5. "teď jsi moje"

6.6K 250 24
                                    

Byl to divný pocit vzbudit se někde jinde než doma. Byla jsem úplně vyřízená a nejraději bych na všechno zapomněla.

Vstala jsem a šla do koupelny, kterou nebylo těžké najít. Tam jsem se rychle osprchovala i s vlasy a vyčistila si zuby.
Neměla jsem co na sebe a tak jsem musela vyjít jen v ručníku kolem sebe a mokré vlasy jsem nechala volně aby uschly.
Naštěstí koupelna byla v pokoji, takže jsem nikoho nemusela potkávat.
Otevřela jsem dveře od menší skříně a tam na třech poličkách bylo spodní prádlo. Vzala jsem si tam jedny no.. Černé tanga s krajkou, protože nic lepšího jsem nenašla. Možná akorát tak růžové a růžové věci mi nesluší ať už to je cokoliv a platí to i na spodní prádlo. Šla jsem k další skříni, která byla větší a tam jsem našla kalhoty. Chtěla jsem si je vzít, ale tady v domě je horko jak v pekle. Takže jsem si vzala jenom legíny a obyčejné bílé uplé tričko. Bože to tričko bylo uplé až moc už od vidění.
Taky to byla velikost S to tady nemají třeba velikost M? Byla bych jim vděčná. Ještě jsem si našla ponožky a zalezla zpátky do koupelny. Tam jsem si usušila vlasy fénem a dala si je do uzlu.
Oblékla jsem si oblečení, které jsem měla už nachystané a vyšla z koupelny. Od toho fénu jsem pořád měla červené tváře.
Vzala jsem za kliku a šla jsem směr kuchyně.
Měla jsem docela dost hlad. Už jsem začala šilhat hlady.
V kuchyni jsem nikoho nepotkala a tak si vzala jogurt. Nic moc, ale nechtělo se mi vařit.
Dojedla jsem to a kelímek vyhodila a lžičku umyla.
Šla jsem se podívat do obýváku, ale tam taky nikdo není. Šla jsem zpátky a na kuchyňské lince jsem uviděla papír se vzkazem. Vůbec jsem si ho předtím nevšimla.

Musel jsem si něco jít vyřídit vrátím se k večeru.
Kdyby si něco potřebovala neboj si říct o pomoc Lailu.
L.

Lailu? A ta je kde?
Začala jsem přemýšlet, kde bych ji našla. Začala jsem ji hledat po pokojích. Většina byla zamčená a ty co nebyly, tak tam byly buď další pokoje a nebo pracovna. Dokonce jsem viděla i pokoj bez ničeho. To bylo dost divný.
Už jsem se rozhlížela po celém bytě, ale nikoho jsem nenašla.
Potom se otevřely dveře. Byla jsem už v obýváku, takže jsem viděla kdo přišel. Byla to taková postarší žena. Mohla mít tak kolem 40ti. Možná víc možná míň. Prakticky hned si mě všimla. Jemně se na mě usmála. Došla jsem za ní. "Promiňte, ale můžu se zeptat kde všichni jsou?" zeptala jsem se. Ne že by mi někdo chyběl..
"Pán Luke má nějakou práci. Není tady a všichni bodyguardi kromě dvou, kteří tě ti hlídají jsou s ním." laskavě se na mě usmála a odešla do kuchyně. Až teď jsem si všimla, že má v rukou tašky ale než jsem se jí stihla zeptat jestli nechce pomoc, už byla v kuchyni a tašky na lince. Rozhodla jsem se s ní vyložit a uklidit, co nakoupila. Zajímalo by mě kde to bere. Jako by mi četla myšlenky a odpověděla. "Tyhle věci sem dovážejí z Ameriky a dávají do skladu, kam chodívám každý den, protože Luke je hrozný jedlík." ani neřekla jako na začátku 'pan' asi se znají dlouho. Asi. Jen jsem přikývla a měla další otázku na jazyku. "Jak znáte Luka?" trochu ji to vykolejilo, ale nahodila neutrální výraz. "Byla jsem jeho chůva a teď mu uklízím v domácnosti." řekla na rovinu. Tohle zase trochu vykolejilo mě. "Musí vás mít rád a vděčný, když pro něho tohle všechno děláte." ano nevím jak mě tohle napadlo. Nepřemýšlela jsem nad tím a hned o na ni vyklopila. Podívala se na mě. "To určitě. Nikdo mu nikdy neprojevil tolik lásky jako já. Ani jeho matka ne. Ale když se na tebe tak dívám.. Možná nebudu jediná kdo mu dává lásku." trochu jsem zčervenala. A když mluvila o jeho matce. Nechtěla jsem se v tom šťourat. Takže otázku na ni jsem spolkla.

Za uběhlé dvě hodiny, jsme se s Lailou dost spřátelili. Po hodině jsme se začali bavit, jako kdyby jsme byly kamarádky odjakživa. Zjistila jsem, že má 38 let ale chová se jako 20ti letá.
Vařily jsme oběd. Čočkovou polévku a buchtičky s krémem. Ještě nikdy jsem to nedělala, ale s Lailou po boku byla sranda dělat ty buchtičky. Strašně jsme se smály různým vtipům které jsme znaly. Upřímně, s ní byla větší sranda, než jsem čekala.
Byla jsem ve skvělé náladě.
Když jsme měli všechno hotové, naložili jsme si jídlo a sedli si ke stolu. Na tu chvíli jsem zapomněla, že mě zradil otec, na svatbu, která má přijít. Prostě na vše co mě zatěžovalo.

