Když jsem doběhla do pokoje svalila jsem se na postel se slzami v očích.
Co to mělo být?! Opakovala jsem si pořád dokola. Slzy mi stékaly po tváři a dopadaly na měkký polštář. Vždycky jsem si myslela že je George blbec. Ale že i lhář?!
Zalezla jsem pod peřinu a schoulila se do klubíčka.
Ráno
Najednou mnou někdo zatřásl. „Vstávej ty spáči! Prošvihla jsi snídani." řekla Sam a odkryla mě. „Cože?" vyjekla jsem a rychle vstala z postele. „Klídek. Jen si z tebe střílím, snídaně je až za 15 minut." zasmála se a šla se účesat.
Sebrala jsem z postele polštář a vrhla jím po Sam. Zasáhl ji přímo do hlavy. Snažila jsem se zadržet smích ale nakonec jsem vyprskla smíchy. Ušklíbla se a zvihla polštář ze země. Najednou mě polštář zasáhl taky a už začala polštářová válka. Do pokoje vtrhla McGonagallová a okřikla nás abychom se zklidnily a sebrala nám polštáře. „Za pět minut je snídaně tak si pospěšte."
Koukla především na mě, protože jsem stála uprostřed pokoje jen v tílku a kalhotkách. Začervenala jsem se a šla se oblíknout a upravit. Sepnula jsem si vlasy do culíku a vyrazila na snídani. Vešla jsem dovnitř a nejednou mi to došlo. Sakra, vždyť já sedím naproti Georgovi. A to jsem se mu dneska chtěla vyhnout jak nejlépe to šlo. K mému překvapení na snídani George nebyl. Sedla jsem si ke stolu a pustila se do jídla. Najednou se rozrazily dveře a do jídelny rázně vešla Stella s úplně černýma očima a naštvaným výrazem.
„Prej se s ní George rozešel." drkl Ron loktem do Freda. Nadzvedla jsem obočí a podívala se na zamýšleného Freda jak si cpe do úst kousek chleba. Hned jak jsem dojedla jsem se vydala na hodinu lekrvarů.
Měli jsme utvořit dvojice losováním. Zašmátrala jsem v pytlíčku a vytáhla papírek s iniciály G.W.
„Slečno přečtěte to nahlas." vyzval mě Snape.
„No.. Ehm.. Je.. Je tu napsané jen G.W."
„Ale, pan George Weasley. Včera večer jsem vás pozoroval na famfrpálovém hřišti. Jste opravdu talentovaná slečno, měla byste se přihlásit do družstva." Trochu jsem se začervenala a pak jsem si všimla jak se na mě Malfoy upřeně dívá.
Skousla jsem si ret a vyrazila směrem k Georgovi. Měl ruce v kapsách a díval se do země. Asi po půl hodině se odhodlal se mnou i mluvit. „Omlouvám se za ten včerejšek."
Pohrdavě jsem se na něj podívala a věnovala se dále míchání lektvaru. „Omlouvám se Amando."
„Jo tak ty znáš i moje jméno?"
„Jasně, že vím jak se jmenuješ." obrátil oči v sloup.
„Hele mám pro tebe takovej návrh - Co kdyby ses staral se dál o svoje věci?!"
„Amando." položil na mě ruku ale já ucukla. Nechtěně jsem zavadila o kotlík a ten spadl na zem.
„Vidíš co děláš ty blbče?!" okřikla jsem George.
Celá třída se na mě otočila a já těžce polkla.
„Právě jste si u mě vysloužili školní trest."
Chytl nás oba za krk Snape.
„Takže v sedm u mne v kabinetu."
Naštěstí zazvonilo, Snape nás pustil a zmizel ve dveřích.
Omlouvám se že dlouho nevyšel příběh ale neměla jsem čas.
