Od té doby, kdy Ramonda odvedli do války uběhly 3roky.
Tuliama s Grirgardem stále doufali že se vrátí.
Grirgardovi bylo 13.Staral se o svou matku tak jako se starala ona o něj. Chodil lovit, vařil jídlo pomáhal ji s uklízením. Tuliama si ho mohla vynachválit. Avšak neříkala to na veřejnosti. Mohlo by se to donést až do Království a bum Grirgard by musel do války taky.
Grirgard nevěděl, ze jeho otec je synem nejznámějšího elfího bojovníka.
Jeho matka se mu to chystala říct až mu bude 16let.
,,Ahoj mami. Jak jsi se dneska vyspala?" Zeptal se ji Grirgard
,, Aho Grirgarde. Docela dobře. Pořad se mi zdají noční můry o tom, že už nežije. Jak jsou na něj krutí....-" nedořekla protože se rozplakala.
,,Mmi neplakej" objal ji pohotově Grirgard.
,,Děkuju" zašeptala a on své objetí zesílil. Svou matku miloval a nenáviděl vojáky kvůli kterým byla smutná. Chtěl svého otce zpátky a nemyslel si že to přežil i když, žádná špatná zprava o něm za tím nepřišla.
Že by byl ještě na živu.
Někdo v tu chvíli zaklepal na dveře. Grirgard se v duchu modlil aby to byl jeho otec.
Šel otevřít dveře.
,,Co si-..."
,,Tak padej ty okřupaný Elfe. Vypadni. Di Di si za svou rodinou myslíš, že v tomhle stavu tě bude tvá rodina milovat. Pche, pochybuju. Vemte si toho mrzáka prej Elfí bojovník to sotva." Řekl a škarede s Ramondem skoro až třískl o zem.
Tuliama k němu příběhla a objala ho.
,,Ramonde lásko co Ti to udělali." Avšak Grirgard viděl jak jeden vytahuje luk a šíp.Grirgard byl pohotový a šáhl po svém luku se šípem. Namířil na vojáka a tomu luk vypadl z rukou.
,,Nebudeš zabíjet mou rodinu" křikl. Po té zavřel dveře.
Sehnu se ted už k oběma rodičům. Tuliama byla v obětí Ramonda. Konečně po tak dlouhé době.
,,Ramomde. Co co ti to provedli?" Řekla se slzami v očích.
,,Tuliamo kdybys kdybys jen tak věděla" zašeptal.
,,Tati!" Řekl Grirgard.
,,Teče teče ti krev ze spánku. Co jak kdo kdy....-" koktal Grirgard. Měl svého otce chránit. Kdyby šel místo nej do války možná by sice zemřel, ale jeho matka by byla šťastná s jeho otcem.
,,Grirgarde to bude v pořádku" řekl Ramond stále objímající Tuliamu. Tuliama se od něj na chvíli odtrhla aby se mu zase po dlouhé době podívala do těch jeho nádherně tyrkysových očí.
,,Grirgarde zachránil jsi nám život. Děkujeme milujeme tě" řekla matka a vtáhla ho k sobě do objetí.
,,Ramomde lásko můžeš vstát?" Zeptala se.
Ramond jen zavrtěl hlavou že ne. Celou tu cestu sem ho táhli jako psa. Odřeniny měl všude možně. Naštěstí v nich nebyla infekce. Tuliama s Grirgardem mu pomohli vstát.
Pomalu s ním došli k posteli do které ho položili.
,,Tuliamo a Grirgarde moc vám děkuju. Musím vám říct jednu dobrou zprávu. Válku jsme vyhráli. Naše město se rozšiřuje o další 2 města. Nebude se už jmenovat Luvie, ale Luvijská Říše." Řekl Ramond.
,,Takže teď už žádná válka ani v-vojáci?" Zeptala se ho Tuliama.
,,Ne teď je klid. I když jak víme války jsou nečekané ale nebudu li ještě uzdraven a náhle bude další válka, nesmí me tam vzít" řekl a všichni si oddychli.
,,Grirgarde povyprávêj mi prosím co se tu za ty 3 roky stalo"
,,Tati je toho vážně moc. Měl by sis odpočinout"
,,Má pravdu lásko."
,,Vy jste moje zlatíčka, říkal jsem vám, že jednoho krásného dne budeme zase šťastná rodina."
,,Věřili jsme Ti. Dneska ráno jsme přemýšleli nad tím, jestli se vůbec Vrátíš po tak dlouhé době. Po celou ti dobu se mi zdály noční můry o tom jak te zajali a pak zabili. Kdyby kdyby tu nebyl Grirgard a neutěšoval me a nepodporoval a nepomáhal mi, nevím asi bych se na místě složila."
Ahoj tak tu máme 2. Kapitolu. Doufám že se vám knížka líbí. Myslím, že mám dost bujnou fantazii a tak jsem chtěla napsat i něco takového než jenom povídky, které nejčastěji píšu, ale nezveřjním:D
Tak jdeme na další kapitolu. Jakékoliv dotazy kromě pokračování děje pište do komentu. Ahoj:)
