Dylan O'Brien ....Is it a dream?

38.

,,Dylane ... volala mi máma. Řekla že když s nima nebudu na svátky musím jim to vynahradit. S tebou. Máme tam dneska zajet." vejdu za ním do kuchyně kde připravuje snídani.

,,Hmmm ... Kdy?" otočí se na mě.

,,To je jedno. Ale je poslední adventní neděle a ona řekla že tam máme přijet. A když ona o něčem rozhodne dost blbě se jí to vymlouvá." udělám psí očka.

,,Jo to mají naše matičky stejné. Tak jo. Kdy teda pojedeme?" usměje se.

,,Jak se nám bude chtít. Mě se totiž momentálně nechce ani převlékat z pyžama."

******

,,Fajn. Stačí když tu zůstaneme tak hodinu. Pak se vymluvíme....třeba se mi udělá špatně." jdeme směrem ke dveřím mích rodičů. Tuhle předvánoční návštěvu chci mít co nejdřív za sebou.

,,Klid. Nechápu proč se chováš jako by jsme šli na popravu." stiskne mi ruku.

,,Protože když mou mámu chytí vánoční amok je to strašný. Bude nám pořád cpát cukroví. Pak začne vyprávět zážitky z minulých vánoc a já budu mít chuť se zahrabat." shrnu než zazvoním. 

Dveře se otevřou téměř ihned. Máma mě vtáhne do objetí a s Dylanem si potřese rukou. Poté nás pošle do obýváku že ještě jde pro cukroví. Jako bych to neříkala.

*********

,,Konečně jsme pryč." uvelebím se na sedačce spolu jezdce mezitím co Dylan startuje a neustále se směje. Ano moje drahá matička vytáhla všelijaké historky. A ano všechny byli pěkně trapné.

,,Přestaň se tlemit." bouchnu ho do ramene.

,,Promiň." snaží se nesmát ale koutky mu stále cukají.

,,Tak fajn. Jedem domů. Musím něco dodělat." oznámím mu.

Potřebuji ještě dobalit dárky. Zejména tu krabici s vláčky.

 Musím se taky nějak domluvit s holkama kdy se uvidíme. Mohli by jsme udělat nějakou Silvestrovskou sešlost.

Krátké já vím. Ale....teď před vánoci nevím co jiného tam napsat. Kdo jde zítra do školy? Doufám že nejsem sama kdo musí ještě přežít tyhle dva dny v tom blázinci......nechápu proč nám prostě nedají ředitelské volno. No asi se přestanu vykecávat..... 

Crazy