Mafia

4. Seznámení

Už jsem se začala pekelně nudit.
Pořád jsem seděla teď už ne v moc pohodlném křesle a mám ztuhlý zadek na tolik že ho už vůbec necítím.
Sice se bojím, ale můj vztek k otci pořád nepominul.
Vždycky když mám vztek, ani nevím co říkám a nebo mluvím až moc a to rozzuří někoho dalšího a potom jsem víte kde.
Celou dobu jsem se snažila být zticha a jelikož už nemám pásku přes pusu a ani zavázané oči, tak prostě musím mluvit a civět na všechno a všechny.
"Kam mě to vezete?"  řekla jsem s třesoucím hlasem. Žádná odpověď.
"Proč to děláte?" blbá otázka, nic lepšího mě napadnout fakt nemohlo.
Stejně jsem nedostala zase odpověď.
Nic jsem už neříkala.
Možná jenom na nějaké ty výjimky.

***

Přistáli jsme na letišti okolo 5 hodiny ráno, byli jsme na malém letišti skoro žádné letadlo tu nebylo.
Celá ztuhlá jsem se pořádně protáhla a děkovala že už jsem venku.
Sice byla tma, ale měsíc zářil a sníh to samé, takže bylo vidět ale hlavně byla hrozná zima!
Otřásla jsem se zimou. Byla jsem ráda že jsem měla kabát s šálou, co jsem si dala na sebe.
"Kde to jsme?" nemohla jsem si tu otázku odpustit.
Oni se jen na mě podívali a řekli. "Dozvíš se to později" chytl mě za paži a táhl mě směrem k autu. Byl to černý Land rover.
Posadili mě do zadu na sedadlo do prostřed a vedle mě si na každou stranu sedl jeden bodyguard a když bylo všechno naloženo-jako moje věci co mi otec krásně zabalil, tak se nastartovalo auto a odjeli jsme z letiště.

Cesta trvala kolem hodiny, jeli jsme kolem malých měst, jen pár lidí bylo venku. Nečekaně, když začínalo docela hodně sněžit a po chvíli se z toho stala vánice, ale jim to zjevně nevadilo, jeli dál.

Po půl hodině jsme se naštěstí ještě nevybourali a jak jsem si tak všimla, vánice brala na síle.
Pořád nevím kde to jsem. Nevím jestli na Aljašce, nebo v Rusku na Sibiři.
Najednou auto zpomalilo a já si všimla domu. Nevím jak byl velký ale už od vidění to byl masitý dům. Aby ne, když venku musí být aspoň 20°C pod nulou.
Vjeli jsme do garáže a muž za volantem vypnul motor.
Nastalo ticho, ale ne na moc dlouho.
Oba muži co seděli vedle mě, vystoupili a čekali, až vystoupím z auta.
Když jsme vešli do domu, vypadalo to tu až moc luxusně. Všude bylo čisto a jenom tady bylo snad 10 obrazů. Nebyly tam nějaké čmárance, ale třeba obloha se zapadajícím sluncem nebo rozkvetlá louka, nebo i nějaké zvíře. Prostě příroda.
Na proti mě byl obývák s velkou led televizí a tmavě modrou sedačkou a na každé straně stolky.
Potom tam byla velká kuchyně a jídelní kout. Dál už jsem nestihla, protože mě vzali za loket a tahali mě po schodech nahoru.
"Pojď, ukážu ti tvůj pokoj a převlékneš se." nic jsem na to neřekla.
V patře byly jenom pokoje. Kdo ví co bylo za dveřmi.
Dovedli mě až na konec chodby a otevřeli dveře. Pokoj vypadal nádherně. Nalevo byla asi koupelna a napravo byl šatník. Potom tam byla postel a vedle toho, byl noční stolek a na stolku byla lampička a notebook.
Taky tam byl mobil, ale došlo mi že se nedovolám svým přátelům.
Strčili mě do pokoje a zavřeli.
Až teď jsem si všimla, že na posteli byla košile a legíny. Páni, čekala bych nějaké mini šaty a velké podpatky, ale místo toho tam byly conversky.
Vzala jsem si oblečení a šla do koupelny, tam jsem se rychle osprchovala a dala si na sebe oblečení předem nachystané.
Ještě jsem si zkontrolovala vlasy a šla si sednout na postel.

