Bitch , i'm Irish

9. Kapitola

Držela jsem ho za paži a procházeli jsme se ulicemi Londýna, vážně jsem si v tu chvíli připadala jako princezna, bylo to romantické... A také by to mohlo být romantické ještě dlouho, ale jelikož jsme se zakecali tak nám nedošlo, že za 10 minut začíná film a my jsme úplně na druhé straně Londýna! "Kolik je hodin?" Mile jsem se zeptala a čekala na jeho odpověď "třičtvrtě na 3" řekl s klidem, ale pak mu došlo, že za chvilku začne film. "Doprdele to už je tolik?!" Vykřikl chytil mě za ruku a běželi jsme ke kinu, "Poprvadě ? Musíme vypadat strašně vtipně" řekla jsem drkotavým hlasem a smála se, on se začal taky smát, ale neodpověděl. Když jsme doběhli, zjistili jsme, že máme ještě 3 minuty rezervu. "Tak fajn jdu koupit popcorn a Colu" řekla jsem mu a on šel koupit lístky.
Sešli jsme se u vchodu a dále procházeli osvícenou chodbou "číslo 4, čtyři, čtyři... Nevidíš někde čtyřku?" Zeptal se Ni, když hledal náš sál. "Tady!" Ukázala jsem na sál číslo 4 a vešli jsme. Kupodivu jsme tam byli sami. "Nialle? Proč jsme tu sami?" Zeptala jsem se, protože se mi to zdálo divné. "Nevím asi se všichni bojí." Prohodil a zasmál se , když viděl můj napůl vyděšenej výraz chytil mě za ruku a dotáhl úplně nahoru do V.I.P sedaček.
Když film začal nebylo to tak strašné, ale potom to začlo! Vážně jsem měla strach a to, že jsme tam byli úplně sami mi moc nepomáhalo. Niall to poznal , poznal, že se bojím. Chytil mě za ruku a podíval se mi do očí "Neboj! Je to jen film a hlavně jsem tu s tebou zlato!" Dořekl, já mu pevněji stiskla ruku sklonila hlavu na jeho rameno a vážně to pomáhalo. Na chvíli jsem přestala vnímat film a za myslela se nad tím co mi řekl. Řekl mi zlato. Znamená to něco? Cítí ke mě také něco víc ... Vím, že nechci jen přátelství... Je možné, že ho miluju.? Ne! To je kravina! Hádalo se semnou mé podvědomí.
Jo! Miluju ho! Znovu jsem řekla, naštěstí jen v duchu.
Po mé 'hádce' s vlastním podvědomím jsem opět začla sledovat film.
Niall vždy poznal jestli se bojím, vždy jsem mu totiž zmáčkla ruku a když jsem tak udělala po druhé, stiskl mě také sklinil se kě mě a věnoval mi pusu na čelo. Trochu jsem zčervenala, naštěstí to v té tmě nebylo vidět.
Když skončil film furt jsme se drželi za ruce a já se nehodlala pustit a myslím, že Niall taky ne.

***
Jeli jsme z kina s Niallem v autě a vypadal strašně zamyšleně .
"Nialle? Co je?" Zeptala jsem se starostlivě ." Nic Ell, ale teď pojedem k nám do vily a pak budem muset něco probrat" řekl a já se trochu zakuckala. "Fajn" kývla jsem a po zbytek cesty bylo ticho. Bojím se, doufám, že jsem nic nepodělala, ale vždyť nebylo co podělat. Tak co potřebuje?...

