Moje roky s Harry Potterem

Dopis

,,A tak zanikla Římská říše." Domluvil profesor Reggins a nasadil svůj vlídný víraz který nás všechny tak uklidňoval. ,,Přeji vám všem hezké prázdniny" zvolal na třídu Reggins, a znovu se usmál. Ve dveří ještě dodal: ,,Na stole máte bonboniéru. Rozdělte se o ni." Všichni se začaly hrnout ke katedře, jenom já jsem profesorovi ještě poděkoval a pak jsem čekal až se všichni přestanou tlačit. Z tlačenice vylezl Jack a podával mi jeden kus bonboniéry. ,, Merci" zvolal vášnivě. ,,za to že jsi!" Při tom si klekl na kolena a ruku s čokoládou mířil ke mě. Usmál jsem se a několik holek za Jackem se rozhihňalo. Vzal jsem si od něj čokoládu a strčil jsem si ji do kapsy.
,, Konečně je konec školy." Řekl jsem Jackovi. Vycházeli jsme že třídy a šli dolů po schodech, když se k nám připojily Kate a Parvatti. Vyšli jsme společně ze školy a v tu chvíli Jack vzal svoji tašku a vyhodil jí do vzduchu. ,, Prázdniny!"vykřikl při tom šťastně ale potom se zamračil a řekl: Sakra! Já tam mám mobil. " Zasmál jsem se zvedl jsem Jackův batoh.
Došli jsme na konec ulice kde jsme měli jít každý svojí cestou a možná už se nikdy nepotkat. Objal jsem Parvatti a řekl jí: Budeš mi chybět." Parvatti mě pohladila po zádech a já jsem doufal aby tohle objetí nikdy neskončilo. ,,Vždyť se můžeme sejít kdykoli budeme chtít." řekla Parvatti. Podíval jsem se na Jacka a Kate kteří už se rozloučili. Našpulil jsem pusu, aby k němu Kate přišla.
Dala mi pusu na pusu a usmála se na mě. Původně jsem myslel že jí dám pusu na tvář ale takhle to bylo lepší. Jack se na mě zašklebil a já jsem si uvědomil že Parvatti na mém rameni brečí. Těžko říct jestli kvůli tomu že jsem dal pusu Kate, nebo že se už nikdy neuvidíme, ale dal jsem jí pusu taky. Ještě jsme se naposledy rozloučily a holky odešli. Šel jsem s Jackem na metro kde jsem se rozloučil i s ním.
Dojel jsem metrem až do toho zapadákova kde bydlím, a vystoupil.
Došel jsem k našemu domu, a začal jsem odemykat branku, když zrovna kolem procházel Alex. Byl to docela otravný kluk s dlouhými černými vlasy.
,, Na co čumíš?!" zvolal Alex. ,,takovího hezouna jako já jsi ještě neviděl, co?" Obrátil jsem oči v sloup a řekl: ,, Strč si ty tvoje egojistický kecy do prdele tvýho psa, a spolu s kecama si tam strč i tu svojí smradlavou hlavu!" Zavřel jsem za sebou branku a odběhl ještě dřív než si Alex stačil uvědomit co jsem mu vlastně řekl. Ha ha! To jsem si ho setřel!
Vešel jsem do domu a první co upoutalo moji pozornost byla dopisní obálka s podivnou pečetí na vrchu. Vedle obálky navíc bylo spoustu peří a moje zvědavost se ještě zvětšila.
Podezíravě jsem zvedl obálku a otevřel ji. V dopise stálo:
Vážený pane George, v posledních letech jsme vás pozorovaly, a zjistily jsme že máte mimořádné kouzelné schopnosti, o kterých asi ani nevíte. Proto jsme vás vybraly abyste studoval na naší škole čar a kouzel v Bradavicích. Na naší škole vás naučíme ovládat magii a kouzla. Pokud máte zájem, přijďte 28. 7. do vyhlášené, vám jistě známé kavárny Purdonton v 16:00. Stačí abyste čišníkovi řekli: Sraz mudlovských budoucích kouzelníků a on už bude vědět.

Hezký zbytek prázdnin přeje
prof. McGonnagalová

Když jsem si toto přečetl poprvé, tak jsem dopis bral vážně. Ale po dalším přečtení, kdy jsem si všiml slova mudla, jsem se rozhodl že si ze mě asi Jack udělal srandu. A tak jsem dopis vyhodil.

Doufám že se vám začátek líbil, a nezapomeňte si přečíst skvělé příběhy mé kamarádky Ester Farberov