I need to hear you say "i love you"

16. ► Thomas

,,...Dokud jsi mě nepřišel vyzvednout v baru, kde jsem se opila - pro tebe- z neznámého důvodu. A hned poté, co jsem se to dozvěděla, zaklepala jsem ti na dveře, abych ti - já pitomá kráva - pomohla s fyzikou jako poděkování za to, že jsem díky tobě našla pokoj."

,,Jsi opilá." přeruším jí, když se snaží popadnout dech. Stojí zády ke mě a zdá se, že pozoruje krásu zahrady. Nebo se o to aspoň snaží. Každopádně by mě ale zajímalo, jakou má tohle celé pointu, proto jí dále nevyrušuju.

,,Tam jsi mi ale omylem, nebo jistým nedopatřením oznámil, že s tebou půjdu na večeři u tvých rodičů hlavně kvůli tomu, že nebudu schopná odmítnout. A hele, podívej se. Potom přišla ta krásná slůvka - že jsem prostě zoufalá." odkašle si. A mě to dochází. Ranilo jí to. Přistoupím k ní a když vidím,že by chtěla pokračovat, nechám jí.

,,A pak jsem se bavila s Becou a přišla jsem si natolik ponížená, že jsem jí o tobě vůbec neřekla. Neřekla jsem jí o tom, jak jsme se srazili na chodbě a poprosil jsi mě o pomoc nebo o tom, jak jsi mě opařil kávou - což mimochodem byl oblíbený svetr od mé matky - a tak celkově jsem jí neřekla o Feltonovi, se kterým jsem právě teď na večeři u jeho rodiny, kterou z nepochopitelných důvodů nesnáší a netrucuju tady, protože jsem se hodinu v kuse snažila vylíčit tvé matce, jak dokonalý máme vztah." vyčítá jakoby sama sobě.

Nádech a výdech.

,,A už vůbec se sakra nesnažím sama sobě nakecat, že jde jenom o debilní lži, které každou chvíli skončí a s tím i tenhle skvělý večer, který - samozřejmě naprosto zoufalá - mohu trávit zrovna s tebou! " otočí se na mě a poslední slova vyplivne, jakoby okusila jejich chuť a nepřišla jí vůbec příjemná.

A to už na nic nečekám, přistoupím k ní a ... ne, tohle nemůžu udělat, když je opilá. Za jiných okolností by to všechno měla jinak a už vůbec by mi to tu nevyprávěla.

Je to neuvěřitelné. Je tu se mnou. Stojí přímo přede mnou a právě mi řekla, jak moc tohle celé chce.

A s touhle pohádkou mám udělat co?

Stojím těsně u ní a tak s klidem mohu prozkoumat její dokonalou tvář, která je teď trochu zamračená asi kvůli tomu,že je zabraná do přemýšlení nad tím, co tu dělám.

Její hnědé oči se zakoukají do mých.

,,Nesnaž se mi namluvit, že tě to ranilo, Rewsová." řeknu tichým hlasem a snažím se vykompenzovat situaci. ,,Jenom za opila jsi schopná mluvit tímhle stylem, takže se mě nesnaž přesvědčit o tom, že takhle přemýšlíš i za normálních okolností."

,,Neranilo, jen jsem doufala, že nejsi takový kretén, jako jak se chováš." odpoví jedovatě s ublížeností v očích. Do prdele, kam se poděla má mužnost? Navíc, tuhle větu neslyším prvně.

,,A co by jsi chtěla slyšet, Rewsová?" o krok odstoupím. ,,Že by se mi vlastně dost líbilo, kdyby náš vymyšlený vztah byl reálný a všechny detaily, které jsi popisovala, byly stejně procítěné, jako to znáš z pohádek?!" rozhodím rukama. ,,Nežijeme v pohádce a já nejsem na romantiku! " a tuhle větu také neříkám prvně. Co tý holce je?! Krucinál!

,,Tenhle večer je jen o lžích..." udělá krok ke mně a už mluví poměrně vyrovnaně. ,,nevidím důvod, proč v tom nepokračovat." dodá a hned na to cítím její plné rty na mých. Její jazyk, co se snaží okusit chuť toho mého a já jí to bez rozmyšlení dovolím. A bez dalšího rozmyšlení jí obmotám ruce kolem pasu a na těsno si jí přitisknu k sobě na známku toho, jak moc tohle chci. V tuhle chvíli mi nevadí ani promile alkoholu, která se v ní nachází, dokonce ani to, že je to ta šedá neznámá myš. Užívám si rozcuchávání mých vlasů, její roztřesené rty, které statečně bojují s mými a její tělo, které se neléhavě tiskne k mému.

Kdyby jenom věděla, jak daleko jsem právě zahodil její zmiňované opovržení. Kdyby jenom věděla, jak dobytná je právě moje nedobytná schránka.

Kdyby jenom věděla, jak bojuju sám se sebou. Tom Felton, ten co má nad vším kontrolu a všechno je podle jeho přestav, právě onu kontrolu ztratil.

A právě teď, přesně v tuto chvíli, tohle nejsou jenom lži.