***
"Ahoj kluci! Jsme doma" řekl Niall a kluci se k nám seběhli a začali nás objímat. "Děje se snad něco?" Tázavě jsem se zeptala, ale přitom jsme se všichni smáli. "Nic jen jste nám chyběli" odpověděl mi Louis "Ell spíš tu doufám dneska.." Řekl váhavě Liam. " Nevím zítra mám školu a tak.." Dodala jsem nejistě a pohlédla do modrých očí 'mého' blonďáčka. " Ell tak já ti pro věci  zajedu a ty tu počkáš s klukama." Řekl Niall, usmál se a kluci společně s ním. Já jsem nemohla nic než souhlasit.
"Dobře jsem tu do půl hodiny" oznámil Niall a zavřel za sebou dveře.
Louis mě vzal do náručí a já se snažila z něj dostat " Loui! Louisi pusť mě teď hned!!" Když jsem to na něj zařvala hodil mě na gauč a né že by mě Harry s Liamem pomohli, to né, oni se mi smáli! "Nesnáším vás!" Zařvala jsem a začla se smát s nimi." Ne! Ty nás zbožňuješ!" Vyhrkl Harry a furt jsme se tlemili.
Dejme tomu po 5 minutách už jsme se postupňe uklidňovali. Louis navrhl, že půjde udělat večeři a já se nabídla, že mu pomůžu. Když jsme šli s Louim kuchtit, Liam a Harry se váleli na gauči a koukali na telku. Jsou hrozně líní, ale nějak tak to chápu, že si chtějí také někdy odpočinout.

***
"Tak už jsem doma zase" vykřikl Niall, když odemkl vchodové dveře a usmál se , byl slyšet až do kuchyně a přísahám jakmile jsem uslyšela jeho hlas začalo  mi v břiše poletovat tisíce motýlků.
Jako jediná jsem za ním vyběhla a skočila mu kolem ramen. "Už si mi začínal chybět" pošeptala jsem mu do ucha a usmála se, "Ty mě taky, princezno!" Pošeptal naopak on do mého ucha a úsměv mi opětoval.
"Tak Jo vy hrdličky, jídlo už je hotový, tak si pojďte nandat a nechte si tu romantiku na večer" dokončil Louis jeho monolog a začal se smát. My s Niallem jsme se na něj jen ušklíbli, ale oba jsme se po chvilce museli začít smát.

***
Po večeři jsme se všichni tak nějak rozloučili, kluci byli hrozně unavený, nevím proč, ale prý byli. Po horké sprše jsem zalehla do postele jen ve spodním prádle."Nepujčil by si mi zase nějaký tvoje triko?" Zeptala jsem se a byla schovaná pod dekou."Co když ti ho nepujčím? Líbíš se mi takhle" řekl a já se okamžitě začla červenat, ale lichotilo mi to. Ušklíbla jsem se a už jsem po něm triko nevyžadovala. Potom zalehl ke mě a přikryl nás oba dekou, on mě chytil za boky a zahleděli jsme si do očí, bylo ticho, úplné ticho. A já se soustředila jen na něj.
"Tak co si mi potřeboval říct" řekla jsem a přerušila ticho.
" Víš Ell už nějakou chvíli ti chci něco říct" rěkl váhavě a já se jen usmívala a musela jsem ho pobídnout k další větě, on se zhluboka nadechl a zpustil "Ell já nechci, aby jsme byli jen kamarád, od doby co jsem tě viděl na show a ty chvíle strávené s tebou, já ... Já chci něco víc něž jen kamarádství. Ell já tě miluju!" Chvíli jsem to nestíhala , ale pak mi došlo co mi řekl usmála jsem se a objala ho. Byl trošku zaraženej, ale usmíval se. "Taky tě miluju!" Pošeptala jsem mu do ucha a on se mi podíval do očí. Topila jsem se v jeho nádherných modrých očích a on v mých, najednou přitiskl jeho rty na ty mé, bylo to tak romantické. Líbali jsme se nepřetržitě a když už jsme se od sebe odlepili tak jen kvůli nadechnutí.
Usla jsem v jeho obětí ...
Tak další díl je tu a tenhle je mimořádně docela dlouhej, přece jenom 1100 slov se docela dost 😄
Ale já vám chci poděkovat, že si to čtete a doufám , že vás to baví..🦄