PLEASE, DONT FIND ME [ lrh ]

0.5

Srdeční tep mi začal nabýrat na obrátkách, v krku jsem cítila knedlík a žaludek udělal několik kotoulů, což se mi vůbec nelíbilo. Štvalo mě, nebo spíš mě přímo sralo že Luke moc dobře ví, co se mnou dělá jeho přítomnost, co se mnou dělá on sám, ale přesto si to užívá. Jediný fakt, který má hlava krom historie válek nepochopí, je to že i já sama moc dobře vím jak na něj, ale přesto nic neudělám. V mé hlavě to začínalo šrotovat ještě víc, než při hodinách matiky, v ruce jsem svírala pomačkaný papírek a nohama se pořád houpala - přemýšlela jsem. Zničeho nic se rozrazily dveře, tak prudce až ty dveře které se otevíraly do místnosti, musely ve zdi zanechat důlek, od toho jaká to byla rána. Všichni sebou leknutím trhli, vetšina se spíš probudila a všechny oči se přesunuli ke dveřím. Ne však na dlouho, protože poté se ozvala rána, rána která šla ode mě, protože díky tomu jak jsem sebou prudce trhla a zároveň se houpala, jsem se s celou židlí schodila na zem a zároveň posunula spoň o půl metru lavici za mnou.

"Slečno Khight, říkala jsem ať se nehoupáte!" Ne, neříkala. odfrkla si znuděně učitelka, která se sklonila aby se mohla podívat do uličky, kde na mě bylo lépe vidět a poté se ozvalo davové zasmátí. Proč vlastně ne, já se smála taky, navíc ve škole se každý směje když se někomu něco stalo, je to vlastně jako studenské pravidlo - smát se při něčí bolesti, blbosti či nešikovnosti.

"Debb, co děláš?" ozval se přibližující smích tou uličkou, kterou se na mě koukala před chvílí učitelka a zároveň se ke mě rychle přibližovali červené vlasy s širokým úsměvem, který se Mikeymu vytvořil při pohledu na mě.

"Představ si, kotroluju měkost podlahy" pronesla jsem s malým úšklebkem a pomocí mé lavice jsem se vyhrabala na nohy, Mikey zakroutil nechápavě hlavou a ohnul se pro mou židli ve stejnou chvíli jako já. "Co tady děláš, rainbow?" zašeptala jsem mu do ucha, až se ošil a své oči upřel na mě. Má nádherný oči.

"Přišel jsem tě vysvobodit, sweetheart" zašeptal mi nazpět, když postavil židli zpátky na své místo a poté mě nenápadně rukou plácnul přes zadek a rozešel se uličkou zpátky ke katedře, za učitelkou. "Paní profesorko, říďa chce Debbie vidět" odříkal jako by nic, jakoby vůbec nelhal a ke všemu na mě ukázal. Mezitím co on se usmíval jako měsíček na hnoji na učitelku, jsem nechápavě pohledem přelétla třídu, která mě pozorovala a šeptala si nějaké drby, no budu zase o něco slavnější, pohledem jsem se ale zastavila na Lukovi a Mirandě, kteří na mě upřeně hleděli. Všem nám bylo jasné že mě říďa nechce vidět, ale že mě zavolal Cook, protože má boží matroš, takže vyslal Mikeyho aby si jednoduše zadělal na důtku ředitele protože zrovna jemu, je to vážně u prdele.

"Dobře, slečno můžete jít" luskla mým směrem prsty a poté ukázala na dveře, které od Mikeyho příhodu zůstaly dozražené dokořan. Vzala jsem si věci a jako ocásek se hnala za červenou palicí, která už dávno zahulákala něco ve stylu Naschle a Čus a opustila třídu. Než jsem vyběhla za ním, stačila jsem na nechápavý pohled Luka, který se na mě prvně držet, ukázat zvdvyžený prostředníček.

"Takře Mikey, co Cook má?" pousmála jsem se, když jsem zabouchla dveře od třídy, ze které až na chodbu doléhal hlasitý smích mých spolužáků.

"Myslím že má laborky" zakřenil se. Opatrně jsem otáčela zámkem ve svém číselném kódu a poté té otevřela z úlevou dvířka, která mi kupodivu nezůstala v ruce. "Jo a Rainbow se mi líbilo víc" zachraptěl, uslyšela jsem párkrát cvaknutí zapalovače a pak ucítila vůni trávy.

Dveře od skříňky jsem prudce zabouchla a s očima, které mi nespadli div k zemi jsem hleděla na kluka opírajícího o skříňky, celý v černém, jen jeho červené vlasy na něj upozorňovali a právě si tu v klídku hulil jointa. "To si děláš prdel, že jo?" nejistě jsem se rozhlédla okolo sebe.

"Ale notak, sweetheart, buď v klidu" zasmál se a rozešel se směrem k pánským záchodům.

