Já: ,,Labyrint"?
Dave: ,,Ano labyrint" odpověděl.
Já : ,, Dostal se někdo ven?" Položila jsem mu otázku, nad kterou přemýšlel.
Dave : ,,Ne, všichni co tady byli, se pokoušeli dostat ven, tak byli buď zabiti distrojtami, nebo rozmáčknutí zdí" odpověděl a v tu dobu jsem zalapala po dechu...
Já : ,, Jakkk zamáčknutí?" koktala jsem Měla jsem strach a nevěděla jsem, co dělat.
Dave: ,,Ano, zamáčknutí. Zdi se otevírají a zavírají po hodině" odpověděl s výrazem, kterému jsem nerozumněla.
Po pár hodinách jsem se dozvěděla, že labyrint je smrtelná past, ale že se dá překonat. Bojím se, že tu zůstanu navěky, i když by mi to nevadilo s Davedem, který je tak okouzlující. Vyprávěl mi, že když dorazil do labyrintu, tak v táboře bylo přes 20 lidí, kteří ale odešli do labyrintu a už se nevrátili. Další dny jsem strávila na poli a v kuchyni, kde jsem vařila jídlo pro mě a Dave. Každý večer jsme měli téměř stejné jídlo. Seděli jsme u ohně, přituleni k sobě a povídali si o budoucnosti, co bysme chtěli ,aby se stalo.
Ráno...
Zazněl alarm, který upozorňoval na klec, která přivezla buď jídlo nebo člověka. S Davem jsme šli pomalu ke kleci, kterou jsme pozorovali až vyjede nahoru. Pomalu jsme otevřeli klec, kde byl další člověk a pár věcí na spaní. Byl to kluk ve věku 6 let. Po hodině se vzbudil a otevřel oči. Otevřel ústa, jakoby chtěl promluvit, ale místo toho se rozeběhl do labyrintu. Dave se okamžitě rozeběhnul za ním. Než jsem začala utíkat, labyrint se zavřel. Bála jsem se o Dave a i o toho malého. Nechtěla jsem o něj přijít. Celou noc jsem strávila sama v táboře se strachem, že se nevrátí. Ráno jsem se probudila s pocitem, že tam někdo je, ale byl to omyl. Šla jsem na pole jako obvykle. Pořád jsem koukala na bránu labyrintu, ale ta se neotevírala . Po pár minutách jsem pracovala a nedívala jsem se na vrány labyrintu. Po chvíli jsem ucítila malé třesení země. Pohlédla jsem na brány a uviděla Dave s kloučkem v náručí. Běžela jsem za nima , když jsem doběhla k nim, políbila jsem Dava a nevěděla jsem co mě to popadlo. Myslela jsem, že se Dave odtrhne, ale oplatil mi polibek. Po chvíli jsem ustoupila a vzala si do náručí kloučka, který byl poškrábaný od distrojta. Běžela jsem s nim k ošetřovně, kde jsem ho hned položila na lůžko a ošetřila.
Po hodině.....
Dave : ,,El?" řekl.
Já : ,,Ano?" odpověděla jsem mu s nejistým výrazem.
Dave : ,, Bojím se " odpověděl se smutným obličejem.
Já : ,, Čeho?" Odpověděla jsem.
Dave : ,, Viděl jsem tam něco , co by nikdo nechtěl vidět" odpověděl smutně.
Já : ,, A co?"
Dave : ,, Armádu distrojdu"
