Moje roky s Harry Potterem

Draco Malfoy

Odložil jsem již popáté dočtený Famfrpál v průběhu roků a představoval jsem si, jak letím na koštěti. Bylo už 17:00 a já jsem se nemohl dočkat, až přijde Dracův otec. Abych zabil čas, tak jsem zapnul televizi a procházel programy. Nakonec jsem se začal dívat na nějaký přiblblý sitcom ze 70. let. Nějaká čtyřčlenná rodina jede na dovolenou, kde se otec celé rodiny setká se svojí bývalou přítelkyní. Je to všechno takový trapný a rádoby vtipný. Potom co se zjistí, že ten otec má dítě s tou jeho ex, ho jeho manželka utopí (ano, také jsem dlouho neviděl tak retardovanou zápletku). Celé to končí tím, že o několik let později jsou ta jeho manželka a jeho ex nejlepší kamarádky.
Vypnul jsem televizi a přemýšlel nad IQ scenáristy tohoto seriálu.
Potom co jsem dospěl k závěru, že to musí být opravdu mimořádně tupý člověk, jsem si uvědomil, že si to vlastně můžu vygooglit.
Nakonec jsem zjistil, že sice neskončil v psychiatrické léčebně, ale staví si přistávací plochu pro mimozemšťany a že za tento seriál dostal antioscara.
Jaké zajímavé věci se to můžeme dozvědět o jednom seriálu.

Bylo 17:43 a já jsem se nudil tak moc, že to ani víc nejde. A navíc jsem se strašně těšil na Malfoyovi. Dospěl jsem k názoru, že před tím, kdy se nebudete vůbec nudit, se nudíte nejvíce.
Ještě jsem pořád přemýšlel o tom scénáristovi.
17:55.
Začalo mě svrbět koleno.
17:56
Potřebuji na záchod, ale nechci odejít, protože by zrovna mohl přiletět.
17:57
Možná bych měl v krbu rozžehnot oheň, třeba právě proto neletí...
17:59
Už to bude...
18:00
Zazvonily hodiny a přesně v tu chvíli se rozhořel v krbu oheň. Ale nebyl to normální žluto oranžový oheň, ale modrý. Do místnosti vběhla moje máma a začalakolem ohně poskakovat . Najednou oheň zhasl a uslyšel jsem hlasy:

 ,,Tati," zněl dětský hlas, ,,oni mají moc malej komín!"

 ,,Zatracená práce!" ulevil si nějaký dospělý hlas. ,,Minimito!" vykřikl.

Najednou jako by do krbu spadly dvě tečky. 

,,Maximito!" vykřikl zase hlas. 

A v tu chvíli z ohně 'vyrostly' dvě postavy. Chvíli jsem na to zíral, protože jsem poprvé viděl kouzlo, a pak jsem si začal prohlížet postavy. Kluk zhruba stejně vysoký jako já s blonďatými vlasy a velmi nadřazeným pohledem, držel za ruku svého otce. Jakmile uviděl, že jsem si toho všiml, pustil ruku a podíval se na otce. Jeho táta měl také blonďaté vlasy, ale netvářil se nijak povýšeně, naopak se na mě usmál a podal mi ruku. 

Stiskl jsem ji a on řekl: ,, Ahoj, jmenuji se Lucius Malfoy a jsem Dracův otec.

Také jsem se představil. Lucius se zatím obrátil na mámu, a já jsem se obrátil na Draca.

 ,, Ahoj, Draco, Já jsem George,'' pozdravil jsem. ,, Ahoj, Georgi," pozdravil Draco.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Poté co jsme si dali čaj a Dracův otec řekl, že je to kupodivu docela dobré, se mě Draco zeptal: ,,Tak co? Jak se ti líbí famfrpál?"

 ,,Moc," odpověděl jsem, ,,ty ho hraješ?"

Konečně všechno přestalo být takové formální a začal jsem se bavit s Dracem jako kamarád s kamarádem. Vysvětloval mi všechny taktiky a jak létat na koštěti. Slíbil mi, že si famfrpál rozhodně vyzkoušíme a že mě ho naučí. Bavili jsme se o tom, jak to chodí v kouzelnickém světě a v tom mém. Bylo to moc milé.
Asi po hodině jsme ale už museli vyrazit. Dracův táta mi jedním mávnutím hůlky zabalil kufr a pak se mě zeptal: ,,Chceš letět na koštěti, nebo letět krbem?"

