Jmenuju se Tomáš, je mi 18 ,muj zivot mozna vypadá docela dobře, ale za tim vsim je hodne spatnejch věcí,několikrát jsem byl na psychiatrii kvuli sebevraždě a sebepoškozování, musel jsem kvuli tomu opakovat prvak takze jsem tedka ve tretaku. Umreli mi prarodiče na rakovinu a po jejich pohrbu jsem zacal kourit,vim ze je to nelogicky ,ale me to pomáhalo. Po tom jsem se citil tak sam a v haji ze jsem se zacal řezat, rodice nic netušili, ale jednoho dne to doslo tak daleko ze jsem se pokusil predavkovat prášky, malem se mi to povedlo,ale nakonec me zachranili rodiče, pumpovani zaludku a zavreni policajtama rozhodne sranda neni,ale kdyz jste opilej a zfetovanej vsema tema praskama sranda to je. Daval jsem se dlouho dohromady protoze mi bylo teprve 16 ,prestal jsem se vsemi mluvit koukal jsem do země a neustale jsem se řezal,vr skole jsem zacal mit problemi ,nezvládal jsem učení, vubec nic jsem nezvladal,a to byl teprve začátek, nasel jsem si holku jmenovala se Jana byli jsme spolu pul roku,moc jsme se milovali byla to naše první láska byli jsme nezkušení, ale i tak bylo to vsechno moc úžasný, ale ona měla anorexii a stahla me do toho s sebou, oba dva jsme na tom byli špatně začali jsme pit a to hodně, alr i tak jsme se milovali ,jediný co nas drzelo na tomhle blbym svete byla naše láska...pak nevim ani vlastne proč ,se semnou rozešla ja na pokraji svych sil jsem zivot bez ni nezvladal,pokusil jsem se o sebevraždu znovu čekal jsem že konečně všechno skončí a ja budu mit od tohoto světa konečně konec,ale to jsem se pekelne zmínil, psychiatrie me neminula,stravil jsem tam 2 měsíce. Pak ,po propuštění jsme byl porad moc prázdný, ale musel jsem se tvarit ze je všechno v pořádku, vydrzel jsem to mesic a pak me vezli znova dp nemocnice,tentokrat do te nejvice obávané....Bohnice
