Ztracená

4. Pietro!

Jen jsem tam stála a zírala na ni. V hlavě mi šrotovalo co právě řekla.

,,C- co, jak?" vykoktala jsem nakonec.

,,Nikdo netuší. Pár hodin potom co jsi zmizela se Pietro probudil. Nikdo nevíme jak, ale prostě se probudil."

,,Musím ho vidět." řekla jsem rozhodně a vstala. ,,Tak vstávej, jedeme na základnu Avengers." Rychle jsem vběhla zpátky do lodi a řekla ostatním, že jedem na výlet.

...

Letěla jsem v Quinjetu spolu s Avengers a povídala jsem si s Wandou. Strážci letěli za námi v Milanu.

Zrovna jsme rozebírali, jak se asi Pietro zachová až přiletíme, když zrovna Natasha zahlásila, že budeme přistávat.

Vystoupili jsme ze stíhačky a přiběhli agenti i s Furym.

,,Mikelsonová, kde jste již čertu byla?" řekl přísným tónem, ale v očích mu byla vidět radost, že jsem zpátky.

,,Pardon šéfe byla jsem v jiný galaxii a tam jsem trochu neměla na svém telefonu signál." odpověděla jsem s drzostí v hlase. ,,A mohli by přistát i moji přátelé? V Milánu přece jen cestují už docela dlouho a trocha čerstvého vzduchu neuškodí." Všichni na mě koukali jak na debila. Povzdechla jsem si a vzala komunikátor. ,,Petere můžeš." A ve chvilce se nám nad hlavami objevila vesmírná loď. Která hned přistála.

Minutku jsme počkali než se Miláno otevřela a jako první vylezl Peter, pak Drux, na toho se se všichni zatvářili

divně, ale ne tak jako když vylezla Gamora. A jako poslední vylezl Rocket a Groot, to jste měli vidět jak všichni agenti čučeli.

,, Jsem čekal lepší uvítání." začal Rocket. ,, Já jsem Groot." asi nemusím říkat kdo odpověděl.

A tohle už agenti málem nerozdýchali.

,,Tak tohle mi vysvětlíte." promluvil na mě Fury.

,,Později. Zatím Vám může stačit, že za ně přebírám zodpovědnost. Ale já na Vás mám taky otázku. Kde je Pietro?"

PIETRO

Ležel jsem v pokoji a zíral do stropu. Poslední rok snad nic jinýho nedělám. Teda chodím běhat a do tělocvičny taky sem tam zajdu, ale jinak jsem vždycky myšlenkama u Laury. Co se jí asi stalo?

S těmito myšlenkami jsem se vydal na cestu do tělocvičny. Ale ještě než jsem došel na místo mě vyrušil hlas Furyho. ,, Pane Maximoffe mohl byste přijít do řídící místnosti? Vaše sestra přijela."

Konečně, pomyslel jsem si a vydal se na cestu.

Přede dveřmi do řídící místnosti stála Wanda.

,,Ahoj, čekal jsem té uvnitř." obejmul jsem ji.

,,Ahoj. Já vlastně nejsem pravý důvod proč tě Fury zavolal." odpověděla mi nervózně.

,,A co tedy?"

,,To zjistíš jen prosím moc nevyváděj. Smazali ji paměť a teprve včera si jakžtakž vzpomněla."

To už jsem nevydržel, mohla by tam být Laura?

Otevřel jsem dveře a vešel do místnosti. Upřel se na mě několik párů očí, ale mě zajímali jenom jedny. Stála tam a usmívala se v do očí se jí draly slzy.

,,Pietro!" vyhrkla rozešla se ke mně.

Na nic jsem nečekal a během setiny jsem byl u ní a pevně ji objímál.

,,Tolik si mi chyběla Lů." zašeptal jsem jí do ucha.

Neodpověděla, ale slzami promáčené tričko mluvilo za vše.

