"Mě??Nemáš komu ubližovat,nebo jak?"
"Petro,prosím nech toho."
"Je to pravda"
"Vůbec nevíš jak sem se o Tebe bál,myslel sem si ze sis něco udělala."
"Proč bych to dělala"
"Kvůli tomu co jsem ti řekl,včera?"
"Hele ty mě zrovna netrápíš,a za tohle mi nestojíš"
"A co mi řekneš na ty fotky kolem pokoje.?"
Stoupla sem si a řekla mu ať odejde.
Stály jsme u dveří,koukal se mi do očí,a já se v jeho očích málem ztrácela.V ten okamžik mě obejmul.Tohle sem vůbec nečekala.Dala sem mu ruce kolem krku.Tohle sem potřebovala."Omlouvám se ti za to všechno"
Zašeptal mi do ucha."Prosím di,Michale."
MICHAL
Obejme mě a řekne mi ať jdu.Sem z toho všeho zmatenej.Je tak nevinná a já sem takovej zmrd.Zasloužil bych si pár facek.Fakt že jo.Dám si jedno cígo a pujdu domu.Myslel sem si že to bude jedno cígo,ale zmizela půl krabička.Sem mimo.Nikdy bych si nemyslel že mě nějaká holka někdy změní.Musím si sní o tom všem zítra promluvit.Zítra nebo nikdy.Přišel jsem domů,táta doma nebyl a sem hrozně rád.Určitě dnes zase přijde ožralej,a bude mi zas nadávat.Pije od tý doby co mu dala přítelkyně kopačky.A zlost si vylejvá vždycky na mě.Tím že mě buď mlátí,a nebo nadává.Fakt ženský dokážou chlapa změnit.
Dal jsem si sprchu a šel spát.
PETRA
Jakmile Michal odešel šla jsem za mamkou dolů.
"Mami?Proč si ho sem pustila?"
"Chtěl tě Vidět"
"Jen kvůli tomu?"
"Jo,bál se o Tebe,kolem druhý se stavil zeptat se kde si a co ti je.Kdyby nebylo jeho tak ani nevím ze si nebyla ve škole"
"Mě je jedno,jestli se o mě bál nebo ne.Nic sním nechci mít společného."
"A co ty fotky v tvém pokoji?"
"Mami,milovala jsem ho"
"Aa..?"
"Ubližoval mi,nadával mi..I přesto jsem ho milovala.A teď už fakt nevím.Včera mi řekl že jsem děvka jako ostatní holky,a teď se o mě tak stará."
"Zlato,to sem vůbec nevěděla promiň.Skus si sním promluvit.Určitě se domluvíte."
"Děkuju mami,du spát jsem unavená.Dobrou noc"
Šla jsem nahoru,a lehla si.Vůbec už nevím co si mám myslet.Jsem z toho všeho zmatená.Miluju ho,to vím na 100 procent.
Byla sem na něj hrozně nepříjemná dneska.
Proč mám tak složitý život.Ach jo.
MICHAL
Vzbudil jsem se ráno,dal jsem si studenou sprchu po ránu.Táta spal v obýváku na gauči,nevypadal že by chlastal.Vzal sem si na sebe šedé tepláky,černý triko a černou adidas mikinu.Upravil se,dal jsem si sluchátka do uší a vyrazil na autobus.Rozhodl jsem se že do školy nepůjdu.Budu se jen flákat dneska.Za pár minut přijel autobus.Nastoupil sem a sedl si úplně do před posledního místa kde furt sedím.Zamnou vždycky seděla Petra.Pamatuju jak sem jí vždycky podkopávál nohy a ona zakopla.Chce se mi brečet když si vzpomenu na to co sem jí dělal.Vždycky sem jí podrážel nohy,a ona vždycky padala na zem.Je mi jí strašně líto.
Ale napravím to.Na další zastávce nastupovala vždycky Petra.
PETRA
Čekala jsem na autobus,a zachvilku přijel.
Doufám že tenhle den už bude lepší.
Nastoupila jsem a v dálce sem viděla opřenýho o okno Michala.Vypadal fakt zničeně.Sedla sem si do zadu.Promluvím si snim dneska.Autobus přijel ke škole a Michal vystoupil.A já za ním.Myslela sem že pujde normálně do školy,a šel cestou ke skate parku.
"Michale,ty nejdeš do školy?" zařvala jsem na něj.
"Ne" řekl mi.
"Tak já taky ne." Odpověděla sem mu a šla za ním.
"Co to děláš?Proč nejdeš do školy?" Zeptal se mě.
"A proč ty ne?"
"Nemám náladu"
"Napodobně.Chtěla jsem s tebou mluvit."
"Jo já taky"
Šli jsme a sedli si na lavičku.
"Michale,co se s tebou děje.Změnil ses."
"V ten den co ses mě zastala před klukama sem si uvědomil jakej kokot sem byl.Jak sem se k tobě choval,ty naschvály,nadávky atd.Fakt mě to mrzí.Klidně mě teď pošli do prdele,dej mi facku,cokoliv.Zasloužil bych si to.
"Michale,vstaň"
Musela sem ho donutit vstát,obejmat se v seděla je divný ( =D )
"Neříkej blbosti Michale,všechno je v pořádku" řekla jsem a pevně ho objala.Nemohla sem ho pustit.Cítila sem se tak v bezpečí.Nedokážu ten pocit popsat.
Bylo to úžasný.
