Mafia

6. "jednou se mi poddáš sama"

Byl tak blízko..
Jeho slova se mi pořád opakovaly v hlavě. Musela jsem být rudá jako rajče.
Jeho ruka se pohybovala na mém stehně pořád výš a výš.
Chtěla jsem ho, potřebovala jsem ho, zároveň jsem se nutila se mu nepoddat. Už jsem si myslela že to nevydržím když mi stiskl zadní část stehen. Když v tom jsem rukou vystřelila k jeho ruce a zastavila ho.
V tu chvíli jsem se probudila z transu a on se na mě nechápavě podíval.
"Ne.." řekla jsem tak potichu, že se divím že mě slyšel.

"Cože?"

"Řekla jsem, že nechci.."

Chvíli se na mě díval a nakonec souhlasně přikývl. "Jak chceš.." řekl.
Přitáhl se ke mě blíž a pošeptal mi do ucha. "..Ale stejně se mi jednou poddáš sama" v tom vstal a odešel z pokoje.
Zůstala jsem tam sama a klela do všech stran, jak jsem hloupá.

***

Ráno jsem sešla dolů v tílku a kalhotech a namířila jsem si to do kuchyně. Tam jsem si vzala jogurt a poté prázdný kelímek vyhodila do koše.

Venku začalo svítit a lehce hřát slunce.
Strašně jsem chtěla jít ven. Chtěla jsem se nadechnout čerstvého vzduchu, cítit na rukou sníh.
Ale nemohla jsem opustit dům.

Zjistila jsem že nikdo v domě není a pokud se nemýlím , je tu někde terasa.
Bingo!
Dala jsem si boty a teplé oblečení a otevřela prosklené dveře.
Předtím byly zakryté závěsy, takže jsem nevěděla co tam je, ale potom mi to pomalu docházelo a odvodila jsem si, že to je terasa. Přece jenom, všechny takové domy mají terasu. Nebo ne?
Sotva jsem je otevřela, narazil do mě ledový vzduch. Sníh krásně studil, když jsem si ho dala do rukou.
Bylo to osvobozující jen tak stát na sněhu a poslouchat všechny zvuky okolo.
Občas jsem zaslechla i vytí vlka.
Byl to ale vzdálený zvuk. Musí být hodně daleko.
Už mě začaly bolet nohy, tak jsem si sedla na sníh a ucítila jak mě začíná mrazit zadek. Mám na sobě jenom kalhoty a ty byly rychle mokré.

Ještě chvíli jsem tam seděla a šla zpátky do domu, když už jsem byla promrzlá na kost.

Sundala jsem ze sebe mokré oblečení a šla si dát sprchu.
Vzala jsem to rovnou s vlasy.
Obvázala jsem si ručník jak na vlasech, tak kolem těla a vyšla jsem z koupelny.
Došla jsem k šatníku a nechtělo se mi nic řešit, tak jsem si vzala pouze látkové kraťase a bílé tílko.

Sešla jsem dolů schody a šla si uvařit.
Vzala jsem si z lednice veškeré suroviny  Rozhodla jsem se udělat si řízek s bramborovou kaší.

Sotva co jsem byla v půlce vaření, přišel ke mě Luke.
Ani jsem si nevšimla že došel.
"Ty umíš vařit?" řekl to ironicky, ale mě to stejně rozčílilo.
"A co sis myslel?! To že jsme měli služebné, neznamená, že jsem nikdy nevařila!" řekla jsem. "Dobře.." zasmál se nad mým výbuchem.
Už jsme nemluvili. Já se věnovala vaření a on se opřel o linku.

Asi po půl minutě zase promluvil. Ta jeho huba furt musí mlet tím zatraceným pantem.
" tebe bych typl na rozmazlenou holku. Abych byl upřímný trochu jsem se bál jakou máš povahu. Když jsem tě viděl poprvé, myslel jsem si že to je sen a až se vzbudím, uvidím škaredou, tlustou, rozmazlenou holku co nic neumí." trochu mě to zarazilo. Přestala jsem škrábat brambory a podívala se na něho. Myslel to zcela vážně. Taky mě zarazilo že mi řekl co si myslel a že se bál. Wow. Jde vidět že mi věří jinak by mi to neřekl. Pomalu ale jistě mu taky začínám věřit, ale ještě si nejsem tak moc jistá.
Zůstala jsem zticha a jenom na něj civěla. Po chvíli se zasměje. "Ty teda vypadáš." řekne a jde ke mně. Probudím se z transu a zasměju se taky. Přišlo mi to docela směšné, když jsem si to zpracovala v hlavě.
"Pomůžu ti." řekl najednou. "To je dobrý, nemusíš vůbec.." nedal si říct vyndal nůž a začal loupat. Já osobně hodně vařím, jsem v tom i docela dobrá, ale jakmile dojde na škrábání brambor jsem naprosté jelito. Vezmu velkou bramboru a když ji dám do mísy, je z ní Malinká brambůrka.
Proto jsem se rozhodla že vždy budu používat škrabku.