„Konečná! Vystupovat!" vběhl k nám se smíchem Seamus. „Fakt vtipný Seamusi." řekla Hermiona a zavřela dveře do kupé. Rychle jsem se oblékla do hábitu a posadila se zpátky. Vlak zastavil v Prasinkách odkud nás převezly kočáry tažené testrály. Vždycky mě tahle stvoření fascinovala, ačkoliv jsem je neviděla. Když jsme konečně dorazili až k hlavní bráně Bradavic, rozešli se všichni na své koleje. Nesnáším točité schodiště. Zvlášť když ho někdo naschvál začaruje. Konečně jsme se dostali až ke vchodu do Nebelvírské koleje, řekli jsme heslo a tlustá dáma nás pustila dovnitř. Zamířila jsem rovnou ke schodům směrem do pokoje. Svalila jsem se na postel a zaposlouchala se do štěbetání ptáků. Do dveří vtrhla Sam. „Za čtvrt hodiny máme být ve Velké síni."
„Hm..." převalila jsem se na bok.
„Sam? Co si myslíš o Fredovi a Georgovi?"
„Hmm... Myslíš dvojčata?"
„Koho jiného." oddechla jsem.
„Noo, jsou docela fajn."
„Docela fajn? To myslíš vážně? Jsou nesnesitelní! Dneska do mě vrazili a ani se neomluvili. Znají mě už kolik let a beztak ani nevědí jak se jmenuji."
„Myslím že to moc prožíváš." odsekla a lehla si na postel.
Nechápu jak se mi v prváku mohli líbit. Vždycky jsem je chodila pozorovat na famfrpál a byla jsem unešená. V tu dobu jsem se začala hodně bavit s Harrym abych jim byla na blízku.
Vždyť jsou to jen pitomí, nafoukaní zrzci. Pomyslela jsem si a vstala z postele. Učesala jsem se, namalovala a vyšla jsem z dveří. Na chodbě jsem sponzorovala našeho známého blonďáčka ze Zmijozejské koleje. Všiml si mě a tak jsem přidala na kroku. „Hej Am!" volal na mě. Nereagovala jsem a procházela chodbami hradu. Jeho ruka se dotkla mého ramene a to mě přimělo zastavit. „Co chceš?"
„Já.. Jen jsem se chtěl za dnešek omluvit."
„Není třeba." probodla jsem ho pohledem a mířila směrem k Velké síni. „Myslím to vážně."
„Hm.. Dokaž to." dodala jsem arogantně. Šibalsky se na mě podíval a objal mě. Bylo to docela příjemné, ale nechtěla jsem to dávat na jevo a tak jsem ho od sebe odtrhla.
„Přeskočilo ti?!"
„Promiň, jen jsem chtěl..."
„Nestarej se jo?" odbyla jsem ho.
Rychle jsem se otočila a odcházela pryč. Na rohu chodby stál jeden z dvojčat, George. Zadívala jsem se do země a ramenem do něj vrazila. Otevřela jsem těžké dveře do Velké síně a sedla si na své místo u stolu, který byl jako vždy plný samých chuťovek.
„Vítám vás v novém školním roce." začal Brumbál svým proslovem. Najednou se rozrazily dveře a dovnitř vešel Malfoy s uraženým výrazem. Hlasitě se posadil a do pusy si nacpal nějaké cukrovinky. „Neruším Vás pane Malfoyi?" řekl Brumbál.
„Ne. Jen pokračujte." pohlédl na mě a pak se věnoval svým věcem. Otočila jsem se zpátky ke stolu. Naproti mně bylo prázdné místo. Kde je George? Pobertův plánek!
„Harry?! Půjč mi prosím plánek."
Moc se mu nechtělo ale nakonec vytáhl z kapsy nažloutlý pergamen a podal mi ho. „Díky."
Vyběhla jsem na chodbu a vytáhla plánek.
Přiložila jsem na něj hůlku a zašeptala „Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti." na pergamenu se začaly vyobrazovat všechny chodby a místnosti hradu. Přejížděla jsem prstem po plánku a hledala George. Byl u Havraspárské koleje a vedle něj bylo jméno "Stella Hestingsová"
„Neplecha ukončena!" plánek jsem sevřela v dlani a opřela se o zeď. Proč mě vlastně vůbec zajímá co dělá?