Vůně trávy se linula celou chodbou a začínalo mě to přesvědčovat o tom, že na téhle škole je všem všechno u prdele. Doběhla jsem Mikeyho a jointa mu vzala z ruky, chvíli jsem se na dokonale sstočený papírek dívala jako bych snad nikdy nic takového neviděla, nebo to snad neuměla a až pak jsem si potáhla - pořádně a silně.  "Tohle není vážně normální škola" zabrblala jsem si spíše pro sebe a přidušeně vydechla kouř, který jsem v sobě držela.

"Ty taky nevypadáš normálně" uchechtl se a zastavil se u topení, které bylo pod oknem na parkovistě školy a jeho oči mě fascinovaně pozorovali, jak si tahám víc a víc a lividuju mu tak dost rychle brko.

"Taky že normální nejsem" vydechla jsem kouř a podala mu zbytek. Cítila jsem nástup toho krásného stavu a až teď mi došlo, že nejsem schopná vylézt z okna, ne v tomhle stavu. 

"A to se mi na tobě líbí" zachraptěl a  mezi rty mi vrazil jointa, opět jsem s chutí začala tahat a zaujatě pozorovala Mikeyho s úplně rudýma a malýma očíčkama, jak otevírá okno a pomocí topení a parapetu, se škrábe nahoru. Po pravdě mu to šlo na jeho stav, hodně dobře. Nasledy jsem potáhla a filtr odhodila do jedné z mušlí. "Poď Deb" ozval se Mikey který stál na parapetu ze vnitř i z venčí a natahoval ke mě ruku.

"Rozsekám se, Mikey" zavrtěla jsem se strachem hlavou.

"Ale ne" zakroutil hlavou odhodlaně.

Chytla jsem ho za ruku, které jsem se pevně držela a šplhala jsem z vnitřního parapetu, na ten venkovní. Nedokázala jsem se pořádně ovládat, natož vnímat kde jsem. Nohou jsem zakopla o rám okna a s hlasitým zapištěním jsem sebou stáhla Mikeyho a jednoduše spadla z okna. Otevřela jsem oči, hned jak jsem nad sebou zahlédla modrou oblohu, průzračně modrou, jsem se začala smát, stejně jako Mikey vedle mě. 

*****

Ozvalo se poslední zvonění, které oznamovalo že dnešních pár hodin v ústavu mám prosezených a můžu jít domů. Scházela jsem schody z vrchního patra, v úmyslu že ze schodiště v tom rušném provozu chodby alespoň zahlédnu Mikeyho nebo Mirandy červenou hlavu, protože oni byli opravdu jako majáky a to do slova. Bez výsledně, zahlédla jsem pouze Ashtona, jak mlatí s jedním borcem o skříňku. Hádám, že šlo o vyřizování účtů, proto jsem se rozhodla okolo nich projít, bez špetky zájmu.

"Hej Deb, ostatní na tebe čekaj u zíďky" otočil se na mě vřele a dokonce se usmál.

"Nemám zájem" odbyla jsem ho a dal jsem pokračovala v cestě chodbou.

"No tak, omlouvám se za to co se stalo" křikl Ash, který mě doběhl a objevil se vedle mě. Podívala jsem se mu do očí, jednoduše a čistě sjetý oči. Měl dost napudrováno. Ale pravdou bylo že ať byl sjetej nebo ne, jeho omluvy me nezajmaly. "Vždyť víš jak to chodí" uchechtl se při své narážce na onu drogu.

"Opravdu mě tvá omluva nezajímá" odfrkla jsem si.

"Takže odpuštěno, díky sweety" prohodil svým ledově klidným tónem a poté mi poslal vzdušnou pusu.

"Si idiot, vážně" protočila jsem oči v sloup a pěstí jsem mu vrazila do ramene. Chytil se za něj a na oko ublíženě se naě podíval.

Oči jsem protočila v sloup. Z tasky jsem vytáhla krabičku s logem Camel, z krabičky se na mě usmívaly poslední dvě cigarety, jednu jsem vytáhla a dala si jí mezi rty, párkrát jsem cvakla zapalovačem a zapálila si.

"Tady si ve škole, víš to?" zadrhl se Ash a poukázal na cigaretu ze které jsem potáhla.

"To mě řekl dealer" uchechtla jsem se. Srala jsem na to, že jsem pořád v budově školy, potřebovala jsem si zapálit.

"Bro nech jí.." ozvalo se vedle mě. "..já rád bad girl, sweetyheart" zašeptal mi do ucha až mi po celém těle, naskočila husí kůže. Objal mě okolo ramen a tím si mě přitáhl k sobě, konečně jsem se cítila uvolněně. Mikey vzal mou ruku s cigaretou a přiložil si jí k puse a potáhl. "Ostatní na vás čekaj" pousmál se a vyfoukl kouř.

"Nezájem, půjdu domů" potáhla jsem z cigarety.

"A co takhle jít ke mě domů?" postavil se na proti mě, červené vlasy mu trčeli do všech stran a oči se dožadovali odpovědi, samozdřejmě té kladné.

Moje modré oči jsem na něj upřela koketním způsobem a kouř s cigarety jsem mu foukla do obličeje. "Nezní to zle" pousmála jsem se.

"To co tam budeme dělat, nebude už vůbec znít zle"