I want to be a princess [CZ]

*5*

Konstancie

Po vyhlášení byla večeře a pak nám přidělili pokoje. Okamžitě jsem si lehla do postele a usnula.
Druhý den po snídani někdo přišel ke mně do pokoje.

,,Vy jste Konstancie Domažlická?" zeptal se chlapec asi o dva roky starší než jsem já.

,,Ano, proč se ptáte?"

,,Jmenuji Přemek a jsem vrchní sluha prince," řekl a usmál se na mě. Byl opravdu moc hezký.

,,Dobře a co potřebuješ?"

,,Jdu Vám ukázat knihovnu, princ zrovna není nadšenec čtení, ale ví, že já ano."

,,Ty umíš číst?" zeptala jsem se překvapeně.

,,Ano nejdřív jsem se měl stát mnichem, ale jelikož si mě princ oblíbil stal jsem se jeho vrchním sluhou a přítelem," řekl trochu nejistě a znovu se usmál.

,,Aha a kde tedy je knihovna?" zeptala jsem se.

,,Jistě, promiňtě, pojďte za mnou," řekl a vydal se na chodbu, Já jsem šla hned za ním.

,,Takže, co nejraději čteš?" zeptala jsem se ho, když už jsme chvilku šli v tom trapném tichu. Nikdy mi nevadilo bavit se se služebnictvem, i když nám to rodiče zakazovali. Prý aby jsme si někoho neoblíbili, že jsou to jen naši sluhové.

Otázka ho asi překvapila, proto odpověděl až po chvilce.

,,Já nejraději čtu kroniky nebo příběhy, co už se staly, ale princ má spíše rád příběhy o trubadůrech nebo o soubojích. Vždy večer mu něco předčítám," řekl značně nervózně.

,,Také mám ráda kroniky a obecně historii," řekla jsem šťastně, protože se nenajde moc lidí, se kterými bych mohla o knihách diskutovat.

,,To se vám královská knihovna bude líbit, je plná knih historie," řekl již jistějším hlasem.

Po chvilce dodal: ,,Jsem rád, že nevyzvídáte."

,,Co bych měla vyzvídat?"

,,No hraběnka Markéta, když jsem jí odváděl k princi, protože každý den za ním zajdou dvě dívky, se mě pořád ptala jaký udělala dojem na prince a co se princi líbí a tak. Zítra k němu jdete vy a vaše sestra jde k němu již dnes."

,,Vlastně mě ani princ nezajímá. Jela jsem sem jen kvůli rodičům a té úžasné knihovně," řekla jsem a i s Přemkem jsme se zasmáli.

,,Tak jsme tady. Nechám Vás tu osamotě, ale ještě před tím bych Vám chtěl něco říct," řekl zase trošku ostýchavě.

,,Ano?"

,,Jste opravdu překrásná..."

,,Děkuji," řekla jsem a věnovala jsem mu jeden z mých nejkrásnějších úsměvů.

,,Nemáte zač. Bohužel už musím jít, ale doufám, že se ještě uvidíme," řekl, usmál se a odešel.

A já jsem zůstala šťastná v krásné knihovně plné úžasných knih...

Isabela

Asi v deset hodin za mnou přišel nějaký sluha Přemek a řekl mi, že mě odvede za princem.

,,Vaše výsosti," řekla jsem a udělala jsem poklonu.

,,Dobrý den, vy jste Isabela, že?" zeptal se mile.

,,Ano."

,,Tak Isabelo řekněte mi něco o sobě, co ráda děláte?"

,,Já miluji zpěv a jsem pravý opak své sestry," řekla jsem s úsměvem.

,,Ano to je pravda. Říkala jste, že by jste ráda zpívala s jeptiškami?"

,,Ano to bych moc ráda," řekla jsem plná naděje.

,,Také, tak trochu, zpívám," řekl princ, čímž mě naprosto zaskočil.

,,Vy zpíváte? A umíte Ave Maria?" zeptala jsem se nadšeně.

Princ se zasmál mému nadšení a poté odpověděl: ,,Ano a ano. Nechtěla by jste si se mnou zazpívat?"

,,Moc ráda. Mariu?"

Princ jen pokýval a pak jsme začali zpívat. Bylo to úžasné!

,,Hrajete na nějaký nástroj?" zeptala jsem se.

,,Na loutnu. Umíte Pražskou růžičku?" zeptal se a vzal si svou loutnu.

,,Samozřejmě," řekla jsem, ale to už začal hrát a já se k němu přidala.

Možná to tady nebude až tak hrozné...

Takže po delší době pokračuji!
Všechny mé ostatní příběhy jsou pozastaveny, jen v tomto pokračuji.
Každou kapitolu budu věnovat někomu, kdo mi napíše nějaký komentář, tak neváhejte a pište...