Psychopath†

Kamarád ze hřbitova

Nikoho jinýho, krom nich jsem neměla. Kromě babičky, která trpí Alzheimerem. Slyšela jsem dupot bot a pak jeho utichnutí, bylo to kousek ode mě. Najednou jsem si rychle sedla, ale asi moc rychle, do něčeho jsem narazila čelem. "Au!" vykřiklo to něco, otevřela jsem oči a uviděla jsem ho. Vysoký, štíhlý, svalnatý, žádná špejle jako dnešní kluci. Měl temně modré, hrozně tajemné, oči a vlasy, které nesly barvu havraního peří zastřihnuté v Emo stylu. Byl, jedním slovem, nádherný. "Ježišmarja promiň..!" začala jsem se hned omlouvat. "V Pohodě, to já se omlouvám, myslel jsem si, že jsi spadla a uhodila se do hlavy, né že se tu snažíš vsáknout do země." na to jsem se usmála:"Povídala jsem si s rodiči a bráškou.." "Promiň, že se ptám, ale vidím jen 2 hroby..?" řekl se zájmem v hlase."On se "nestihnul" narodit. Máma byla v pátém měsíci těhotenství, když se to stalo. Tak, teď už víš, co tu dělám. Co tu děláš ty? Prarodiče?" " Tak to promiň.. To jsem nevěděl, upřímnou soustrast, jak dlouho to je?" " 2 a půl roku.. Teď ty?" " Směl bych tě pozvat na kafe? Ať to neřešíme tady?" Pozvání jsem přijala. Po cestě do kavárny jsem se dozvěděla, že se jmenuje Lukáš, je mu 19, jeho rodiče se zabili, kdy se vraceli z dovolené. Nyní mu zbyla jen sestra, která žije s přítelem a je v sedmém měsíci. Seděli jsme u kávy a kecali asi až do 8 do večera. A Vůbec nic nás netrápilo. "Asi bych tě měl už doprovodit domů, s kým bydlíš?" "Mno, s babičkou, která má Alzheimeraa vůbec neví, která bije, ale má naštěstí ošetřovatelku." "Ták jo, kousek odtud mám auto, svezeš se v mém kočáře?" "Ráda" řekla jsem se smíchem v hlase.  Nasedla jsem k němu do auta. Řekla jsem mu adresu a on mě tam odvezl. Po cestě jsem si domluvili, co budeme následující 2 měsíce dělat, když už jsou ty prázdniny."Pozvala bych tě nahorů, ale sama nevím, jak to tam vypadá, nebyla jsem tam přes 2 roky. " Jakto?" " Napíšem si, dobře?" " Nezapomeň na mě ale!" "To se ani nedá," dala jsem mu pusu na tvář a vystoupila: "Jeď opatrně, Páá" " Neboj Katarinko, Pa" řekl a odjel. Ještě asi 20 minut jsem se přemlouvala ke vchodu do našeho tří patrového domu. Nakonec jsem udělala krok vpřed a vydala se tam ..