Na chodbách se nashromáždily stovky studentů a protlačit se mezi nimi bylo vskutku umění. Procházela jsem se po hradě a dumala nad životem. Mé štíhlé prsty sjížděly po stěnách chodeb a já si pobrukovala melodii písničkek, jež jsem poslouchala ve vlaku. Zastavila jsem se u velkého obloukového okna a vyhlédla z něj. Předemnou se rozevřela nádherná krajina, která mě každý rok uchvacovala víc a víc. Čistý proud vzduchu mi odvál vlasy z obličeje a já se cítila zase jako doma. „Krásný výhled že?" ozvalo se za mnou. Rychle jsem se otočila a uviděla jsem ho. Jeho blond vlasy byly rozcuchané větrem, který si s nimi pohrával. Na tváři měl tajemný, přesto upřímný úsměv a jeho zorničky byly rozšířené. Černý hábit a šála v barvách Zmijozelské koleje vlály ve větru a odkrývaly siluetu těla Malfoye. Jeho modré oči zářily ve svitu slunečních paprsků odrážejících se od vitráží v oknech. „Jak dlouho už tu jsi?!"
„Záleží na tom?" zeptal se a přistoupil ke mně blíž. Udělala jsem krok dozadu a moje noha narazila na stěnu. Tvářil se tak sebejistě až mě to trochu děsilo. „Co chceš?" trochu se mi třásl hlas a myslím, že si toho všiml, protože se odtáhl a dal mi trochu prostoru. „Jsi krásná Amando." řekl a pramínek vlasů, jež se zatoulal do mého obličeje mi dal za ucho a lehce mě políbil na čelo. Mé srdce se rozbušilo na plné čáře a vyschlo mi v ústech. Stáli jsme naproti sobě tak blízko, že kdybych se jen trochu přiblížila naše rty by se dotkly. Najednou se odtáhl, udělal ladnou otočku a bez rozloučení odkráčel pryč za roh chodby směrem k točitému schodišti. Stála jsem na místě bez hnutí, zaskočena tím co se právě událo. Zaslechla jsem kroky a tak jsem radši odešla. Na konci chodby byl vchod na dívčí umývárky. Ohlédla jsem se za rameno a uviděla jsem tmavý šedý stín a uslyšela jsem přibližující se kroky. Zaplula jsem do rozlehlé místnosti umývárek a zavřela jsem za sebou dveře. V místnosti se rozprostřela tma. „Lumos" pronesla jsem tiše a na špičce mé hůlky se rozsvítilo modravé světýlko. Procházela jsem se kolem umyvadel, když jsem najednou na zemi zahlédla malý, tmavý předmět. Sehla jsem se a pod umyvadlem jsem nahmatala malou knížku.
Na první stránce bylo napsané "Mejetek Stelly Hestingsové" svraštila jsem čelo a chystala se položit knížku zpátky pod umyvadlo. Ale zvědavost mě přemohla a zalistovala jsem knihou.
2.9.
George je prostě úžasný! Dnes mě pozval na máslový ležák ke Třem košťatům. Celou dobu na mě koukal jak na svatý obrázek. Zmeškal kvůli mně slavnostní zahájení a doprovodil mě až na mou kolej. Líbala jsem se s ním! Nemůžu tomu uvěřit! Asi ho miluju!
Tak tohle ne. Zaklapla jsem deník a dala ho zpět pod umyvadlo. Zvedla jsem se a chystala se k odchodu. Těžké dveře do umývárek se se skřípotem otevřely. Sehnula jsem se a schovala se pod umyvadlo. Podpatky klapaly na dlážděné podlaze a zastavily se asi metr přede mnou. „Á tady je." řekla Stella s jedovatým tónem v hlase a zvedla malou knížku z podlahy. Vložila si ji do kabelky a v umyvadle si opláchla ruce. Odešla pryč a já se konečně mohla vyprostit z pod umyvadla. Podívala jsem se na hodinky. Ukazovaly čas 14:57. „Sakra! Nestíhám hodinu!" Vyběhla jsem z umývárek a probíhala jsem chodbami hradu až k učebně lektvarů. Otevřela jsem dveře do učebny a pozornost celé třídy se přesunula na mě. Polkla jsem a šla jsem na své místo. Snape mě probodl pohledem a zkontroloval svoje hodinky. „Jdete pozdě na hodinu slečno."
„Omlouvám se." zamumlala jsem.
„Ať už se to příště nestane." zamračil se a svoji pozornost přesunul zpět na rozžhavený kotlík před sebou. Otočila jsem se za sebe, stál tam Fred a s úsměvem na mě mával. Zvedla jsem ruku a zamávala mu zpět. Vedle něj stál George a upřeně se na mě díval. „Ptal se na tebe jeden z Weaslyových, myslím že George." šťouchla do mě loktem Samantha (Sam).
„Co chtěl?" zeptala jsem se s udiveným výrazem.
„Co já vím... Ptal se jestli nevím kde jsi." pokrčila rameny a zapsala si výklad Snapea do sešitu. Ještě na chvíli jsem se podívala za rameno na Freda a George. Dnešek byl opravdu zvláštní.
