The Crush

7. Ztraceni

Po dlouhé době část :) Snažila jsme se. Doufám, že si to užijete, stejně jako já psaní :)

Foffy <3

Když se ten večer setmělo, vlezla jsem si do stanu. Součástí mé strategie bylo vyspat se, dokud bude nepravděpodobné, že mě Dylan napadne. Slabých pět metrů před vchodem do našeho stanu byl právě táborák v plném proudu. Domluvila jsem se s Rose, že mě vzbudí, až budou lidi od ohně odcházet a hlavně Daniel, protože ten se stal samozvaným náčelníkem našeho trosečnického kmene.

Usnula jsem okamžitě, jakmile jsem zavřela oči. Nic se mi nezdálo. Když jsem je znovu otevřela, skláněla se nade mnou dívčí postava.

"Proč chceš být vůbec vzhůru?" zeptala se mě, když se sama soukala pod deku. Společně s tmou přicházela každý večer i hrozná zima. Kdybych tak nebyla ještě víc na ráně, spala bych u ohně.

"To je na dlouhý vyprávění." mávla jsem rukou na znamení, ať to nechá být. Rose jenom prokroutila hlavou.

"Má to co souviset s tím klukem, co jste spolu,..."

"Bože, Rose," vyhrkla jsem a zakryla si rukou pusu. "My jsme spolu nic,..."

"Nemusíš mi nic vysvětlovat." Usmála se na mě a poplácala mě po zádech. To bylo nechutný. Už jenom ta představa byla nechutná.

"Přestaň s tím, nebo se pozvracím." Zvedla jsem ze země baterku a vystřelila ze stanu.

xxx

Ta chvíle, kdy člověku dojde, že všude kolem mohou být brouci, hadi a jiná zvířátka je to nejhorší. Pohltila mě paranoia a pronásledovala mě všude, kam jsem se vrtla. Posadila jsem se na kámen - co když tu jsou mnohonožky a velcí mravenci? Šla jsem se projít směrem od moře - hadi, hadi, hadi!!

Nakonec jsem zakotvila na kraji tábora u moře, kde jsem se posadila do písku. Seděla jsem tam tak hodinu, než mi došlo, že nevím co dělat. Automaticky jsem počítala s tím, že mě Dylan okamžitě najde a já si s ním budu celou noc hrát na kočku a myš. To, že možná nemá vůbec v plánu oplácet mi to dnes v noci, mě vůbec nenapadlo. Byla jsem si jistá, že něco kuje.

Sama sobě jsem si začala nadávat, jaká jsem hloupá. Nechal mě myslet si, že dnes v noci zaútočí a přitom si v klidu spí a vrátí mi to zítra.

Zvedla jsem se a rozhodla se jít alespoň ještě na těch pár hodin spát. Chtěla jsem to vzít kolem jeho stanu a přesvědčit se, že spí. Když jsem se dostala blízko, zaslechla jsem hlasy. Vystrčila jsem hlavu zpoza stromu. V té tmě jsem nepoznala ani siluety.

"Nejsem kouzelník, Lancy, neseženu tak najednou krumpáč, když se ti zamane."

"A jak jinak to chceš udělat? Udělat do toho díru silou vůle?"

"Nemusíš být tak nepříjemnej."

"Tak si přestaň hrát na blbečka a něco vymysli!"

Vystoupila jsem ze svého úkrytu a vydala se dál svým směrem. Byla blbost poslouchat. Na chvilku jsem si připadala jako v nějakém špionážním filmu, ale pak mi došlo, že jenom poslouchám něčí rozhovor o zahradním náčiní.

Najednou mě někdo chytil zezadu a přiklopil mi ústa dlaní. Začala jsem sebou lomcovat a škubat, ale bylo mi to k ničemu. Nemohla jsem ani křičet. A pak jsem škubla loktem dozadu a člověk za mnou zasténal bolestí. Rozběhla jsem se pryč a bylo mi jedno, že v houští přede mnou může být nějaká jedovatá žába či co. Skočila jsem mezi listy a běžela dál. V těsné blízkosti za mnou se ozýval křik. "Počkej!"

Běžela jsem dost dlouho na to, abych se pěkně zadýchala. Málem jsem vrazila do ohromného stromu před sebou. Člověk za mnou už takové štěstí neměl. V plné rychlosti to napálil do tlustého kmenu, až ho to odrazilo. Ozvala se dutá rána a přidušený sten. Když jsem se ohlédla, dotyčný ležel na zemi a držel si oběma rukama hlavu.

"Do prdele!" zaskuhral.

"Dylane?" Udělala jsem krok dopředu. "Dylane,"

"Kurva," Došla jsem až k němu a posvítila mu baterkou do obličeje. Z nosu se mu řinula krev a z úst nadávky. "Zhasni to sakra!" Položila jsem svítilnu na zem vedle nás a klekla si k němu.

"Co sis myslel, že děláš," obořila jsem se na něj naštvaně a praštila ho do břicha. To s ním nic neudělalo. "Proč mě tu sakra honíš jak nějakej násilník?"

"Hlavně klídek." Dylan vytáhl z kapsy igelitový pytlík a položil ho do kuželu světla. "Chtěl jsem ti to nasypat do spacáku." Rozeznala jsem pohybující se červi a otřásla se nechutí.

"Jsi idiot." zvedla jsem se a chtěla odejít, ale najednou jsem si uvědomila, že nevím, kterým směrem. Ohlédla jsem se na ten strom, do kterého Dylan vrazil, ale ani podle něj jsem se neorientovala.

"Nechci nic říkat, Arielko," promluvil Dylan a postavil se. Z nosu mu stále ještě tekla krev. "ale něco mi říká, že jsme totálně v hajzlu."

xxx

Chtěli jsme spát. Oba dva jsme byli skoro celou noc vzhůru. Já protože jsem se schovávala na pláži a Dylan proto, že hledal můj stan. Navrhovala jsem, že přespíme na stromě, ale to jsme zavrhli, protože nikde nebyly větve dost nízko. Pak mě napadlo, že budeme spát na směny a jeden z nás bude hlídat. Ale to mě pro změnu poslal někam, že prý mi prý nehodlá hlídat zadek.

Nakonec jsem se prostě položila na zem a on alespoň čtyři metry ode mě. Takže pro mě bylo ohromné překvapení, když jsem se probudila s hlavou položenou na jeho paži a do zadku mě šťouchalo cosi, co jsem doufala, že je klacek. Klacek jako klacek. Nic jiného.

"Sakra," špitla jsem, protože se otočil a ještě víc se na mě přimáčkl. Vzduch kolem byl už teplý a tak mi začalo být vedro. Chytla jsem mezi palec a ukazováček rukáv jeho mikiny a pokusila se mu sundat ruku ze mě. Zafuněl mi do ucha a mě naběhla husí kůže.

Překulila jsem se doprava, a jakmile jsem byla volná, oprášila jsem si tělo od hlíny. Chvilku jsem pak přecházela kolem a mapovala situaci. Jsme teď ještě víc ztracení, než jsme byli před tím. Dvojití ztraceni.

Nakonec jsem vzala do ruky malý kamínek a hodila ho Dylanovi do tváře.

"Au," vyprskl a promnul si obličej. Pod nosem měl zaschlou krev. Všimla jsem si, že má taky roztržený horní ret, ale to se mu muselo stát už před tím.

"Vstávej, pitomče a pojď mi pomoct najít cestu zpátky k normálním lidem."