Přečtěte si prosím na konci části krátké INFO
V minulé části: ,,Naomi! Dávej pozor! Zítra na toto píšem..'' vytrhla mě z mého přemýšlení Amanda, která mi šeptala u ucha. Jen jsem přikývla a věnovala jsem se učení. Zbytek hodiny byl ostatně jako vždycky nudný. I když s těží a bolestivým srdcem od nadávek jsem přežila dnešní den, něco mi říkalo, že tenhle den bude jinej než ty ostatní. Horší než ty předtím...
Naomi
Cestou na oběd jsem slyšela opět nadávky na mou osobu. Cítila jsem jak mě slzy štípou v očích, ale věděla jsem, že jestli mi ukapne byť jen jedna slza, všimnou si toho všichni a už mi nebudou nadávat jen do tlusťošky ale i do uplakaného fracka. Sice tak jak mi říkají teď není nejhezčí, ale podle mě je to lepší než aby se mi posmívali i za kapku slzy, která se zkutalela po mé tváří až na mou bradu a ta mi kapla na triko.
Když jsem vešla do jídelny a rozhledla jsem se, všimla jsem si, ze všechny stoly jsou obsazeny a lidi u nich si spolu povídají a smějí se. Nikdy jsem to nezažila.
Vzala jsem si tac a na něj si dala zeleninová salát, džus a obložený rohlík. Znovu jsem se rozhledla a spatřila volný stůl. Rychle jsem k němu přišla a sedla si. Začala jsem jist svůj salát a když jsem dopila pití, vstala jsem od stolu a chtěla jít odnést tac, jenže za mnou stala Viktorie se svou bandou a sedali si ke stolu u kterého jsem ještě před několika sekundama seděla já. Viktorie do mě žduchla táckem a její latté se vylilo a polilo mi okolí mého ne moc velkého výstřihu.
,,Kam čumíš trubko?" Zeptala se mě jedovatě Viktorie. Byla jsem naštvaná a to dost. Zničila mi tričko!
,,Neboj na tebe ne." Odfrkla si. ,,Nechci si zničit den." Poznamenala jsem svou celkem drzou odpověď. Pootevřela pusu a chystala se něco říct, jenže ji předběhl její -asi- kamarád.
,,To ti nedarujem. Zažiješ peklo i bez ohledu na to že nebudeš souhlasit ." Řekl s naštvanosti v očích a dost hrubým hlasem.
,,Ryane nestraš ji chudinka. To nemáš aspoň trochu lítosti?" Zeptala se toho kluka Viktorie, ale stále se dívala na mě s panovačnym úšklebkem. ,,Už teď je celá udělána hrůzou..Chudinka." Zasmála se svému "vtipu" a s ní i Harry a ten Ryan.
(Pusťte si písničku-nemusíte)
Odemkla jsem dveře od našeho domu a vešla dovnitř. Zakřičel jsem pozdrav, ale odpověd se mi nedostavila. Prošla jsem celý dům ale nikdo nikde. Chtěla jsem se jít upravit tak jsem přešla k zrcadlu. Měla jsem n sobě stále to špinavé triko.. Uviděla byl bílý lístek na zrcadle, tak jsem si ho přečetla.
Naomi,
nescháněj se po mě. Šla jsem do protialkohovýho. Asi tak měsíc budeš sama doma tak hlavně uklízej a žádnej bordel! U sebe v pokoji máš peníze na mesíc-něco do školy a něco na jídlo. Hlavně šetří!
-Máma
Když jsem vzkaz dočetla,nemohla jsem věřit svým očím. Ona šla vážně do protialkoholového? Možná že bude všechno potom lepší. Chtěla jsem si jít vyčistit hlavu a tak jsem se rozhodla, že se půjdu projít do místního parku. Šla jsem do pokoje triko jsem hodila rovnou do pračky a ze skříně jsem si vybrala vínově volnější trikot, černé rifle, khaki lehkou bundu a šedý pletený šál. Vzala jsem si klíče a mobil se sluchátky do kapsy od bundy a šla jsem si obout černé boty. Vlasy jsem si dala do ležérního culiku. Jelikož byl říjen bylo v celku teplo, jenže je kolem půl 8 večer a pomalu se stmívá a ochlazuje. Vyšla jsem z domu a zamčela ho. Dala jsem si do uší sluchátka a šla směrem k parku což znamená asi necelý kilometr od mého domu. V uších mi začala hrát má oblíbená písnička Adele- Hello . Začala jsem si zpívat a přehrávat si dnešní den v hlavě. Ranní urážky, pak Viktorie a Harry u mé skříňky. Pak jak se na mě usmál a já byla unešená. Jenže zkazil to na obědě když se zasmál tomu co řekla Viktorie. Hrozně mě to ranilo. Myslela jsem si, že je jiný, ale i přes to se mi líbí a možná se mi dost líbí. Já jsem ale jenom ta tlustá pipinka z které si každý dělá srandu.
