Dylan O'Brien ....Is it a dream?

10.

,,No a pak jsme se rozloučili. A já netuším co s tím." 

Zrovna jsem Tamče dovyprávěla co jsem dělala po vyučování.

,,Co s tím? Ty se mě ptáš co s tím? Vždyť je to jasný jako facka líbíš se mu." řekne mi vyjeveně .

,, Ale no tak. Vždyť je sotva po rozchodu. A ke všemu proč by měl chtít zrovna mě?" položím otázku s vytaženým obočím.

,,Nepodceňuj se. Jsi moc hezká. Chytrá. A co je hlavní jsi sama sebou. To je málo kdo. Co teprve herečky a modelky. Ty nemůžou být nikdy úplně sami sebou." řekla mi s vážnou tváří.

Nevěděla jsem co říct. Jedná moje část mi říkala že má pravdu ale druhá pochybovala.

Nemám tušení co dál.

V tu chvíli mi přišla SMS. Ty jo. Co se děje že mi někdo píše v půl devátý.

Zítra si vezmi pohodlný boty. Už se těším. Dylan

Zírala jsem na tu zprávu alespoň minutu. Kde vzal mé číslo? A vlastně jak zjistil kam chodím do školy?

Jak to že mě tahle otázka nenapadla dřív?

Ale co nakonec jsem mu napsala: OK. Já taky. Ale budu mít pár otázek...

Za chvíli mi přišla odpověď : No počítal jsem s tím. Zítra v šest se pro tebe stavím. Dobrou noc.

Dobrou noc. Odepíši mu a kouknu se Tamaru která ze mě nespustila oči.

,,Co?" zvýším trochu hlas.

,,Nic." brání se Tamča ,, Jenom .... co psal?" 

,,Jak...Jak víš že mi psal on?" snažím se znít klidně ale ten překvapený podtón určitě nelze přeslechnout.

,, Tvůj výraz mluvil za vše. Bylo jasný že jsi překvapená ale zároveň jsi byla šťastná." odpoví mi stejným tónem jako by mi sdělovala jaké je dnes počasí.

,,Radši to nebudu řešit. Zítra jdeme obě do práce takže.... Dobrou." řeknu jí když se zvedám z pohovky.

Do postele ulehám umytá, odlíčená a oblečená ve svém oblíbeném pyžamu.

Nastavila jsem si budík a usínala s myšlenkami na zítřek.