 ,,Hmmm...,''zamyslel jsem se, ,,asi na koštěti.'' 

Draco se na otce zašklebil a otec něco vykřikl. Do ruky se mu zhmotnilo koště, ale nebylo to obyčejné koště, tohle mělo tři sedadla. 

 Vyšli jsme s Dracem a jeho tátou do zahrady, kde mi Dracův otec řekl: ,,Nasedni si na to prostřední. Já budu ve předu a Draco vzadu." Nastoupili jsme a já se rozloučil s mámou. ,,Sbohem, Liso," rozloučil se také Dracův táta. Docela jsem se divil, že už si týkají.

Čekal jsem nějaké zaklínadlo, které nás vznese, ale koště se vzneslo samo. Vystřelili jsme vpřed a vítr se mi hnal kolem uší. Vyletěli jsme vysoko a udělali salto.  

,,Draco!" pohrozil mu táta, ,,nepředváděj se!" 

,,Kde vlastně bydlíte, pane Malfoyi?'' zeptal jsem se. 

Neviděl jsem dozadu, ale Dracův táta se asi usmál, protože jsem slyšel uchychtnutí. 

,,Celý kouzelnický svět je od toho vašeho oddělen kouzlem. Ale kdybych to měl počítat podle vaší mapy, tak bychom bydleli asi někde u Yorkshiru."

Začali jsme zpomalovat a já už v dáli viděl veliký palác. Palác měl asi pět věží a kolem celého paláce tekla divoká řeka s pohodlně vyhlížející vířivkou a několika tobogány. Na pravé straně od paláce se zelenal rozměrný plac s devíti tyčemi zakončenými kruhem.

 ,,Tohle je moje vlastní famfrpálové hřiště," pochlubil se Draco, když viděl, kam se dívám. 

Přistáli jsme na plošině na jedné z věží. Už nás tam očekával nějaký trpaslík. Měl na sobě otrhané šaty. 

,,Kdo to je?" zeptal jsem se. 

,,Já jsem Dobby," odpověděl skřítek sám. ,,Domácí skřítek." 

,, Ahoj, Dobby,"  pozdravil jsem taky a pohladil ho. 

Dobby ale na mě vytřeštil oči a začal nám všem sundávat kabáty a při tom si mumlal: ,,On Dobbyho pohladil! Pán Dobbyho pohladil!"

 ,,Přestaň brblat a dělej taky něco užitečnýho, ty smrade!" utrhl se na něj Dracův táta a nakopl ho. 

Pak se otočil na mě a řekl: ,,On je otrok. Ten musí dělat všechno nudného a vyčerpávajícího za tebe. Takže se k němu chovej jako ke kusu odpadku. A ty, Draco," otočil se na Draca, ,,odveď George do svého pokoje. Už je pozdě." 

Pak se otočil zase na mě a řekl: ,,Dobrou noc, Georgi. Jestli chceš, tak ti můžu dát jeden z mých lektvarů na spaní. Je tam lektvar, který ti udělá krásné sny, a lektvar, který ti udělá příjemnou noc, atd..."

 ,,Děkuji moc," odpověděl jsem, ,,dal bych si ten, který mi dá třeba... dobrodružné sny!" 

,,Dobře, tak dobrou."

Draco mě vedl spoustou klikatých chodeb. Byli to velkolepé místnosti a já jsem se divil, že tohle všechno patří jedné jediné rodině. Sem tam se mihl nějaký skřítek nesoucí knihy nebo oblečení. Nakonec jsme došli k dveřím, za kterými zřejmě měl být můj pokoj. 

,,Dobrou noc," popřál mi Draco. ,,Všechno už tam máš." 

,,Dobrou, Draco!" popřál jsem taky.

Poté co jsem si uspořádal pokoj, ke mně přišel skřítek, který nesl malou lahvičku s oranžovou tekutinou. Rovnou mi to vylil do pusy a zase odcupital. Já jsem si lehl a řekl jsem si, že jestli je u kouzelníků všechno takovéhle krásné, tak budu mít skvělý život.

Tak tohle je můj další díl. pokud se vám v něčem nelíbil nebo i naopak ohromil, tak mi to napište do komentu. (Případně hlasujte pro tento příběh. ;-))Chtěl bych vám všem také poděkovat, protože mě ač nevědomky podporujete v psaní dalších a dalších příbehů. Nejvíc mě ale podporují také ale moji kamarádi Alfie Wills a Ester Farberov. Tak nezapomeňte sledovat i jejich příběhy.