Psychopath†

Sny nelžou

A je to tady.. To bude složitá odpověď.
Vydechla jsem si, opřela se o zeď, sedla si na postel a začala psát
•••••
K: Jak už jsem ti říkalo, co se stalo, první telefonát, o tátově smrti jsem jakž takž přežívala, měla jsem mamku a Sebiho, po tom, co se máma zhroutila a byla poslána do blázince, kvůli zotavení, jsem se začala řezat, ze začátku málo, ale potom jsem to už úplně neovládala, navíc jsem se začala přejídat a tloustnout, mámina smrt byla poslední kapka, zašla jsem až tak daleko, że mě po tom, co mě v koupelně s žiletkou v ruce, našla babiččina opatrovatelka, odvezli do nemocnice a hned na to do psychiatrické léčebny. Dneska mě propustili a první kam jsem zamířilo bylo na hřbitov :) Tudíž, jen díky tomu jsme se dnes potkali, za což jsem moc ráda :)
L: Jej .. To jsem nevěděl a.. Už jsi v pohodě? Neřežeš se? ..
K: Neřežu (Ovšem to neznamená, že nebudu, řekla jsem si pro sebe)
L: To jsem moc rád :) Protože to bych asi nepřežil, nerad bych, aby se ti něco stalo :) ❤
...
•••••
Psali jsme si asi do 2 do rána, bavilo mě to s ním, nemohla jsem se odtrhnout od mobilu, ani jsem si neuvědomovala jak se mi chce spát, jelikož jsem usnula hned, jak jsem lehla do postele. Což bylo hned po tom, co jsem si na zápěstí dala řez za každého, za tátu, za mámu a obzvlášť hluboký za Sebiho. Poslední věta před spaním byla ta, že toho musím ráno hodně zvládnout.
Ležela jsem v koupelně na zemi a ukrutně mě bolelo zápěstí, kolem něj byla lepkavá tekutina. Zamrkala jsem a koukla se, co se děje. Z mého zápěstí tekla obrovským proudem, až to bylo nereálné. Slyšela jsem nějáký šepot, který se pořád zesiloval "Jak si mi to mohla udělat, jak si mi to mohla udělat.."
Opakoval pořád, byl mi povědomý, ale nemohla jsem si vybavit čí je .. Lukáš.. Cvaklo mi.. Najednou jsem se ocitla na nějáké silnici stála jsem v pravém pruhu a sledovala co se děje, nemohla jsem mluvit, ani se hýbat. Uviděla jsem mnou povědomou motorku jak si to řítí po levém pruhu mým směrem a hned za mnou jsem slyšela troubení kamionu, uvědomila jsem si, co se děje. "Tati, pozor!!" snažila jsem se řvát ale nevyšel ze mě žádný zvuk, poslední co jsem slyšela byla hrozná rána..
Probudila jsem se úplně spocená asi v 5 ráno .. Zápěstí mě ještě bolelo po řezech, šla jsem do koupelny vydezinfikovat si to, "Jednu bolest vystřídá druhá" řekla jsem si sama pro sebe. Vydezinfikované to mám, ale asi už neusnu, obchody otvírají v 6, takže mám ještě tak půl hodiny, než budu moct jít nakoupit.. Vůbec jsem nevěděla, co budu dělat.. S mobilem v ruce jsem šla do obýváku, na naší televizi pustila dost na hlas óčko, mobil položila na stolek a šla prozkoumat, co vše máme v kuchyni, vyházela jsem poloviny věcí ze špízky, jelikož to mělo prošlou trvanlivost, nakonec tu zůstalo jen kakao, káva a krupička, bez mléka toho asi moc neudělám, nechala jsem tyto 3 věci na lince, zbytek jsem naházela do pytle do koše, které jsem našla pod dřezem, pokračovala jsem k lednici, z té jsem vyházela úplně všechno, následoval mražák, v tom skoro nic nebylo, jen nějáký nanuky, led a mražený jahody, nanuky jsem vyhodila, zbytek zůstal, na ty jahody se mi začínaly sbíhat sliny, ale nemůžu jíst, nesmím přibrat, navíc bych je stejně akorát vyzvracela. Koukla jsem se na mobil 7:05 .. To mi to tak trvalo? Koukla jsem se na messenger, ale Luke asi ještě vyspával, jala jsem se mu napsat.
