"Kluci neviděli ste Petru dneska?" Ptal sem se kluků.
"Jo včera večer byla u mě,proč?" řekl mi Adam.
"Cože ty zmrde?Zopakuj to!" Vrhnul sem se na něj.
"Klídek kámo,dělám si prdel,pusť mě."
Byl sem tak naštvaný a strčil sem do něj.
"Co je kámo,proč se o ní staráš?Nemáš komu dělat naschvály?" Ozval se Marian.
"Drž hubu vole" a odešel sem.
Čas ve škole utíkal strašně pomalu.A já už chtěl vypadnout.Hlavou se mi motalo kde je Petra,co když se jí něco stalo.Po škole sem se rozhodl že se k ní stavím,i když na to nemám odvahu.
Do zvonění zbývalo 10minut,už aby to bylo.
Potřebuju jí vidět.Omluvit se za všechno.
Po chvíli myšlení už konečně zazvonilo.Vzal sem svoje věci a šel z tý školy pryč.Po 15ti minutách sem už byl před domem.Zazvonil jsem,po chvilce otevřela,vysoká dáma,nejspíš její mamka.
"Dobrý den,je doma Petra?"
"Není,a vy jste kdo?"
"Její spolužák Michal,a prosím kde je?Nebyla dnes ve škole."
"Prosím??Jak nebyla ve škole?Vždyť ráno do školy šla"
"Cože?"
"Bože můj"
"Co?Co se stalo?"
"Nevím od včerejška co přišla ze školy neměla náladu,chovala se divně,a dneska to samí,když sem se jí řekla že jí hodím do školy,odmítla..."
"Prosím paní Growlingová,kdyby do šesti nepřišla domů zavolejte mi tady máte číslo."
"Dobře,Michale.Měj se"
"Nashledanou a děkuju"
MICHAL
Kurva byl sem totálně mimo,tohle se posral,za všechno můžu já.Co když se jí něco stalo.Co mám dělat pak?Pane bože.
Nevěděl sem kam jít,co dělat,co si myslet.Nikdy sem takovej strach nezažil.Uklidni se Michale.Říkal sem si dokola.Nepomohlo to.Musím si zapálit,to jediný mě uklidní.Kouřil sem rychle a rychle.Vykouřil sem asi čtyři cigarety.Byl sem nervózní.Sou tři hodiny jestli se mi její mamka neozve tak se musím stavit znovu.
PETRA
Sedim u útesu a koukám dolů na město.Cítím se tak opuštěná.Skočila bych a bylo by to.Nemám na to odvahu,bojím se co by bylo po smrti.Nemůžu to udělat ani mamce.Kdyby nebylo mamky tak to dávno udělám.Nemá nikoho kromě mě.A já nemám nikoho.Musím se s tim smířit.Nikdy nebudu šťastná.Už je pět hodin,mamka se o mě bude bát.Nebyla sem ve škole ani doma.Pane bože ja sem tak blbá.Všechno jen kvůli včerejšku s Michalem.Nesnáším ho.Kvůli němu sem se trápila,ublížovala si.
Přišla jsem domů.Otevřela dveře,a hned mě objala mamka.Začla jsem strašně brečet.
"Omlouvám se ti mami"
"Petro,proč si mi to udělala,strašně sem se o Tebe bála.Kde si byla?"
"Mami,prosím žádný otázky.Jen sem si potřebovala od těch lidí odpočinout.Omlouvám se,a teď si půjdu odpočinout.Miluju Tě mami."
Snažila jsem se na ní být milá,a jsem ráda že mě pochopila.Šla jsem nahoru do pokoje, a napustila si vanu.Převlékla sem se a šla si lehnout.Po chvilce sem usnula.
"Michale?Tady mamka Petry,už je doma"
"Vážně?To sem strašně rád,mohl bych jí vidět?"
"Jasně,přijď."
"Dobře,za 10 minut budu u Vás."
Byl jsem nejšťastnější kluk.
Zazvonil sem a hned mi otevřela.
"Michale,ona spí,půjde do školy zítra."
"Paní Growlingová,vůbec nevíte jak sem se o ní bál,potřebuju jí aspoň vidět,prosím."
"Dobře"
"Jdi nahoru a prostředí pokoj."
"Strašně moc děkuju"
Vešel jsem potichu do pokoje,vážně spala.
Porozhlídl jsem se kolem pokoje.Černobílý pokoj,a pak..nevěřil jsem tomu co sem viděl.Okolo na stěnách vyseli moje fotky z instagramu.Vůbec jsem to nepochopil.JaK dlouho je tu má,a proč.Musel jsem sní po tomhle prostě mluvit.Přešel jsem k ní.
"Péťo?" řekl jsem něžně.
Otevřela oči,usmál sem se na ní.Rychle si sedla.
"Co tady sakra děláš, kdo Tě sem pustil?"
"Tvoje mamka,Petro."
"Ale..jak..nechápu to.Co potřebuješ?
"Tebe.." řekl sem jí.