Když už jsem byla konečně před parkem, vyndala jsem si jedno sluchátko z ucha abych slyšela kdyby náhodou. Procházela jsem se když jsem najednou slyšela kroky. Podívala jsem se za sebe, ale nikdo v parku nebyl. Byla jsem tu sama. Řekla jsem si, že ty kroky jsou v písničce tak jsem ji radši vypla aby mě dál nepletla. Šla jsem pomalým krokem k jedné z laviček, která byla hned pod lampou. Opět jsem za sebou uslyšela šustění listí a křupání větví, které se zdáli čím dál blíž. Neřešil jsem to, pouze jsem zrychlila tempo své chůze.
,,Hej!'' Křikl nejspíš na mě někdo. Otočila jsem se spatřila osobu oblečenou v černém s kapucí na hlavě. Šel ke mě a já začala pomalu ustupovat. Nevím jak, ale ten někdo najednou byl hned u mě. Byl to Ryan. Ten z toho dnešního oběda.
,,Trošku si pohrajeme. Co ty na to?'' Cítila jsem jeho dech na mých rtech. Cítila jsem z něj alkohol. Z ničeho nic se mi vrhl na rty a začal mě surově líbat. Začala jsem se bránit, ale on mi vrazil facku. Spadla jsem na zem a Ryan se sklonil ke mě. Začal mi rozepínat mé kalhoty a já se začala bránit.
,,Pomoc!'' Zakřičela jsem ale on mi opět dal pusu a začal si svůj jazyk rvát až do krku. Roztrhl mi triko a začal si rozepínat i své kalhoty a já začala křičet znova.
,,Drž hubu děvko!'' Plivl mi do tváře a vlepil mi facku. Když mi chtěl začít sundávat kalhotky, slyšela jsem jak někdo na Ryana křičí. Najednou ho ten někdo zchodil na zem a začal ho mlátit.
,,Ty hajzle! Si kruci normální?'' Ten hlas mi připadal opět povědomí, ale pes značnou tmu jsem ho nepoznala. Najednou jsem viděla jak někdo utíká. Zpravila jsem si kalhoty a zapnula jsem si je. Pomalu jsem vstala ze země a začala se oprašovat. Ten můj zachránce přišel ke mě a podíval se mi do očí. Také měl na hlavě kapuci.
,,Jsi v pořádku?'' Zeptal se mě.
,,J-jo, asi jo.'' Zakoktala jsem. Byla jsem dost ve stresu. Svlékl si mikinu a podal mi ji. Usmála jsem se na něj a oblékla jsem si ji.
,,Já jsem Naomi a ty?'' Řekla jsem ale on se zarazil a zasmál.
,,Naomi.'' Zašeptala jsem. ,,Budu muset jít.'' Řekla jsem rychle a otočila jsem se k odchodu.
,,To není důležité.'' Řekl a já dál už radši mlčela.
,,Doprovodím tě. Nenechám tě jít samotnou.'' Začervenala jsem se a poděkovala jsem mu. Celou cestu bylo ticho. Bála jsem se. Celou dobu jsem se nervozně ohlížela. Objal mě okolo ramen a já se cítila v bezpečí.
,,Tak jsme tady.'' Řekla jsem mu a stoupla si přes něj. Chtěla jsem si vyslíknout jeho mikinu a vrátit mu ji, jenže on mi v tom zabránil.
,,Nech si ji a obleč si ji pokaždé když se budeš cítit v nebezpečí a když budeš mít strach.'' Usmál se na mě.
,,A jak se jmenuješ?''
,,Říkej mi třeba lifesaver.'' Zasmála jsem se.
,,Takže zachránce jo?'' Zeptala jsem se a nadzvedla jsem obočí.
,,Lifesaver je hezčí.'' Zasmál se a odešel.
Odemkla jsem dveře od našeho domu a šla hned do mého pokoje. Vyslékla jsem si jeho mikinu a dala si ji na postel. Vyslíkla jsem si i zbytek, ale ten sem dala do skříně na své místo. Oblékla jsem si černé legíny a volné tyrkysové triko, které mi klouzala z jednoho ramene. Na to jsem si dala tu jeho mikinu a šla jsem si udělat kakao. Když se kakao dovařilo odnesla jsem ho do obyváku a tam jsem si sedla na gauč a zapnula jsme si televizi. Pustila jsme si Papírová města a upiijela ze svého teplého kakaa.
Najednou někdo zazvonil a já se šla podívat kdo. Otevřela jsem dveře, ale nikdo tam nebyl. Zavřela jsem je a šla zpátky do obyváku. Chtěla jsem si vzít své kakao, ale u mého hrníčku s medvídkem byl světle modrý papírek se vzkazem.
Naomi,
Snad se nebojíš. -L
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Takže, po dlouhé době je tu další část. Už třetí! Snad se vám líbí a snad ji ještě někdo bude číst. nebudu vám sem vypisovat proč jsem nepřidávala části, protože je toho moc. Jen vám to zkrátím-mám hodně učení a počítač mi blbnul a wattpad mi na něm vůbec nešel. ALE jaksi jsem ho zpravila a tak tu máte další část, která je napůl psaná na mobilu a na půl na počítači.
BUDU RÁDA ZA KAŽDOU HVĚZDIČKU A KOMENTÁŘ.
OMLOUVÁM SE ZA CHYBY.
