Stará láska nerezavý

Část 1 bez názvu

Ráno,typicky prší je zima a já mám dost blbou náladu. Je 6:30 a já vstávám do školy, jako každý den jdu do koupelny a tam dělám klasicky asi to co každá holka, umyju se a jdu se namalovat, jo a ještě tak pro zajímavost ráno nesnídám nesnáším to, no a abych nezapomněla jak vyjdu s koupelny jdu ke skříni a tam musím najít nějaké to oblečení co bych si na sebe hodila, dneska sem se rozhodla pro bíle ryfle s dírama na kolenou, šedý svetr a nato černou koženou bundu a samozřejmě tenisky . 

7:45 vyrážím do školy, jdu tou stejnou cestou jako každý den, v tom slyším jak někdo ze zadu volá "Sáro,Sárooo" otočím se a zamnou utíká moje nejlepší kámoška Jessica , "ale ahoj" řekne mi Jessica jak zamnou doběhne "ahoj,mohla si mi ráno zavolat já bych na tebe počkala nemusela jsi utíkat" odpovím jí , "promiň ale tohle ti musím říct osobně chci vědět jak se budeš tvářit" . Začala jsem se docela bát ,no myslím že každý známe takový ten pocit,když vám někdo řekne "musím ti něco říct" a vám může srdce vyskočit s toho jak hodně začalo tlouct. Samozřejmě sem Jessice řekla ať mi to okamžitě řekne. "Vážně to chceš slyšet?" zeptala se mě Jessica , "panebože už to nenatahuj a mluv rychle" odpověděla jsem jí , "dobře dobře však už mluvím, víš jak byl Tomáš odstěhovaný v Londýně? No tak včera večer se zase přistěhoval sem k rodičům" . Tak tohle jsem nečekala zůstala jsem stát na místě a dívala jsem se na Jessicu jak blbá,bože nemohla sem uvěřit tomu co jsem právě slyšela ,no ikdyž přiznám se rači bych tohle vůbec neslyšela. Jen aby jste věděly s Tomášem jsme byli nejlepší kamarádi nějak 2 roky . Asi tak po roku a půl jsem se do něj straštně zamilovala a nemohla jsem mu to říct nechtěla jsem zničit naše kamarádství víte jak to chodí, ale pak mi řekl že se musí odstěhovat,straštně mě to dostalo a pak sme se nějak hodně pohádaly a on odjel prostě jen tak odjel bez rozloučení,bez toho aniž by mi něco řekl, ani nevíte jak jsem byla zničená ,ale teď zpátky do reality . Byly jsme s Jessicou na cestě do školy jenom tak sem se podívala kolik je hodin "8:09" "doprdele Jess rychle už máme 9 minut spoždění rychle utíkej" začaly jsme utíkat nejrychleji jak jsme mohly . Když jsme konečne dorazily do školy utíkala jsem ke svojí skřínce a co se nestane při mojí smůle sem  narazila do kluka a učebnice se mi rozletěly po chodbě. " Na tady máš" podívám se na kluka který mi ochotně posbíral knížky a... "panebože Tome" nemohla jsem uvěřit vlastním očím . "ahoj Sáro" jen jsem se nechápavě dívala a v ten moment když jsem se rozhodla odpovědět (crrrrrrrrrr) začalo zvonit na hodinu. "Promiň musím jít odpověděla jsem mu" a odešla jsem.

Došla jsem do třídy sedla jsem si a měla jsem takový blbý pocit , v hlavě jsem měla smíšené pocity,vlastně se mi chtělo i trochu brečet. Došla ke mně Jessica a sedla si ke mně . "Co se stalo?" zeptala se mně , "u skřínky jsem potkala Toma,pozdravil mě a já mu nebyla ani schopná odpovědět panebože sem tak blbá". "Panebože sári to bude v pohodě " obejmula mě a já jsem se cítíla jestě víc blbě než předtím . Došel učitel postavil se k tabuli a řekl "Dobrý den,chtěl bych vám představit nového spolužáka " Tome pojď dovnitř" . Zvedla sem hlavu s lavice a bum předemnou stál Tomáš . "Tome sedni si tady za Sáru je tam volná lavice. Bože tohle bylo mích nejhorších 45 minut v životě. (crrrr) zvoní na přestávku a já jsem se rozhodla že půjdu dom dneska to vážně ve škole nevydržím , vzala jsem si všechny moje věci a naštvaně jsem odešla ze třídy a šla jsem směrem ke skřínce, "Sáro stůj,prosím" otočila jsem se a zamnou stál Tomáš