Escape // h.s. (CZECH TRANSLATION)

FOUR

Ta osoba se podívala mým směrem a mé oči se rozšířily, chystala jsem se otevřít pusu a pronikavě křičet, ale ten člověk byl fakt rychlý, skočil na mě a zacpal mi rukou pusu, takže mé výkřiky byly tlumené.

„Nekřič," zašeptal.

Slzy mi klouzly po tvářích. Co se to, sakra, děje? Kousla jsem ho do ruky a na sekundu mě pustil.

„Kurva!" zamumlal.

Znovu jsem se chystala o pokus křičet, protože, no, možná by se rodiče starali a snažili by se mi pomoct, ale pak se něco studeného a kovového přiblížilo k mému krku.

„Zakřič a zmáčknu spoušť," vyhrožoval mi.

Pomalu jsem přikývla, slezl ze mě a šel k nočnímu stolku. Natáhl se k mé malé lampičce a rozsvítil ji. Mžourala jsem očima na světlo a posadila jsem se, když si mé oči konečně zvykly, vzhlédla jsem a zalapala jsem po dechu. To byl ten kudrnatý muž! Ten, do kterého jsem vrazila dneska ráno a ten, do kterého jsem vrazila včera!

„Oba se vážně musíme přestat potkávat shodou okolností." Uchechtl se.

Chystala jsem se promluvit, když někdo z druhé strany dveří začal mluvit.

„Hej! Violet, ztiš se! Lidé tady se snaží spát!" ječel můj táta.

Zůstala jsem ticho, i když jsem mu opravdu chtěla odpovědět, ale měla jsem knedlík v krku, pravděpodobně proto, že jsem byla v šoku.

„Harry Stylesi! Jestli jste v tomhle domě, prosím, okamžitě vyjděte ven," ječela osoba z venku megafonem, následovaná policejními sirénami. Ou, takže tenhle muž se jmenuje Harry Styles. Ale, ou, sakra, je kriminálník? Cože?

Podívala jsem se na něj a jeho obličej křičel „sakra".

„Dobře, pokud se zeptá, jestli jsem tady nebo ne. Řekni, že jsi rozbila okno nebo něco a řekni jim, že nejsem tady. Jestli se opovážíš říct, že jsem tady, přísahám, že ti zabiju rodinu a tebe taky," znovu mi vyhrožoval. Pomalu jsem kývla a rychle otevřel šatník, aby se tam schoval.

Další věc, kterou jsem věděla, zazvonil domovní zvonek, následovaný něčím otevíráním. Posadila jsem se vedle dveří a položila jsem si na ně ucho, abych slyšela jejich konverzaci.

„Dobrý den, pane, jak vám můžu pomoct?" řekl táta.

„Dobrý, zajímá nás, jestli se někdo nedostal do vašeho domu před několika minutami, nebo jestli jste neviděli nebo neslyšeli něco podezřelého?"

„Ou, ano! Hlasitá rána se ozvala v dceřiném pokoji. A když jsem se zeptal za jejími dveřmi, bylo totální ticho. Obvykle mi odpovídá."

„Můžeme dovnitř, abychom to vyšetřili?"

„Jistě," řekl táta lhostejně.

Zatracený táta, proč jsi to musel říkat?

Slyšela jsem, jak se hlasité kroky přibližovaly k mým dveřím a pak tři hlasitá zaklepáni z druhé strany dveří. Tiše jsem zaklela, postavila jsem se a otevřela jsem dveře.

„Dobrý, uh, tvůj táta říkal, že tady byla podezřelá rána. Můžeme se podívat dovnitř?"

„Um, jasně."

Otevřela jsem více dveře, abych je nechala vejít dovnitř.

„Co se tady stalo?"

„No, byla jsem trochu naštvaná a chtěla jsem hodit lampou o zem, ale nešťastně jsem ji hodila tak moc, že proletěla oknem." Páni, to bylo nečekané, doufám, že uvěří mé lži.

„Aha, je nějaká šance, že jsi viděla muže s kudrnatými vlasy vejít do okna? Nebo něco?"

„Um, ne, pravděpodobně jste si to spletli se sousedy."

„Slyšela jsi výstřel?"

„No jo, ale můžu vás ujistit, že to nebylo z tohoto domu. Zkontrolujte sousedy." Usmála jsem se nevinně.

„Uh, můžeme se ti podívat po pokoji?"

„Jistě, myslím." No, kdybych řekla ne, mohl by mě podezírat. Nejsem tak blbá.

Podíval se pod postel, do koupelny za postelí a dále do šatníku, ou, ne.

Otevřel šatník a posvítil tam baterkou. 

↓↓↓↓↓
Sorka za čekání.:D

Edited