Psychopath†

Ještě budeš prosit..

Rozjeli jsme se domů, když jsme přijeli, tak to ale nevypadalo úplně stejně, jako před mým odchodem...
••••
Stál tam nějáký vysoký kluk, otočený ke mně zády a v ruce držel růži, ovšem nebyla rudá, nýbrž černá.. Černou růži jsem dostala jen jednou a to od mého bývalého kamaráda, který se mnou chodil na gympl, ovšem do vyššího ročníku.. Byl to ale psychopath, jednou mě pozval na rande, příjmula jsem to, vypadal roztomile, sraz jsme si dali odpolko v parku, celý den jsme byli venku a všechno bylo v pohodě, až než odbilo 6, začal mě osahávat a tahat do keře, začala jsem křičet a byla ráda, že kolem šli zrovna maturanti od nás ze školy a odtáhli ho pryč a zavolali na něj policajty. Ještě další měsíce jsem z toho měla můry a od té doby nenáviděla černé růże.. Byl to jediný kluk, který mě oslovoval.."Katinkóó, chyběla jsi mi" úplně mě při těch slovech zamrazilo a jeśtě 20x víc, když jsem se mu po té době podívala do očí .. Úplně jsem strnula na místě a nebyla schopná promluvit, natož se pohnout. "Stalo se ti něco? Jsi v pohodě?" zeptal se mě Luke, zakroutila jsem hlavou na znak, że ne a oči se mi začaly plnit slzama při vzpomínkách na to, co se stalo. Luke to pochopil dobře.. Vydal se k němu a začal mu něco říkat, nejprve vypadal v klidu, moc dlouho mu to ale nevydrželo, Alex začínal vypadat celkem dost naštvaně, podíval se na mě těma jeho čenýma očima a mně se v tom momentě podlomily kolena, s tím jeho pohledem se mi vybavil náš venek, jak se na mě koukal předtím.. Jak se choval.. Všechno bylo zpět.. Pod tím náhlým přívalem vzpomínek jsem musela zavřít oči. Seděla jsem na zemi a vzlykala.. Nemohla jsem se vzpamatovat, nejradši bych se v té chvíli profackovala, jak jsem slabá .. A Jak mě naštvalo, že jsem to neustála.. Pořád si hraju na „big girl" a při tom .. Jsem jen nula, obyčejná nula, nic neustojím, vše mě zlomí, řežu se .. Opravdu bych se sebou měla něco dělat .. 1. Krok bude soustředit se na ostatní a né na moje problémy, nejsem jedinej člověk, co nějaké má. Hlavnějším se pro mě teď stává Luke. Nabrala jsem všechny síly, setřela si slzy a vydala se za nima. Když jsem byla asi 5 metrů od nich, tak mě teprve zpozorovali, vydala jsem se za Alexem a vrazila mu facku, potlačila jsem všechny slzy a vzpomínky, které se mi v tu chvíli vybavily a zařvala na něj, ať se sbalí a vypadne. Pokoušel se mě obejmout, já ovšem ucukla a Luke se postavil přede mě. „Nerozuměl si? Mám ti to říct ještě hezky ručně, nebo se sbalíš, vypadneš a ke Kate se už nepřiblížíš? Pokud tě tu ještě uvidím, tak věř, že domů nedojdeš po svých." Po těchto slovech se na mě Alex podíval a aniž by ze mě spustil oči pronesl: „Toho budeš litovat květinko a ty? Na co si tu hraješ? Znám ji 1000x líp jak ty. A že neodejdu po svých? Mluvíš snad o sobě?" Otočil se ode mě, napřáhl se a dal Lukeovi pěstí přímo do nosu, Luke mu to oplatil, ovšem s větší vervou. Po tomto se už fakt sbalil a odešel, ovšem neodpustil si ještě proslov směřovaný mně: „ Opravdu si myslíš, že ti on pomůže? Víš jak to dopadlo minule, skoro jsem tě měl, nenechám si tě znovu sebrat, počkám si a věř, že budeš ještě prosit, aby si se mnou mohla být!" Měla jsem co dělat, abych se na místě nesložila, začaly se mi podlamovat kolena a oči plnit slzami. Přišel ke mně Luke, vzal si ode mě klíče, vzal mě do náručí a odnesl mě dovnitř do domku a položil mě k televizi na pohovku a odešel, hned jsem usla vyřízením. Probudil mě až rachot, který vycházel z kuchyně. Poručila jsem si vstát a jít se za ním podívat. Ta kuchyň ještě musí fungovat pár let a nebylo by moc dobré, kdyby nám ji zdemoloval. No.. Vlastně jen mně. Už jsem na ni zůstala sama.. No pohled, který se mi naskytl mě fakt pobavil..