Bitch , i'm Irish

34. Kapitola

Niall's POV
Probral jsem se s neuvěřitelnou kocovinou, věřím, že jsem takovou dosud neměl.
Ze včerejška jsem si toho moc nepamatoval. Chvíli jsem bloumal v mysli....
"Pane bože!" Vyhrkl jsem, když jsem si vybavil naší hádku.
"Prosím ať to není pravda!" Dech se mi začal zrychlovat, hledal jsem jí všude, jestli ta hádka nebyla jen noční můra.

Nebyla!
Došlo mi to hned v tu chvíli, když jsem na stolku u okna uviděl papír, který držela malá mušle aby ho neunesl průvan.
Lapal jsem po dechu a natáhl jsem se pro to.
Narovnal jsem ho a hned mi došlo, že to není v pořádku. A že tu Ell nenajdu.

Nialle, pokud to právě čteš tak jsem buď v Anglii nebo doma. Rozhodla jsem se správně, po tom co se stalo.
Vlastně nevím jestli si to pamatuješ, protože si mě nenechal abych ti to vysvětlila!
Nialle, já s tím plavčíkem nic neměla! Bylo mi špatně a byla jsem na pláži a on mě odnesl k nám, zatímco ty jsi do sebe lil panáky. Věř nebo ne, člověka jako si ty bych nikdy nepodvedla, nikdy mu záměrně neublížila a nikdy bych si nemyslela, že to takhle skončí.
Bohužel jsem nevěděla, že ty to dokážeš, ty si mě začal odsuzovat za to co se doopravdy nestalo! Ukončil si to na čem mi nejvíc záleželo a to náš vztah. Byl si jediný koho jsem kdy takhle milovala a miluju....
Ale nemohla bych s tebou být, myslet si můžeš, že jsem kurva, nikdy ale nebude pravda to co si mi řekl.
Prosím zapoměn na mě. Bude všem líp. Budeš mít čas na rodinu a na své přátele.
Děkuju za ten úžasný půl rok co jsem měla tu možnost být po tvém boku a milovat tě z celého svého srdce.
Ell

Po dočtení dopisu, jsem to neudržel a začal jsem plakat.
"Proč jsem takovej kretén?! Proč?!" Řval jsem sám na sebe.
Nešlo si nic nevyčítat mohl jsem za to já!

Najednou za mnou stál Liam.
"Nialle co se stalo? Kde je Ell?" Zeptal se.
Já mu vše vysvětlil a dal přečíst cár papíru, který tu nechala.

"Nialle to si přehnal!" Řekl, ale já to moc dobře věděl.
Já moc dobře věděl, že jsem to posral! Bohužel jsem toho moc vypil, nikdy jsem se takhle nevožral. Kdyby nebylo toho chlastu, nestalo by se tohle!
"Já jí miluju!" Řekl jsem s brekem

***
Snažil jsem se jí dovolat a psal jsem jí kde je, že si s ní potřebuju promluvit.
Neozvala se, nikomu z nás!
Přišlo mi jakoby nějaká část mě prostě zmizela.

***
"Jsi si jistej, že děláš dobře?" Zeptal se Louis, když se mnou jel na letiště mě 'vyprovodit'.

"Jsem. Musím jí najít! Říct jí, že jí miluju."

Louis jen přitakal a já se už vzdaloval v davu lidí.

***
Ell's POV
Seděla jsem v letadle do Prahy a snažila se usnout, bohužel vždycky jsem začala myslet na to co se stalo.
Říkala jsem si jestli to nebylo moc unáhlené... Ale, kdyť jsem pro něj kurva! Nemiluje mě...

***
Zhluboka jsem se nadechla a věděla jsem, že jsem po půl roce doma, naši ani nevědí co se stalo.
A vůbec se mi to nechce vysvětlovat, ale musím.
Zavolala jsem si taxi a za hodinku jsem stála před našim domem. Mámy auto bylo před barákem, ale táty ne, takže je určitě v práci.
Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř.
"Eli co tu děláš?" Zeptala se mě překvapeně mamka a já sklopila zrak a upřela ho na podlahu.
"Stalo se něco?" Zeptala se znovu
Já jen kývla a první slza se mi začala kutálet po tváři.
"Udělám nám čaj a vše mi řekneš dobře? Ale prosím neplakej." Pousmála se, pohladila mě po vlasech a šla do kuchyně.

