Aria Brumbálová

4.

S dědečkem jsme si zatím vybalili věci. Našla jsem košík ,který jsem vyložila dekami a vejce do něj položila aby bylo v teple.
Ještě se musím převléct do společenského oblečení. Za půl hodiny začíná slavnostní večeře a zařazovaní nových studentů do kolejí.
,,Ario už jsi připravena?"zavolal na mne dědeček.,,Už běžím!"
Rychle jsem seběhla schody a postavila se vedle dědečka, který čekal u dveří od jeho kabinetu.Chytla jsem dědu za ruku a společně se vydali do Velké síně ,kde vše mělo proběhnout a hlavně už mám velký hlad.
Do Velké síně jsme šli zadním vchodem,kterým chodí profesoři,studenti přicházejí hlavním vchodem. Když jsme vešli starší studenti už seděli u svých kolejních stolů a všichni mluvili,křičeli,smáli se jeden přes druhého. Měli si toho co říct když se neviděli celé prázdniny.
Dědeček zaujal čestné místo u  stolu mezi svými profesorských kolegů a já seděla úplně na kraji stola popravici dědečka. Ze všech stran jsem slyšela jak už velká a přes prázdniny jsem vyrostla.Za chvíli se otevřeli hlavní dveře a vešla profesorka Minerva Mcgonagallová a za ní cupitali nový studenti Bradavické školy okouzleni kouzelným stropem a celou tou majestátností Velké síně.Sledovat jejich udivené výrazy a hlavně dětí z mudlovských rodin ,kteří ani neměli ponětí o kouzelném světě je opravdu ohromující.Většina studentů jsou vystrašeni a nervozní někteří jsou naopak sebevědomý a nějak to nepřožívají.

Vtipné je že za pár let tou bránou budu procházet já.Už se těším hlavně mne zajímá do jaké koleje budu patřit.z přemýšlení mě vytrhla Minerva , která vysvětlovala novým studentům co se bude dít.Pak už konečně Moudrý klobouk začal zařazovat studenty do jejich nových kolejí pokaždé když klobouk zařadil studenta do koleje všichni tleskali,pokřikovali a hvízdali.

Následoval proslov ředitele Armanda Dippeta , který mluvil o škole a seznamoval s pravidly ..... Moje nevnímání probudily až Armandovi slova : ,,Tímto chci jmenovat do nové funkce ředitele pana profesora Albuse Brumbála.'' V ten moment jsem byla doslova v paralýze snad jako každý v tomto sále včetně mého dědečka teda nového ředitele školy čar a kouzel v Bradavicích.Netušila jsem jak mám reagovat zatím co všichni propukli v potlesk mě to chvíli trvalo než jsem začala tleskat.

A pak už konečně následovalo jídlo.Měla jsem plný talíř a vrátila ho prázdný. Pak se už všichni odebírali do svých kolejí. Já jsem šla dřív a loudala jsem se po hradě a dědeček zůstal ještě s ostatními profesory.Když jsem šla cestou do kabinetu dědu viděla jsem několik zamilovaných schovávajících se ve výklencích a ve stínech temných chodeb.Za se sebou jsem uslyšela hlučný chlapecký smích a klapot bot od běhu když jsem se otáčela tak mě jeden z těch chlapců srazil k zemi.Dopad byl opravdu tvrdý a setkala jsem se studenou ,kamennou podlahou chodby.,,Au!''bylo jediné na co jsem se zmohla.když se začala zvedat do sedu neskutečně mě bolela hlava . Ani jsem si neuvědomila , že mě ten blb co mě srazil zvedal ,když jsem stála na svých nohách tak jsem se podívala na toho vola co srazil nebyl o moc starší než já možná tak v prvním ročníku.,,Příště by jsi sis měla dávat pozor kudy chodíš holčičko!''Pak se sbalili a utíkali dál a smáli se a jen nechápavě stála a říkala jsi , že to snad ani není možné. Potom jsem raději svižným krokem došla do svého pokoje a podívala jsem se na  své vejce pořád bylo stejné a hlavně v teple. Zamířila jsem do koupelny a šla spát věděla jsem že nemá cenu čekat na dědu a byla jsem unavená a bolela mě hlava a za chvíli jsem usla.