Po obědě jsme umyly nádobí a ona musela jít něco zařídit a tak jsem tam zůstala sama.

Šla jsem do obýváku a podívala jsem se co je v televizi. Nic zajímavého. Stejně jsem se při tom zabavila a nečekaně jsem usnula. Vzbudila jsem si až když byla tma a podívala se na hodiny které byly nad televizí. Málem jsem dostala šok, když jsem zjistila kolik hodin už je. Bylo už devět hodin večer. Rychle jsem vstala z pohovky a nadávala si jak to že jsem usnula.
Podívala jsem se ven a docela fajn. Skoro žádné mraky. Pootevřela jsem okno a hned do mě narazil hrozně studený vítr. Hned jsem vydechovala páru z úst a naskočila mi husí kůže doslova po celém těle. Chtěla jsem okno zase rychle zavřít, ale uslyšela jsem auto. Podívala jsem se pořádně do tmy a ten sníh mi to i trochu usnadňoval jsem viděla stejné auto jako když mě vezli sem. Zavřela jsem rychle okno a zatáhla závěsy.
B

yl to určitě on. Taky kdo jiný že?
Byla jsem nervózní. Bože z čeho? Sama jsem nevěděla.
Uslyšela jsem jak někdo vystoupil z auta a ani ne za pět vteřin jsem uslyšela zámek. Byla jsem jak přikovaná. Otevřely se dveře a v nich stál muž s krásnou postavou s břišáky a božský obličej. Až teď jsem tomu dávala plnou pozornost a ty jeho skoro havraní vlasy. Hned jsem dostala chuť mu ty jeho vlasy prohrábnout a líbat ho. Na co to myslím? Řekla jsem si.
Nejraději bych mu teď skočila do náruče. Místo toho jsem byla opřená o zeď a ani se nehla. Sotva si mě všiml a usmál se. Ten úsměv... To nemá chyby. Škoda že jsem ho nepoznala z jiných důvodů. Ani jsem si neuvědomila že došel ke mě."copak? Chyběl jsem ti?" zeptal se šibalsky.
"Ani ne" řekla jsem stejným hlasem a šla do pokoje a schválně jsem vrtěla se zadkem. Určitě si toho všiml, protože se prudce nadechl a šlo to slyšet až ke mě. Sama pro sebe jsem se usmála a odkráčela.

Vešla jsem do pokoje a zavřela. Zamkla bych ale klíč nebyl v zámku. Vzala jsem si šedé látkové šortky aby se mi dobře spalo a k tomu tmavě modré tílko. Venku je sice zima, ale uvnitř mi příjde že je asi padesát stupňů. Nachystala jsem si osušku a udělala si drdol. Nechci si je namočit.
Na nic jsem nečekala a šla se osprchovat.
Po pěti minutách jsem byla usušená a oblečená a měla bych i vyčištěné zuby kdybych nedostala hlad. Vyšla jsem z pokoje a šla do kuchyně.

Bylo tam hodně jídla, jak na tepelné zpracování tak i třeba jogurty nebo salámy a jiné. Jenže já jsem dostala chuť na vaječnou omeletu. Vytáhla jsem si ingredience a pánev.
Docela jsem se divila že tu není Luke.
Zatímco se dělala omeleta jsem si udělala toast.
Toast jsem dala na talíř a na to hotovou omeletu a na to jsem dala kečup. Špinavou pánev jsem nechala na plotně a po jídle ji umyju.

Sotva jsem si sedla došel Luke. Byl jenom v teplácích a nahoře byl bez. Podle vůně a mokrých vlasů jsem usoudila že byl ve sprše. Vypadal strašně sexy.
Trochu jsem se začervenala. "A mě si nic neudělala?" zeptal se posmutněle. Nad tím jsem se jen pousmála a kousla jsem si. "Copak neumíš vařit?" zeptala jsem se šibalsky. Podíval se na mě a šel mým směrem. Čekala jsem že mi jenom něco řekne, ale on jen došel a toast který jsem měla v ruce mi sebral a kousl si. "Hele!" on se jen zasmál s plnou pusou kousl si ještě dvakrát. Tak to ne vstala jsem a začala ho nahánět.
Abych to urychlila naháněla jsem ho až asi do jeho pokoje a tam zjistila že už to všechno snědl. Jen jsem si povzdechla a rozhodla se jít pryč. On mě ale vzal za ruku a zatáhl mě zpátky dovnitř a ještě k tomu zavřel dveře. Spadla jsem na postel a on se ke mě nahl a po čtyřech ke mě došel. Jenom tohle mě rozpálilo a dala mu ruku do vlasů a pokračovala ke krku. On se ke mě přiblížil a do ucha mi pošeptal. "Teď jsi jenom moje" řekl chraplavým hlasem a skousl mi ušní lalůček.

***

Taaaak😊 novy díl je tu. Doufám že jste si ho užili a teď když dovolíte jdu ještě ven😄😄 a jestli tam jsou chyby tak sorry nemám čas😱 možná zítra😁

MafiaKde žijí příběhy. Začni objevovat