Dylan O'Brien ....Is it a dream?

43.

O deset let později (Dylanovi je 35 a Alex 33): 

,,Maminko?" ozve se mi u ucha. Otevřu oči. V ložnici je tma ale u hlavy se mi krčí Daniel. Náš čtyřletý syn.

,,Co se děje zlatíčko?" šeptnu.

,,Já se bojím. Myslím že mám bubáka pod postelí." vzlykne tiše.

,,Děje se něco?" ozve se mi za zády Dylan.

,,Dan má pod postelí bubáčka. Bojí se." odpovím. 

,,Taťínku?!" ozve se od pootevřených dveří slabí dívčí hlásek."

,,Co pak Sophii?"odpoví jí Dylan. 

,,Mě někdo klepal na okno." popotáhne. Přejde k posteli ale z Dylanovi strany. 

,,Tak si pojďte lehnout k nám. Ráno se na ty bubáky koukneme společně." posměje se Dyl. 

Děti mezi nás se spokojeným úsměvem lehnou. Jsou si tak podobní. Oba hnědé vlasy, Sophie trochu světlejší- po mě, karamelovo-oříšokovo-čokoládové oči, malé nosánky a ďolíčky vždy když se usmějou. 

Tak jako ta podoba je opravdu nečekané. U dvojčat. 

Danie obejme Sophii okolo ramen a začne jí utěšovat, jako správný starší bráška. Sice na svět přišel jenom o tři minuty dřív ale to je jedno. Už teď se chová jako ten hodný a ochranitelský bráška. 

V tom sourozeneckém objetí i usnou a my je jenom se šťastným úsměvem pozorujeme. 

,,Že to není sen?" vzhlédnu k Dylanovi.

,,Ne. Myslím že ne." 

*********

Cink. Cink.

Dělám oběd, mezitím co Dylan s těmi nezbedy řeší ty jejich bubáky. Domem se šíří smích, neboť dylan se rozhodl z toho udělat hru. Oblékl si nějaký plášť, na čelo si nakreslil blesk, na oči si nasadil jedny mé staré brýle na čtení-které snad nikdy nepoužívám- vařečku si vzal místo hůlky a vydává se za Harryho Pottera. Ze Sophii udělal Hermionu a z Dana Rona. 

Doběhnu ke dveřím. Stojí tam Tamara, Beatrice a Madison. Nemám slov. Přijde mi že jsem je strašně dlouho neviděla.

,,No nečum jak z jara. Jdi se oháknou a vyrážíme do výru velkoměsta." snaží se říct Tamara s vážnou tváří ale nějak moc jí to nejde.

Zakroutím hlavou a ihned je všechny najednou obejmu. 

,,Neudus nás." zahýká Beatrice.

,,No konečně. Já už se bál že nedorazíte." ozve se od dveří Dylan.

Otočím se na něj s nechápavým výrazem ve tváři. 

,,Celé dny se tu staráš o nás a tak jsem si usmyslel že si zasloužíš odpočinek." roztáhne rty do úsměvu a vytvoří tak ty úžasné ďolíčky. 

Holky za mnou se začnou chechtat- zřejmě jeho převleku-ale toho já si nevšímám.

,,Už jsem ti řekla jak moc tě miluju?" zašeptám mu do rtů.

,,Dneska ještě ne." zase se uměje. 

*********

S holkama jsme si koupili kafe v kavárně kde jsem kdysi dávno pracovala a usedli jsme si do na místa kde kdysi seděla jedna mě velice drahá osoba. Holky sice neví že sedíme zrovna na takovém místě ale já prostě musela. 

Probrali jsme toho spoustu. Madisonina sedmiletá dcera nastoupila do školy.S Bobem se vzali asi rok po nás.

 Beatrice zase klovla dalšího kluka. To bych asi měla vysvětlit..... s Tobiasem byli asi tak ještě dva roky po mé svatbě, pak se sní rozešel. Stal se z něj jakýsi závislák na posilovně a Tris pro něj byla zřejmě přítěž. Když jsem se to dověděla chtěla jsem mu jít namlátit. Kreténovi jednomu.