Moje roky s Harry Potterem

Nagini

K obědu jsme měli výborné kuřecí křidélka s brambory. Pití bylo velmi zvláštní, asi lektvar, protože hned co jsem to vypil, tak jsem se cítil jako nakopnutý býk.
Někdy v půlce oběda se vrátil Dracův táta, sedl si k nám, nezačal  však jíst, ale mluvit. 

,, Georgi, setkal jsem se s tvoji mámou a dohodli jsme se, že tvoje máma půjde na tu schůzku pro budoucí kouzelníky sama, a ty u nás zůstaneš o týden déle.''

,, Super! " vykřikl Draco.,, Na konci pobytu budeš umět famfrpál dokonale.''
,,A potom,'' Pokračoval Dracův táta,,, půjdeme společně s tvou mámou do Příčné ulice, nakoupit věci které budete potřebovat do školy.

Dracův otec, domluvil, a nabral si kus brambor. Sice jsem neměl sebemenší tušení co příčná ulice je, ale i tak jsem s na to těšil.

Po výborném obědě, jsme šli s Dracem zase na hřiště a trénovali. Zjistil jsem, že být brankářem mi vůbec nejde, ale že jsem velmi dobrý střelec.  Když jsem zkoušel být odrážečem, tak jsem se po mé minulé zkušenosti nejdřív strašně bál potlouků, ale nakonec se mi občas podařilo jeden odrazit.

Po asi dvouhodinovém tréninku, jsme se s Dracem celí upocení přesunuli zpátky do hradu.

Vůbec jsem nechápal, jak na tak velký hrad někdo mohl vzít peníze. Dracův táta musel mít firmu na Wall street nebo něco takového. Pak jsem si ale uvědomil, že jsou vlastně kouzelníci a že v kouzelnickém světě má asi každý svůj hrad. 

,,Jak vlastně pracují tvoji rodiče?" zeptal jsem se Draca.

,,No..." zaváhal Draco, ,,můj táta pracuje pro jednoho mrtvého člověka," řek jakoby nic. Já jsem jenom vykulil oči a udiveně s podíval a Draca.

,,a vlastně nevím co pro něj dělá." řekl Draco a podíval se na mě. Já jsem na něj pořád díval vykuleně a on se jenom usmál a začal vysvětlovat:

,,Ten člověk před pár lety zmizel, ale můj táta tvrdí že pořád žije. V poslední době se můj táta pořád zajímá o nějaké kameny a studuje je. Říká mi, že kdybych u nás na škole uviděl nějaký zajímavý kámen, že mu ho mám hned poslat. Vždycky přijde s nějakou takovou blbostí..."

,,Aha..." řekl jsem a snažil jsem se, aby to znělo jako že tomu rozumím. Vůbec jsem nechápal, jak někdo může pracovat pro člověka který zmizel.

Cestou do hradu jsme si povídali o kouzelnickém světě. Bylo to úžasné! Moc jsem se těšil do školy a hlavně až se seznámím s dalšíma kouzelníkama.

,,Jé!" Výkřikl Draco. ,,Teď jsi mi něco připomněl! Něco ti ukážu, ale musíš mi slíbit, že to nikomu neřekneš. Přísaháš? "

,,No jasně! Tak jdem!"

Vedl mě chodbama, a občas na něco ukázal, a řekl třeba: ,, Tohle mi koupil táta ke čtvrtým narozeninám!" nebo ,,To mi dala máma když jsem poprvé vzlétl na koštěti!"
Postupovali jsme do hlouby hradu a Draco mi vysvětloval kam jdeme.
,,Jednou jsem špehoval tátu jak tam šel, takže vím tajné kódy, přes které se musíme dostat." Řekl Draco a zastavil se u jedné zdi.
Chvilku po ní jenom přehjížděl prsty a pak se zeď z ničeho nic rozpadla a za ní ae objevily dveře. Vyjekl jsem a Draco mě potichu okřikl: ,, Psssst! Táta nesmí vědět že tam jdeme!"
Ale to už se po chodbě ozvali kroky. ,,Dělej sem!" vyjekl Draco a zatáhl mě do dveří.
Pomalu jsme je zavřeli, a poslouhali.
,,Dobby tady něco slyšel." ozval se hlas skřítka. Draco i já jsme si oddechli, ale i tak jsem zůstali ticho.
,,Dobby ví že tady někdo je. Jste to vy můj pane? Dobby nechce vyrušovat, Dobby jenom slyšel divné zvuky. Jste to teda vy pane Malfoy?" vykoktal ze sebe pomalu skřítek.
Chvilku bylo ticho, ale pak Dobby odkráčel pryč a říkal si: ,, Dobby začíná stárnou. Dobby slyší už věci které neexistují."
Nesmíš takhle hlasitě křičet."napomenul mě hned Draco.
,,Copak si Dobby nevšiml té rozpadlé zdi?" zeptal jsem se.
,, Ne, ta zeď je stále pevná, jenom jsme měli pocit že spadla." řekl, a odflusnul si na podlahu.
,,Kde jsem to skončil... Jó... no a pozoroval jsem teda tátu. Trošku jsem si zjistil, co je to uvnitř, ale sám jsem tam nikdy nebyl. Prý je to domácí mazlíček toho pána, pro kterého táta pracuje a až se vrátí, tak mu ho zase dá."

,,Ale proč je potřeba toho mazlíčka tak chránit? Vždyť to není mic vzácného ne?" Zeptal jsem se.
,, No" zaváhal Draco,, já přesně nevim co to je, ale táta tomu nosí pořád jídlo."
Víc jsem z něho nedostal, a tak jsem jenom šel za ním. Došli jsme k mnoha překážkám, které ale Draco bez problémů zvládnul. Ještě jenom dodal: ,, Jmenuje se Nagini."řekl, a otevřel poslední dveře.
Ihned se ke mě dostal odporný puch. Takový puch, jaký cítíte v Zoo nebo na statku.
Čekal jsem nějakou obyčejnou místnost, ale predemnou se objevila džungle. Po stěnách se táhli liány a země byla z hlíny. Chvíli jsem se rozhlížel po místnosti a hledal toho mazlíčka a pak jsem si toho všiml. Na zemi se válela podlouhlá věc se šupinkama. Díky mím znalosten přírody jsem hned poznal co to je. Byla to hadí kůže. Vím, že hadi se většinou v létě svlékají z kůže. Tak to je tedy ten "mazlíček"! Pomyslel jsem si.
,,Kdo to sssssem přichází?" ozval se někdo. Ale nebylo to někde v místnosti, bylo to uvnitř mé hlavy. Vyskočil jsem, jak jsem se lekl a Draco se na mě zvědavě podíval.
,,Tvojí krev zznám Geogrei Mallintone! Někdo tvojí krve zničila mého pána. A krev dítěte co zabilo mého pána je mím nepřítelem. Sssss!" zasičel hlas hada v mě hlavě. Byl jsem jako v tranzu. Had se mezitím kolem mě ovinul a svým dlouhým jazykem proti mě vystřeloval.
,, Anoooo! Už vím! Sssss! Byl to tvůj bratr. To on! Byl by zabil jeho i tebe, kdyby vás vaše matka neochránila. Sssss!"
Had už byl kolem mě ovinutý a díval se mi do očí. Otevřel pusu a... Tma.