Dylan O'Brien ....Is it a dream?

7.

Vážně mě ani ve snu nenapadlo že by byl schopen si pamatovat mé jméno.

Já nemám slov. To je co říct.

Proč se jím nechám tak snadno vykolejit. Protože je slavnej? Jo to bude on.

Pozoroval mě a pozoroval mě.

Měl výraz jako by jsme byli .... přátelé

,,Wow. Žádné nadávky?" vytrhne ně z přemýšlení s úsměvem.

,,Hmmm. Ne. Už jsem si zvykla." syknu na něj. Nevím co dál. Doufám že odejde.

Což se taky splní. Teda tak trochu.

Protože mi předtím dá rychlou pusu na tvář.

Páni co to mělo znamenat? Ptám se sama sebe a třu si tvář.

Zatřepu hlavou jdu na ten záchod. Konečně.

Film byl úžasný až na to že nebyl snad vůbec podle knížky. Jako každý film. Ale já už jsem se naučila to brát jako dvě rozdílný věci. Dva příběhy.

Nasedáme do taxíku ale já mám pocit jako by mě někdo pozoroval...

Tamara je duchem jinde. A já no já v podstatě taky. Neustále přemýšlím nad tím co se stalo v té chodbě vedoucí k toaletám.

Stále cítím jeho rty na mé tváři a nemůžu se ubránit svým představám....

Když jsme přijeli domů usnuli jsme jako zabité ale já musela ráno vstávat do školy. No jo no spět do reality.

Když vstanu rychle na sebe naházím to co mě napadne jako první. Černé skinny džíny, modré tílko a přesto bílou košili kterou si nezapnu.

Nic moc ale nemám čas nad tím přemýšlet. Vletím do kuchyně kde už je Tamara. Jde do práce.

Nasnídám se a běžím do koupelny. Hygiena hotova už zbývá jenom neuvíznout v žádné koloně.

*************************************************

Hurá konec. V poslední době jsem na školu dost kašlala. Ale to se musí změnit.

I když to půjde blbě. Kord když jsem uviděla kdo stojí opřený o auto na školním parkovišti.