•••••
K: Bré ráno spáči nespii, jdu nakoupit, pokud chceš tak přijď, zvu tě na oběd
•••••
Po tom, co jak dlouhou dobu neodepisoval jsem dala mobil do kapsy, převlíkla se a šla nakoupit, prvně jsem se ale musela kouknout, jestli mám nějáké peníze v peněžence, o které jsem nevěděla, kde je. U Sebe jsem měla asi 2 tisíce a ještě kartu. To by mi mohlo stačit. Šla jsem do obchodu, pěšky, už jsem tu dlouho nešla. Naposledy asi s mamkou .. Oči se mi začaly plnit slzami, když jsem spatřila obchod. Zastavila jsem se, zavřela oči a zhluboka dýchala. Asi po 2 minutách jsem byla schopná pokračovat, vzala jsem si vozíček a začala, prvně jsem šla do ovoce a zeleniny, vykoupila jsem tam toho co nejvíc, potom do bio potravin a zdravé stravy. Následně jsem šla pro maso na dnešní oběd, rozhodla jsem se, že naložím maso a udělám nám ho s bramborama a k tomu zeleninový salát, nic moc, ale milovala jsem toto jídlo. Ještě jsem šla ke koření a koupila všechno, o čem si myslím, že budu potřebovat. Nakonec jsem koupila žitný chléb a šlehačku a zmrzlinu, kdyby si chtěl Luke dát po obědě "dezert". Když jsem byla u pokladny, tak mi zapípal mobil.
•••••
L: Rád se stavím, ale nepotřebuješ prvně nakoupit, nebo něco? Nechci ať se s tím taháš
K:Právě stojím u pokladny a chystám se platit, jen nevím, kam to všechno nacpu no
L:Přijedu s autem, napiš mi, v jakým obchodě jsi a vyzvednu tě zlato :)
•••••
Odepsala jsem mu v jakým obchodě jsem a začala všechno skládat zpět do vozíku, po tom co to prodavačka namarkovala, už na mě vrhala dost nepříjemnej pohled. Přemýšlela jsem, jak to všechno do těch 2 tašek naskládat. Když jsem byla asi v půlce, tak dovnitř vletěl Luke, vypadal rozespale. Snad jsem ho nevyhnala z postele. "Čauko ospalče" "Pff, jakej ospalec?" odfrnkul si a zasmál se. "Skládej radši, prosím, když už já vařím" "To tys mě pozvala, ty tele, beztak umím vařit líp, jak ty." Kouknul se na mě a to mě donutilo rozesmát se. "Dobře, masa je dost, každej ho připraví na svuj způsob, oukej?" Podala jsem mu ruku s tím, že uzavřeme sázku, on mi ji chytil, přitáhl si mě k sobě a dal mi pusu. "Oukej" "Helééé, s každým se líbáš u zavírání sázky?" "Ne, jen s tak hezkýma holkama," naklonil se ke mně a do ucha mi pošeptal "Zatím jsem tak hezkou holku neviděl." Toto mě donutilo začervenat se, dala jsem mu pusu na tvář, vzala obě dvě tašky, i když mě  táhly k zemi a vydala se k autu. Do 5 sekund měl tašky v ruce Luke. "Žádný takový princezno, tahat se s tím nebudeš, práce budeš mít ještě dost, ale né s tímto." Nevěděla jsem, co tím chce říct, pokrčila jsem rameny a usedla do auta. Rozjeli jsme se domů, když jsme přijeli, tak to ale nevypadalo úplně stejně, jako před mým odchodem...