Aria Brumbálová

3.

Už to jsou dva měsíce od narozenin ,kdy jsem dostala ten
modrý ovál , který ne a ne se vylíhnout.To čekání je mučící.Přemyšlím jak dlouho to bude ještě trvat.....
Přišlo září což znamenalo hodiny s Hagridem někde na pozemcích Bradavic či v Zakázaném lese.Už se nemohu dočkat na sušenky aneb Hagrid a kuchyň. Zajímalo by mě kolik těch příšerek-zvířátek letos uvidím a kolik nich se bude chtít zakousnout do mé kůže.
,,Ari máš zbaleno?!"zavolal na mě děda.,,Jo už běžím!" odpověděla jsem.Teď ze začátku budu muset zůstat s dědečkem v Bradavicích než se škola zaběhne.Děda letos bude vyučovat víc hodin což znamená víc oblud co si mě chtějí dát ke svačině.
Nesmím zapomenout na tu svou obludku.Těším se až ji ukážu Hagridovi bude štěstím bez sebe.
,,Ario tak pojď už musíme už jít!
Rychle jsem seběhla schody do předsíně, kde stál dědeček a netrpělivě pochodoval ze strany na stranu. ,,U Merlina tobě to ale trvá a teď honem jinak přijedeme poslední.",,Dědo a opravdu do Bradavic musím taky až mi buse jedenáct tak tam přeci stejně půjdu ne?"Děda se jenom šibalsky usmál.,,To víš že tam půjdeš ,ale teď musíš také rozumíš ?" ,,Ano dědečku." ,,Tak pojď drahá teď opravdu už budeme poslední.",,
Pevně se mně chyť a nepouštěj.Bezmyšlenkovitě jsem se chytila.Najednou všechno zmizelo a my se ocitli před tím majestátním hradem a nejlepší na tom je nejsme poslední ještě tu nejsou studenti.