My new story ^^

Part 1

„Troyi, vstávej"! Bytem se nesl hrubý mužsky hlas. „Tak slyšel jsi! ty kurvo!? Vstávej!!"

„Proč na mě křičí?!" Vždyť už vstávám, byl jsem unavený, strašně moc unavený, tak moc, po předešlé noci, to mě nenechá ani vyspat? Ozývalo se mi v hlavě.

Pomalu jsem se zvedl a povzdychl si.

,,Je to tady tak těžké, ano na jednu stranu jsem chtěl takový vztah, proto jsem ho kontaktoval, ale, bylo tady to ale, jsem tu 45 dní, 45 těch proklatých dní, co mě tu drží bez okolního světa, tohle jsem doopravdy nečekal, že to takhle skončí, jak rád bych se podíval ven."

Chtělo by to sprchu, řekl jsem si pro sebe. A rychle, hlavně nenápadně aby mě neviděl, jsem zapadl do koupelny, abych mohl být alespoň na chvíli sám. Tedy já, a mých milion myšlenek.

Když jsem začal svlékat tričko a koutkem oka se sledoval v zrcadle, tak jsem se zhrozil, co jsem viděl. Mé tělo hyzdily šrámy od biče a modřiny, samé modřiny jedna vedle druhé, fascinovaně jsem na sebe koukal, až mi to vhánělo slzy do očí.

Jak jsem tam tak stál, a zíral na sebe, uslyšel jsem kroky ke dveřím, a proto jsem rychle vklouzl do sprchového koutu a pustil na sebe co nejvíc vařící vodu, jen ta mě dokázala teď uklidnit. Přehrával jsem si v hlavě, proč se vlastně ke mně hrubě chová, asi jsem vše zase pokazil, zklamal jsem ho, od teď si musím dávat pozor, co dělám, jak se tvářím. Řekl jsem si, vypl vodu a začal vylézat ze sprchového koutu.

Stál tam, a čekal na mě. V hlavě se mi ozvalo, co tu dělá? Rychle jsem si klekl na studenou, bílou kachlovou podlahu a sklopil zrak k zemi.

„Správně, Troyi. Tak to má být, takhle jsi moje hodná kurvička, doufám, že už chápeš, jak se máš chovat."

„A-ano pane, vím."

„Vidíš, že to jde," řekl jemným hlasem, ve kterém byla slyšet radost. „A než zapomenu, tak si promysli to nové záchranné slovo, jasný? U snídaně mi ho řekneš!"

„ A-Ano pane." Podal mi ručník, a po té odešel. Zvedl jsem se a osušil své prochladlé tělo.

Když jsem se vracel do ložnice, spatřil jsem, že mi připravil oblečení na mou matraci na zemi, kde jsem spal vždy za trest, spíš jsem tam ležel pořád. Celý zklamaný ze sebe, že svému pánovy přidělávám práci a starosti, s tím že se neumím chovat. Oblékl jsem se a rychle vydal na snídani, aby na mě nemusel dlouho čekat, nenáviděl to.

Jako správný chlapeček jsem přilezl za svým pánem po čtyřech, se sklopeným zrakem k zemi. Seděl na sedačce. Byla červenočerná, kožená a prostorná, tam mě rád trestal a šoustal. Vždy si mě ohnul přes okraj, spoutal ruce za záda a bral si mě hezky zezadu, nebo si brával do ruky bič. A já musel počítat. No supr... V kalhotách při téhle vzpomínce se mi udělala bolestivá boule. Usadil jsem se v kleku hned vedle nohy svého pána.

„Musím ti něco říct Troyi, už mě s tebou dochází trpělivost". Řekl chladně a vytáhl mě na sedačku za ruce. Podal mi talíř s míchanými vajíčky a kousky slaniny se slovy „pořádně se najez, dnes budeš potřebovat hodně síly koloušku, mám pro tebe překvapení," dokončil větu, a odešel. Po chvíli se vrátil a povídá „ jaké máš své nové záchranné slovo, doufám, že ho máš!"