Sebevražda

Nekonečné proudy slz a krve

Kolik slz musí člověk uronit, aby na jeho tváři stanul snad jen jediný úsměv?

Kolikrát musí lhát "je mi fajn", když jeho srdce puká a slzy tečou jako vodopád?

Kolik bolesti jeho duše snáší?

To nikdo neví, nikdo netuší.

On se stále usmívá a nikdo neví o jeho bolesti.

Nikdo netuší, že ve chvíli, kdy je sám, když se nikdo nedívá ... Vztáhne ruku na posla smrti.

Malý kovový plátek, který nechává volný průtok jeho krvi i bolesti.

Zanechává nekonečné množství jizev, které připomínají každou osudnou chvíli.

Nikdo netuší kdo skutečně je.

Zásadně skrývá své pravé já.

Navenek vystupuje jako silný jedinec, ale ve skutečtečnosti je malou ustrašenou myškou.

Sužuje ho nekonečný strach, bolest i úzkost.

Uzavřel se sám do sebe.

Hledal by ho někdo, kdyby prostě zmizel?

Chyběl by někomu?

Divili by se lidé, kdyby jeho smrtí byla seberažda?

Nespíše ano.

Někdo s tak dokonalý životem nemůže spáchat sebevraždu.

Jenže on po nocích trpí a tiše pláče.

Když nikdo není doma, řeže se.

Těch možností je tak nekonečně mnoho.

Žiletka, prášky, provaz ...

Jenže já nemám sílu na to to udělat ...