Čekala jsem ještě patnáct minut než se uráčili odemknout dveře.
Vyšla jsem z pokoje a oni mě zavedli do obýváku.
A tam stál muž takový postarší a už začínal mít šediny. Potom naproti němu, zády ke mě stál další muž. Ten už žádné šediny neměl ale oba měli na sobě sako.
Postarší muž se na mě podíval něco řekl tomu druhému a ten se na mě otočit. Málem se mi zastavilo srdce.
Ano sice to bylo kvůli němu že jsem tady, ale pane bože!
Vypadal jako bůh! Ty jeho vlasy byly delší a jejich barva byla tmavě hnědá až černá. Jeho postava. Měl sako, ale byl bez kravaty a ještě k tomu rozeplé dva knoflíčky, takže šly vidět trochu ty svaly. Musel být hodně svalnatý, ale né tak jako jiní, co mají ruce tlusté svaly jako moje celé břicho. To mi příjde odporné. Tak a teď zpátky k němu. Takže vlasy super tělo perfektní a ten obličej.. Bezchybný.
Ale nemůžu zapomínat, že díky mému otci mě teď vlastní jako nějakou panenku.
Postarší muž odešel, bodyguardi odešli. Teď jsem tak zůstala už jenom já a on.
"Těší mě že tě konečně poznávám.
Jmenuju se Luke." nastavil mi ruku.
"Taky mě těší. Já se jmenuju Anna, ale to už jistě víte." neřekla jsem to moc nadšeně. Podala jsem mu ruku v očekání že si s ní potřeseme, ale on ji vzal a políbil. Ztuhla jsem na místě a zalapala po dechu. Tohle jsem nečekala.
"Ano, to vím a můžeš mi tykat, nemám moc rád, když mi někdo vyká." řekl.
"Dobře, takže mě taky těší, Luku." řekla jsem znovu.
On se tomu jen zasmál a to se mi úplně podlomily kolena. Skoro jsem se neudržela.
"Tak, co kdyby jsme se šly najíst?"
Zeptal se. "Jistě, proč ne." až teď jsem si vlastně uvědomila, že padám hlady.

U stolu sedíme jen my dva a nikde žádný bodyguard za zády, prostě nic.
"To se nebojíš, že bych teď mohla využít situace a utéct?" zeptala jsem se.
"Ne, protože věr nebo ne, je lepší být tady v teple než být venku v té vánici.
Potom mi to vlastně došlo.
"Kde to vůbec jsme?"
"Jsme na Aljašce, vím že by si spíš čekala třeba Kalifornii, ale upřímně, já mám radši sníh." podotkl.
Tak to jsme dva pomyslela jsem si.
"Jak dlouho tady budu?" zeptala jsem se trochu nejistě.
Podíval se na mě a přemýšlel jestli mi to má říct nebo ne.
"Upřímně? Tvůj otec podepsal smlouvu s tím že mi patříš. Teď si určitě naštvaná, ale taky mi řekl, že to udělali i kvůli jiným věcem." poslouchala jsem každé slovíčko.
"Jakým?" Zeptala jsem se.
"Tvůj otec si udělal pár nepřátel, kteří ho chtějí zlikvidovat a nejen jeho, ale i celou jeho rodinu. Tvoje matka, byla jenom výhrůžka. Další na řádě si byla ty, ale objevil jsem se já a tvůj otec chtěl ochranu. Mohl jsem mu ji zajistit, ale já chci vždy něco na oplátku. Řekl že si můžu vybrat co chci. Vybral jsem si tebe. Nejdřív mu to rvalo srdce, ale nakonec to schválil, pod jednou podmínkou.." ani jsem necekla, když mluvil, ale když řekl že měl otec jednu podmínku, bála jsem se co to bude.
Podíval se na mě. "Tvůj otec chtěl, aby jsme se vzali." vyrazilo mi to dech. Doslova. Tohle jsem vůbec nečekala.
Chtěla jsem něco namítnout, ale hlas mě zradil.
"T-t-takže..co?!"  vyvalila jsem na něho oči jestli to myslí vážně. Myslel. Sakra.
"Je to tak, tvůj otec nechce aby tě podle příjmení našli, takže chce tvé příjmení změnit." řekl.
" a to nejde nějak jinak? Třeba si nějaké vymyslet.. Nebo.." začala jsem a chtěla mluvit dál, ale on mě přerušil.
"Samozřejmě, že by se to dalo, ale chtěl mít jistotu, že když by tě našli, tak si na tebe nedovolí, protože by si byla moje žena a věř nebo ne, ale mě poslouchají i ti nejhorší mafiáni. Bylo těžké si to vybudovat." řekl.
Tohle jsem nezvládla, chtěla jsem odejít. Zvedla jsem se. Na hlad jsem úplně zapomněla a ani jsem na to neměla chuť. Už ne.
"Vím že to na tebe bylo za poslední dny hodně, ale bylo lepší ti to říct teď hned než v jiný čas. Potom by si to snášela hůř než teď." taky se zvedl.
"Ale ja se nechci vdát, ani tě neznám, sotva pár minut." došel ke mě.
"Klidně to můžeme dát na jakýkoli čas, ale když jsem slíbil tvému otci, že tě ochráním. Já své sliby plním a chci tě chránit." dívál se mi přímo do očí.
To jsem teda dopadla.
Na nic jsem se nezmohla. Právě teď chci jenom klid.
" když dovolíš ráda by jsem si šla lehnout a popřemýšlet." chápavě přikývl. "Když to nebude vadit, doprovodím tě." teď jsem přikývla já.
Pustil mě a šel vedle mě mlčky až k mému pokoji. Ano mému.
Letmo jsem se na něho pousmála a chtěla jsem zavřít, ale ještě promluvil.
"Dobrou Anno."
"Dobrou Luku."

Zavřela jsem dveře, sotva jsem se znovu osprchovala a převlékla. Doslova jsem padla na postel, přikryla se a okamžitě jsem usnula.

***

Omlouvám se za chyby.