Ztracená

2. Terra

Po několika hodinách už jsme konečně letěli k siluetě Země pod námi. Takhle byla tak droboučká a nevinná. Nerozumím tomu proč by někdo chtěl tuhle malou planetku zničit.

,,Hej Lauro, budem přistávat." vytrhla mě z přemýšlení Gamora.

,,Hmm, jo dobře." odpověděla jsem hned a dál se koukala jak se přibližujeme k povrchu planety.

Prolétli jsme atmosférou a pořád se přibližovali. ,,A na jakém místě přistaneme?"

,Kousek za New Yorkem. Jsem zvědavej jak se to tam za ty roky změnilo. Naposled jsem tam byl jako malej. Ještě před tím, než mě unesli." odpověděl Peter a dál se věnoval řízení.

,,Asi jsem trochu nedávala pozor, když jsme si to říkali, ale ještě jedna věc. Jak najdem ten kámen?"

,,Budeme vyčkávat do doby než se objeví nějaká stopa po kameni a po té zakročíme." promluvil Drax. Ježiši jak ten mě děsí! Za ten rok jsem si zvykla jak na zelenou ženskou, mluvícího mývala tak na chodící mluvící strom, ale přerostlý chlápek, který dokáže roztrhnout člověka vlastníma rukama, mě prostě děsí!

,,Aha a to vás nenapadlo, že ta osoba co to ukradla, nezničí planetu hned jak se sem dostane?"

,,To by to musel už dávno udělat." odpověděl Rocket.

,,Já jsem Groot!"

,,Ano já vím, Groote. A máš asi pravdu Rockete." ušklíbla jsem se. Ale dál jsem si lámala hlavu na co ten dotyčný čeká. Přeci mu stačí jen vzít kámen a má to sotkne se kamenem planety a PUF! Planeta v čudu.

Najednou mě z přemýšlení vytrhlo nepříjemý pípání.

,,Letí na nás raketa!" zakřičel vystrašeně, ale i překvapeně Peter.

,,To si nezapnul maskování?" zařval na zpět Rocket.

,,Jasně, že zapnul!" na chvíli se odmlčel, když kontroloval palubku ,,Aha tak ne."

,,Ty si idiot Quille, víš to? Tak tu raketu prostě sestřel a zapni to maskování."

,,Sestřelil bych ji vážně rád, ale moje zlatíčko má zbraně jen směrem dopředu a kdybych se chtěl otočit tak ztratíme rychlost a ta raketa nás sestřelí. Takže křečku, jestli budeš tý lásky radši zmlkni!"

,,Ježiš přestaňte se hádat. Petere máš vesmírnou loď která umí létat nadsvětelnou rychlostí. Takže teď jí dej pořádnej záhul a nějak znič tu raketu." přeřvala jsem je. Oba jsou idioti, že je nenapadne taková pitomost.

,,Já jsem Groot."

,,Sice nevím co to znamená, ale asi souhlasíš, takže díky Groote." usmála jsem se na něj.

Najednou bylo cítit jak Milano pořádně zabrala a mi se vzdalovali od rakety se loď rychle otočila a sestřelila raketu. ,,No to byl pěknej výbuch." řekla jsem hned.

,,To máš pravdu." přitakala Gamora. ,,Jenom nechápu, proč po nás hned pálili. Vždyť nám ani nedali šanci."

,,To máte teď jedno raketa je pryč a my maskovaní. Takže žádnej problém lidi. Prostě si jen sedněte a kochejte se výhledem, než přistanem."

...

Já se kochat nemohla, pořád jsem měla pocit, že takový pohled na Ameriku (myslím, že to tak Peter nazval) už jsem někdy zažila. V minulosti jsem tu už určitě byla.

Najednou jsem viděla bílou záři jak mě pohlcuje a z dálky jak se k mně blíží zase nějaká červená energie. Z dálky jsem slyšela, jak někdo křičí mé jméno. Nevím kdo nějak jsem v tu chvíli nedokázala rozeznat jestli je to muž nebo žena.