Mafia

3.Zrada

Jak jde vidět budu začínat nový život.
Moc se mi do toho nechce, ale musím.
Měla jsem už nějakou chvíli ten šátek na očích a jediné co jsem za tu dobu slyšela, byli psi jak štěkají.
Za jeden den ze mě stačili udělat skoro děvku a ještě k tomu mě prodat bůh ví komu. Co když mě bude znásilňovat každou noc? Nebo skoro každou?
Zkoušela jsem na to nemyslet a čekat co bude dál.
Uslyšela jsem jak zaskřípala branka, asi nejspíš dost stará a zarezlá. Potom jsem uslyšela jak se otevírájí dveře od auta. "Pozor na hlavu." promluvil jeden muž, který mi držel hlavu abych se nebouchla do hlavy.
Sedla jsem si na pohodlné sedadlo a čekala co bude dál.
Pořád jsem měla zavázané oči šátkem, takže jsem ani nic neviděla.
Ještě jsme ani nevyjeli, pořád jsme stáli s autem na místě.
Co mám dělat?
To mám čekat až mě zase někdo chytne za ruku a odnese mě zase bůh ví kam?
Neměla jsem zavázané ruce, tak jsem toho využila a sundala jsem si šátek z očí a ocitla jsem se ve velkém autě. Nebyla to limuzína.
Seděla sem v Jeepu. Jako fakt?
Podle toho jak jsem viděla toho mladého kravaťáka, tak jsem si myslela že bude jezdit jenom v limuzíně a bude bydlet v 'paláci'.
Ale já seděla v Jeepu. A bydlet budu kde? V bytě?
Někdo otevřel dveře na místě spolujezdce. Nebyl to ten hezoun, byl to silnější muž, celý v černém. Asi bodyguard.
Podíval se směrem na mě. Díval se tak přísným pohledem, až jsem celá ztuhla.
"Zavaž si znovu oči, jinak to udělám sám." řekl dost hrubým hlasem. Šel z něho strach a tak jsem udělala to co chce.
Zrovna když jsem si zavázala oči mě někdo chytl za ruce a dal mi na ně pouta.
" to snad není nutné.." zamručela jsem. " Ano je to nutné." zaslechla jsem hlas bodyguarda.
Dál jsem byla už v klidu. Co jiného mi zbývalo? Měla jsem na rukách pouta a zavázané oči. Takže kdybych se chtěla o něco pokusit, tak mi to stejně neprojde. Výjimečně budu hodná.

Po nějaké chvíli cesty se auto konečně zastavilo.
Někdo otevřel dveře a vzal mě za loket.
Slyšela jsem zvuk motoru letadla to jsme na letišti?!
Najednou jsme se zastavili.
Sundali mi šátek a hned na to jsem si zakryla oči. Začaly mě pálit oči z ostrého světla. Chvilinku jsem promrkala a bylo to fajn.
Přede mnou bylo moderní osobní letadlo a první člověk kterého jsem si u toho tryskáče všimla.. Byl můj.. Otec.
Ztuhla jsem. "Tati, co tu děláš?" nemohla jsem tomu uvěřit.
"Ahoj zlato, promiň že se musíme setkat takhle." začal táta mluvit.
"Ale musí to tak být." řekl.
Nechápala jsem ho. "O čem to mluvíš?"
Táta si promnul spánky. "Budeš mi chybět." řekl. "Co? O čem to mluvíš? Tati..tati!" začala jsem křičet. "Dost! Musíš odjet. Je to pro tvoje bezpečí, tak buď zticha."
"Na jaké bezpečí? Co se děje?" Nechápu to co se děje?
"Prostě jsem tě prodal a to jen pro tvoje dobro" když to řekl neudržela jsem slzy. "Cože si? To jsem snad nějaká hračka že mě prodáváš?" zeptala jsem se. "Ne, nejsi hračka, ale jak jsem řekl, udělal jsem to pro tvoje dobro." než jsem stačila ještě něco říct, tak už mi zase dali šátek přes oči a pro jistotu mi zalepili i pusu.
Otec mě zradil. Prostě mě prodal jako hračku.
Šla jsem po schodech nahoru do letadla a uvnitř mě posadili do pohodlného křesla.
Život se mi pěkně začíná hroutit.

***

Taková nudná kapitola, omlouvám se:/
Prostě mám tento týden takovou divnou náladu a nic mě nebaví.
Tak snad udělám co nejdřív novou a hlavně zajímavější kapitolu:)