***
Vše jsem jí odvyprávěla a ona se nestačila divit.
"A jak to bude teď?" Zeptala se mě

"Myslím, že nijak. Odmaturuji a uvidim dál." Odvětila jsem

"Já myslela tebe a Nialla...." Dodala

"Kdyby mě miloval tak to neříká, je konec. Budu se s tim muset smířit ...." Vzdychla jsem a mamka přikývla.

***
Týden po mém příjezdu se vlastně nic nedělo, teda spíš jsem to nevnímala.
Neodepisovani jsem na SMSky kluků ani nezavolala nazpět. Po těch pár dnech se vše uklidnilo, ale já jsem byla jako tělo bez duše.
Jakoby jsem něco postrádala, bohužel jsem věděla co nejvíc postrádám....
Byl to Niall, ten jeho smích, tajné návštěvy lednice o půlnoci, tu jiskru v oku při pohledu do jeho očí, jeho vůni.
Chybí mi, tak moc, že na to nejde přestat myslet. Snažím se zapomenout, ale marně.

Niall's POV
Když jsem přiletěl do Londýna, byl jsem všude, ve vile u mě a i u Jane, která mi nakonec řekla, že Ell odletěla do Prahy.
Rozbušilo se mi srdce, nezvládal jsem to...
Nechápu jak jsem jí mohl takhle ublížit.
Měl jsem už daný směr, zabalené věci a dokonce i koupenou letenku do Čech.
Chystal jsem se, že pojedu, ale najednou mi začal vibrovat mobil, který jsem měl zandaný v kapse.

"Ahoj Nialle." Ozval se hluboký mužský hlas

"Ahoj Paule, co potřebuješ?" Zeptal jsem a měl jsem naspěch.

"Zejtra vám začíná tour, kluci přiletí už večer, jsme domluvený." Řekl s klidem

"Počkej to je hovadina! Já teď nemůžu jet na tour! A hlavně nemůže být všechno tak rychle připravený."

"Nialle bylo to připravené už před vašim požádání o dovolenou, která asi nedopadla. Takže jedete už zítra."

"Nemůžu letím pryč."

"Musíš!!!! Nediskutuj se mnou, letenku ti proplatíme. Ale ty poletíš maximálně tak na zkoušku!"

"Jdi do prdele!" Položil jsem to a vzteky zrudnul. Jak může bejt takovej zmrd...
Hodil jsem kufr zpět do svého pokoje a třísknul dveřmi.

***
Týden od příjezdu z 'dovolený'. Prozatím jsme jen v Británii a Irsku, do Evropy jedeme až za měsíc, nemohl jsem za ní letět a vysvětlit jí to! Nemohl a jsem z toho čím dál víc v prdeli.
Bulvár si zase začíná vymýšlet něco jakože mě Ell podvádí, ale já vím, že ne. Ona by totiž nikdy nic takového neudělala a nejvíc mě sere, že jsem to nevěděl už dřív!

Ell's POV
Poslední zkoušku mám za týden, jinak vše jsem prý zvládla! Takže se začínám opět skládat dohromady jako puzzle.
Nebo spíš v to doufám.
Furt se mi snaží dovolat a ne jen on, ale i kluci....
Neberu to, nechci slyšet nějaký omluvy.
Nejsem na ně zvědavá

Ahoj!
Tak jsem zase napsala kapitolu asi po měsíci a půl? Já ani nevim, ale prostě neměla jsem inspiraci ani se mi do toho nechtělo nebo jsem neměla čas.
Každopádně jestli si to ještě někdo přečte, tak mi nějak dejte vědět abych pokračovala, protože by bylo blbý to nechat rozepsaný. Děkuju💕