SEVENTEEN

2.4K 150 7
                                    

„Hele, Violet. Tvůj kluk je tady."

Otočila jsem se na gauči a uviděla jsem Harryho za stěnou. Počkat, jak dlouho tam stál? Slyšel celý rozhovor?

„No, Violet. Musím jít. Promluvíme si později, jo? Tady je moje číslo." Podal mi kousek papírku, otevřela jsem ho a uviděla jsem tam jeho číslo.

„Děkuji." Usmála jsem se a strčila jsem si kus papírku do zadní kapsy.

Usmál se zpátky a doprovodila jsem ho ke dveřím. Když jsme procházeli kolem Harryho, Blaze poplácal Harryho rameno a něco mu pošeptal do ucha, načež se Harryho zastrašující výjev změnil na úšklebek. Převrátila jsem oči a zamručela jsem, kluci. Když jsme s Blazem došli ke dveřím, otevřel je, řekl „ahoj", usmál se a mávnul. Sledovala jsem ho, jak nasedl na motorku, pak sešlápl nohu dolů a motorka se probudila k životu, s dalším mávnutím se vzdaloval od mého domu.

Povzdechla jsem si a zavřela jsem dveře.

„Harry?" vešla jsem do obýváku, ale Harry tam nebyl. Zajímalo by mě, kde je? Nakoukla jsem do kuchyně, ale tam taky nebyl. Jídelna? Ne, taky ne. Kde, sakra, byl? Zmizel z ničeho nic? Šla jsem nahoru a do svého pokoje. Zavřela jsem dveře a podívala jsem se před sebe, viděla jsem Harryho stojícího docela blízko mně.

„A-ahoj." Usmála jsem se stydlivě.

Zůstal ticho a díval se mi do očí, pak na rty a pak znovu do očí. Chystala jsem se ho zeptat, co dělal, ale místo toho mě lehce přitlačil ke dveřím, ničící náš prostor a cítila jsem jeho ruku sklouznout na můj zadek. Kroutila jsem se a snažila jsem se dostat z jeho sevření, ale samozřejmě byl příliš silný.

Sáhl do mé zadní kapsy a něco vytáhl, oh! Papírek, který mi dal Blaze. Když ho měl, rozšířil mezí námi prostor a pak papírek roztrhal přede mnou.

„Hej! Proč jsi to udělal?" zamračila jsem se a založila jsem si ruce, jako to dělá malá holka, když je naštvaná.

Uchechtnul se a posadil se na chlupatý koberec uprostřed pokoje. Poplácal vedle sebe, pravděpodobně chtěl říct, abych se tam posadila. Povzdechla jsem si, došla jsem k němu a posadila jsem se.

„Proč jsi přišel?" zeptala jsem se, hrála jsem si s prsty.

„Jenom jsem tě chtěl zkontrolovat." Pokrčil rameny.

„Proč?" nadzvedla jsem jedno obočí.

„Uh, nic. Poslouchej, omlouvám se, že jsem se včera na tebe naštval."

„Jo, v pohodě. Je to moje chyba, neměla jsem tě sledovat." Pokrčila jsem rameny.

Usmál se a podíval se na hodinky.

„Jsou dvě, chceš jít na oběd?"

„Ne, nemám hlad."

„Ano, máš, teď pojď."

„Můžu alespoň dostat Blazovo číslo?"

„Ne." Jeho hlas byl naštvaný. „Pojďme si něco objednat," navrhl Harry.

„Jasně, cokoli," odpověděla jsem mu.

Vytáhl mobil a vytočil číslo. Když to osoba na druhé straně zvedla, Harry začal mluvit a pravděpodobně objednával jídlo z mé oblíbené italské restaurace.

„Jo, dal bych si margherita pizzu, boloňské špagety a lasaně, prosím."

Páni, proč toho objednával tak moc? Uvědomuje si, že jsem sotva snědla celý talíř špaget, jo?

Uběhlo třicet minut a jídlo konečně dorazilo. Harry a já jsme šli dolů.

„Hele, budu v kuchyni, jdu pro talíře, jo?" zeptal se Harry.

Přikývla jsem a šla jsem ke dveřím. Otevřela jsem a tam stál poslíček, překvapivě vypadal dobře. Usmála jsem se, mile jsem vytáhla peníze z kapsy a podala jsem mu je. Dal mi jídlo a usmál se, chystala jsem se zavřít dveře, ale zastavil mě.

„Hej!"

„Ano?" pootevřela jsem dveře.

Podal mi kousek papírku, otevřela jsem ho a viděla jsem, že tam napsal svoje číslo.

„Doufám, že jsi volná." Mrknul.

„Uh-."

„Ne, není." Dveře se zavřely a podívala jsem se za sebe, kde byl Harry.

„Co to, sakra, Harry? Ten kluk byl roztomilý a já jsem volná."

Převrátila jsem oči a Harryho čelist ztuhla.

„Jo, ale ne na dlouho." Slyšela jsem zašeptat Harryho. Slyšela jsem ho dobře?

„Cože?"

„Nic."

Vešla jsem do kuchyně a položila jsem všechno to jídlo na stůl.

„Hele, proč jsi toho objednal tak moc?"

„Protože můžu." Usmál se Harry.

Zůstala jsem tiše, boloně jsem dala do misky, lasaně na talíř a pizzu, no, ta zůstala v krabici. Rozhodli jsme se sledovat, zatímco jsme jedli, takže jsem odnesla talíře do obýváku a položila jsem je na malý stůl před televizi, Harry přinesl dvě sklenice ledové vody a pizzu. Oba jsme si sedli na gauč.

„Na co se chceš dívat?" zeptala jsem se Harryho.

„Cokoli. Ale ne něco romantického."

„Fajn."

Prohrabávala jsem se DVDéčky a vybrala jsem Kick Ass, dívala jsem se na to pořád a pořád, je to jeden z mých oblíbených filmů. Sedla jsem si zpátky na kraj pohovky a zmáčkla jsem „play" na ovladači.

„Pojď sem." Usmál se Harry.

Zčervenala jsem a posadila jsem se blíže k němu. O můj Bože, cítila jsem se tak trapně. Když jsem se uvelebila blízko Harryho, vzala jsem talíř s lasaněmi a začala jsem jíst.

--------

Po jídle, ani film nebyl v polovině, jsme seděli a koukali jsme se. Ale nemohla jsem udržet otevřené oči, cítila jsem se tak ospale, zřejmě proto, že jsem moc nespala.

„Lehni si mi do klína," řekl najednou Harry.

„Ne, to je v pohodě." Usmála jsem se.

„Vážně, jestli jsi ospalá, lehni si."

Povzdechla jsem si a souhlasila jsem s ním, nemohla jsem argumentování s Harrym vyhrát. Položila jsem si hlavu do Harryho klína a mé oči ztěžkly. Pokoušela jsem se nechat je otevřené, ale nefungovalo to, tak jsem oči nechala úplně zavřené a než jsem to věděla, spala jsem hlubokým, hlubokým spánkem.

↓↓↓↓↓

Co říkáte na Blaze, myslíte, že je to Harryho kámoš? A co Violet, ten Harry je tak roztomilý, když žárlí.:') Takový padouch.:DD

A nejlepší  "Nemám hlad" "Ano, máš". >...< 

Edited

Escape // h.s. (CZECH TRANSLATION)Kde žijí příběhy. Začni objevovat