Po chvíli jsem trochu odtáhl a políbil ji. A ten pocit prázdnoty co byl ve mně usazený už od doby, co jsem se probudil ze své "smrti", konečně zmizel. Bylo mi jedno, že na nás všichni koukají, hlavním bylo, že je tu s mnou, že se konečně vrátila a ničem jiném teď nezáleželo. Nejspíš to měla stejně protože ani jí se nechtělo přestat, ale vyrušilo nás odkašlání.

,,To byste si mohli nechat na později. Teď máme práci."

...

,,...No a proto ten kámen musíme najít a přivézt zpět Nově." dokončil své vyprávění... Peter, jo tak se jmenuje. Celou dobu jsem poslouchal jen na půl ucha a soustředil se jen na to, že držím za ruku Lauru. Ale i tak mi neunikly důležité informace. Jako krádež Kamene Nekonečna a tenhle kámen plus Země se nerovná nic dobrýho.

,,Takže vy nám chcete říct, že na naší planetě je nějaký šílenec, který může ve vteřině zničit Zemi?" řekl Fury dost strašidelným hlasem. Já se toho chlapa fakt někdy bojim.

,,No jo asi tak, ale nevíme jistě, že je zrovna tady. Jenom jsme sledovali energii, která z toho kamene vychází."

,,A nemohl by to být třeba Kámen mysli který má Vision?" zeptala se s nadějí v hlas ségra.

,,To mě nenapadlo. Mohli byste ho zavolat aby jsme změřili ty různý tentověci o kterých nemám tušení co jsou zač?" zeptala se Lů stále držící moji ruku.

,,Dobře kontaktujeme ho. Teď si dejte rozchod, naše hosty tu provedeme. Mikelsonová Vy můžete jít kam chcete. Pokoj Vám zůstal stejný." začali jsme se zvedat.

,,Projdeme se?" řekl jsem Lauře.

,,Už jsem si myslela, že se nezeptáš.'' usmála se. Bože jak mně ten úsměv chyběl.

LAURA

Vedla jsem ho na místo kde jsme byly naposledy s Wandou, ten den kdy jsem zmizela. Sedli jsme si na zem pod strom a jen tak seděli. Víc jsem se k Pietrovi přitulila. Ta samota uvnitř mě, kterou jsem celý ten rok cítila konečně zmizela. Místo toho mě naplnil pocit štěstí a bezpečí.

,,Chyběla jsi mi." zašeptal mi do ucha.

,,Ty mně taky." otočila jsem se k němu a dlouze ho políbila. Chtěla jsem pokračovat, ale vyrušilo mě pípání komunikátoru. Promiň nazanačila jsem pusou.

,,Jo?" zeptala jsem se jakmile jsem zmáčkla tlačítko.

,,Máme problém a velkej." vyhrkla na mě Gamora. ,,Ten chlápek, Vision. Před chvílí dorazil. Proskenovali jsme údaje z kamene a neshodovalo se to úplně. To by ještě nebylo tak hrozný, ale před chvílí nás zkomunikovali z Novy..."

Ahoj zdravím vás u nové části.  Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo a děkuju těm co u tohohle příběhu zůstali. Tahle část je úplně hrozná, jsem s ní naprosto nespokojená. V další části se to snad trochu rozjede, ale nevim no... Nevím kdy bude další část, ve škole je hrozný frmol a já to vůbec nedávám. Taky se připravuju na jezdeckou licenci a to mi přidvá několik starostí navíc. Takže se moc omlouvám předem a pochopím když o nebudete chtít číst. Ale pokus zůstanete budu moc ráda.

Asi už jenom řeknu že budu moc ráda za votes a komenty. Mám vás ráda lidi. Pá!

PS: Nahoř písnička od Imaine Dragons. Moje nejobíbenější (od nich). Poslouchala jsem je snad celou dobu co jsem tuhle část psala. :) Máte je taky někdo rád?