Rok 2023

V pasti

Filip zamžoural očima do dalšího rána, které předcházelo chladnějšímu dni. I když se podnebí v Evropě velice oteplilo, poslední rok se zdálo, že se začíná znovu ochlazovat. To nebyla dobrá zpráva už z několika důvodů. Za prvé si Filip zvykl na teploty kolem 27 stupňů po celý rok. V důsledku toho neměl žádné teplé oblečení a nakonec.. kde v zimě sežene jídlo?

Vstal, porozhlédl se kolem. Kopce opět objímaly mlhy, které se v údolích zase těsnaly, jako by chtěly na kopce vyšplhat, ale byly příliš nemotorné.

Zavrtěl hlavou a pročísl si rukou vlasy, které byly na sedmadvacetiletého mladíka nezvykle protkány šedinami. To Filip neměl z toho, že by byl starý, ale kvůli hrůzám, které spatřil a tomu, že musel změnit životní styl ze dne na den o 180 stupňů. Vypadal starší, skoro jako pětačtyřicátník. Výrazně tomu pomohlo i husté strniště vousů.

Vydal se na cestu. Musel najít jídlo a vodu. Proklel se, že to neudělal dřív, protože teď byl bez zásob.

Šel už několik hodin a nohy mu vypovídaly službu. Byl naprosto vyčerpaný, navíc mu byla i zima. Měl obrovský hlad a před zhruba hodinou dopil poslední zásoby vody, takže začínal docela panikařit. Netušil kam jde. Nad cestou nepřemýšlel, prostě šel.

Zastesklo se mu po domově, po svojí rodině. Zastesklo se mu dokonce i po lidech, se kterými měl kdysi konflikty. Kdo ví, proč si na ně ve svojí situaci vzpomněl. Přemýšlel zrovna o svém dobrém kamarádovi Michalovi a o tom, že mu nepopřál k jeho posledním narozeninám, když v tom pravou nohou vkročil do prázdna. Hrozně se lekl, ale to už padal neznámo kam. Pak následoval tvrdý dopad a zvuk, jako když praskne něco hodně pevného.. a bolest. Tělem mu projela tak silná vlna bolesti, že vykřiknul. Zpočátku měl velký problém poznat, kde se bere její ohnisko, ale následně zjistil, že jeho pravá noha je zkroucená v podivném úhlu a pod ním samotným. Znovu vykřikl bolestí, když zcela nesmyslně pokusil nohou pohnout. Naprosto jí neovládal.

Rozhlédl se kolem sebe. Nacházel se v jakési propasti, která mohla být hluboká odhadem tak pět nebo šest metrů. Nebyla příliš prostorná. Jeho první myšlenka zazněla: „co bude s jídlem? A vodou? Umřu žízní, bože." V záchvatu paniky znovu udělal jakýsi zběsilý pohyb, ale bolest o sobě hodně rychle dala vědět. Byl docela sám v nějaké „díře", bez zásob, bez pitné vody a nemohl ven.

„Takhle umřu? Kdybych to věděl, pořádně sem inhaloval ten sajrajt PK." To byla poslední myšlenka, která mu proběhla hlavou, a pak omdlel bolestí.

//Děkuji za Vaše komentáře či hlasování, děkuji za přečtení příběhu. Nemáte ponětí, jak si každé vaší reakce vážím! :)