitě si roztrhl tuniku a udělala z ní něco jako obvaz. Legolas si mezi tím sedl ke mně a dal mi napít z láhve, která mu vysela u pasu.

Čistá voda mi stékala do krku a já chtěla další a další. Dlouho jsem nepila vodu, která by nebyla znečištěná.

„Omlouvám se Mirith. Za všechno, co se stalo. Je to má chyba." V hlase měl bolest a vinu, já ho však nesoudila.

Thranduil namočil kousek látky a začal mi ránu čistit. Já začala křičet, protože to strašně bolelo. Proto mě Thrandui vzal do náruče a Legolas pokračoval, místo svého otce v čištění rány.

Thranduil mě lehce hladil po zádech. „On to udělal.." Zašeptala jsem a po tvářích se mi začali kutálet slzy. Legolas na chvíli přestal a smutně sklopil hlavu. Thranduil mě přivinul k sobě. „Zabiju ho za to, že ti ublížil! To ti slibuji Mirith! Nejdřív tě, ale musíme dostat ptyč." Zašeptal. Legolas mi opatrně zavázal ránu na břiše.

Poté se oba vrhli na mojí "nádhernou" otevřenou zlomeninu. Legolas opatrně chytl mojí nohu. Thranduil se ke mně nahnul a dlouze mě políbil. Tak utišil můj výkřik, který způsobil Legolas. Narovnal mi nohu a ošetřil. Poté jí zavázal.

„Proč mi pomáháte? Ublíží vám, stejně jako mě a Arkimu." Thranduil se usmál a z čela mi odhrnul zpocené vlasy. Zadíval se mi do očí. „Vrátím se pro tebe. Vždycky si tě najdu. Dostanu tě od sud. Pak společně porazíme Thira." Sundal si svůj plášť a přikryl mě s ním.

Thranduil

Byl jsem u ní dlouho. Jenže jsem i s Legolasem musel odejít, stráže si pro nás přišli. Když jsem odcházel bál jsem se že jí vidím naposledy. Vypadala nemocně. Nebylo divu, všechny ty rány co byly na jejím těle..

Oba jsme se převlékly a zamířili na hostinu. Tam vedle Thira seděl mladý hoch. Vypadal skoro stejně jako Mirith. Ihned mi došlo, že je to Arky. Její bratr. Snažil jsem se vymyslet plán jak je oba dostat pryč.

Mirith

Potichu jsem začala zpívat. Sama. Uvězněná. Umírajíc...

Oh, starý strome pod nebem

Pozorně sleduj duše mých bratří

A pokud by se obloha zahalila ohněm a kouřem

Dál hlídej mé elfy

Pokud má tohle skončit v ohni

Pak bychom měli shořet všichni společně