Aria Brumbálová

2.

Přestěhovala jsem se k dědečkovi do Godrikova dolu. Měli jsme dům s obrovskou zahradou plnou různých barevných květin, lečivých bylin, keřů a stromů.
Je velmi těžké přenést se přes smrt rodičů ani si nemyslím že to někdy dokážu. Bolí to.
Dědeček mně začal učit všemu co uměl.Trvalo než jsem přišla na kloub všem kouzlům a lektvarům.
Dědeček vyučoval hodiny v Bradavicích, takže mně často hlídal jistý poloobr Hagrid, který má oblibu v různých a nebezpečných zvířatech. Hodně jsem jich viděla.
Když přišel srpen , což znamenalo moje první narozeniny bez rodičů. Dědeček mi udělal oslavu v naší zahradě sešlo se několik nejbližších přátel. Nebylo to moc honosné ,ale pro mne dokonalé. Dostala jsem zajímavé dárky některé jsem měla strach otevřít. Od dědečka jsem dostala dárek tvaru kvádru ve stříbrném obalu svázaný namodralou saténovou stuhou. Když jsem ho rozbalila vykoukla na mne nádherná vyřezaná skřínka. Už teď mi z ní přechazeli oči . Vzhlédla jsem s užásem v očích k dědečkovi , který se na mne smál a jiskrami očekácání v jeho modrých očí mi řekl :,,Otevři ji."
Nezbylo mi nic jiného než onu krabičku otevřít.Krabička byla vyložená rudými látkami ve kterých se válelo vejce.Pohled jsem přesunula k dědečkovi s ústy otevřenými do O.,,To myslíš vážně?"Albus pouze kývl hlavou. ,,Je to so si myslím?" ,,Jde o to co si myslíš že to je, Ari?" Spiklenecky na mne mrknul. Rozesmála jsem se a vběhla dědečkovi do náruče.Zašeptala jsem mu do ucha: ,,Dračí vejce opravdu?"Pouze jse smál.,,Ale vždyť....,,Ano je to dračí vejce."S údivem jsem těkala očima mezi vejcem a dědečkem hojnou chvíli mi trvalo než mi to došlo. Ano opravdu budu mít draka. Děti v mém věku dostávají štěně,papouška,rybičky já mám draka.V ten moment mne přestalo zajímat zbytek světa nebo to , že mám oslavu narozenin. Byla jsem uchvácená a fascinovaná oným namodralým oválem. Svižným krokem jsem se přesunula do domu.Vylezla schody a vběhla do pokoje. ,,Musím vymyslet kam jej dám...."mrmlala jsem si.
Blik cvak.,, Podkroví." vykřikla jsem až moc nahlas. Dobelhala jsem se až nahoru a začala prohrabovat ty hromady nepotřebných věcí nahromaděných za ty roky.,, Ha tohle hledám."Vyhrabala jsem proutěný košík . Očistila jsem jej.V pokoji ho položila ke kraji posteli a vystlala košík teplou dekou a vejce přikryla.
Vratila jsem jse zpět na zahradu. Uviděla obrovská záda a černé rozčepířené vlasy.,,Hagride!",,Ari, všechno nejlepší k narozeninám!"křikl. ,,Já už myslela,že nepřijdeš." ,, Na tebe zapomenout nikdy." Tady jsem ti něco upekl a podal mi plechovou krabičku s růžemi ,která skrývala sušenky s kostrbatým ,,A" na každé z nich. S ůsměvem na rtech jsem poděkovala a dala mu pusu na tvář. Hagrida mám ráda , ale jeho kulinářský talent zrovna v oblibě nemám.I tak jsem vděčná myslím , že my dlouho vydrží jsou jako kámen.
Všichni mezi sebou mluvili,křičeli jeden přes druhého.Další tančili nebo jse alspoň o to snažili. Nevím jak dlouho tam ještě byli ,ale já usla okolo 11večerní. Dál jsi už jen pamatuji, že mne dědeček odnesl do postele a zašeptal:,,Dobrou noc , Ari."