From hate to love. [Cz Larry]

3. kapitola

Koukal jsem na displej mobilu s pusou dokořán, zpráva od Harolda byla určitě myšlena ironicky vzhledem k tomu, co se mezi námi stalo včera večer.

07:24 p.m. Harry: A teď i s nejvíc sexy klukem na světě :P

Očima jsem přejížděl po zprávě dobrých pět minut, možná bych to zvládl i déle, ale zavolala mě máma. Slezl jsem z palandy a šel ke dveřím. Snažil jsem se vyvarovat očnímu kontaktu s Haroldem, ale marně. Chtěl jsem se kouknout do těch jeho smaragdově zelených očí, které svítily na každého, na koho se Harold podíval. 

Nenápadně jsem se otočil přes rameno a pohledem směřoval na mou postel, aby to nebylo nápadné.

Když jsem hlavou otáčel zpět, projel můj pohled přes Harolda. Zastavil se, jelikož se mé oči setkaly s těmi jeho. Zelenky na mě svítily asi tři vteřiny. Pak Haroldova očka spadl na mou pořezanou ruku, která byla kryta náramky. 

Radši jsem se dal do kroku a zmizel rychle ze dveří, nemůžu riskovat, že by si toho všiml. Bůh ví, co by si pak o mně myslel. Šel jsem směrem k mámě a v tom vedl souboj se mnou samým v mé hlavě.

Sakra Tomlinsone! Prober se, je ti jeho názor na tebe u prdele! Oba jste hetero a navíc on tě k smrti nesnáší! A ty jeho taky ne!

Ale ty jeho oči jsou tak dokonalý... A ten úsměv s dolíčky a co teprve ty kudrlinky... Aww, je docela sladkej.

Chlape slyšíš, co říkáš? Zníš jak teplouš! A to ty kurva nejsi, pamatuješ na tu holku? Dal sis pravidlo, že bude tvoje! A to ji znáš sakra asi dva týdny! Nedělej ze sebe to co nejsi!

Ta holka o mě nejeví zájem, proč bych se měl snažit. Jsem to co jsem. A možná se mi Harold líbí! Viděl jsi ty jeho kukadla?

Jasně, že viděl! Vždyť já jsem ty a vím moc dobře, co k němu cítíš a hlavně vím jak já a ty, tak i on, jak na něj koukáš! Jsi do něj zabouchlej! A teď tu kecáš sám se sebou, protože...

STOP! Už si zase kecám pro sebe. O Haroldovi!

V duchu jsem se profackoval a nakráčel k mámě.

Přisedl jsem si k ní a sledoval, jak ladí televizi.

„Brownovi od vedle, víš jaký? Maj to malý uřvaný děcko." křikla máma, načež se ohlédla po místnosti."Jej, ty jsi už tady. Ale Brownovi...potřebují pomoct s počítačem nebo co, vezmeš Harryho a skočíte se tam kouknout?" řekla mi a mile se usmála. 

Řekl bych, že jí můj pohled naznačil víc než měl. Opravdu se mi nechtělo někam jít s Haroldem. I přes to, že jsem se zamiloval za ty dva dny do jeho dokonale zelených očí, kudrlinek a ďolíčků, je tu pořád ta věc, že my se prostě rádi nemáme.

„Zlato, prosím zkuste se nějak usmířit. Vždyť jste povahově prakticky stejní, alespoň to zkus." šeptla mi máma do obličeje, abych ji slyšel jen já.

Nic jsem neodpovídal, pouze jsem naznačil, že to zkusím a odešel. Nechápu, proč jí tak vadí, že se nebavíme. A že jsme stejní? Kravina. Odešel jsem do pokoje a šel k palandě, kde se rozvaloval Harold.

„Máme jít k sousedům... S něčím chtějí pomoct." řekl jsem mu s pohledem upřeným do země. Neměl jsem odvahu se kouknout do očí, bál jsem se, že se nebudu moct odtrhnout a budu na něj civět do konce života. Harold jen něco zamručel, zvedl se a prošel okolo mě.

U dveří se na mě koukl a se slovy jestli jdu se zastavil. Pořád jsem stál u palandy, jako tvrdé Y. Šel jsem za ním až před náš pozemek. Rozhlédl jsem se kolem, nepamatoval jsem si přesně, na jaké straně mají barák, jelikož jsem u nich dlouho nebyl. Naposledy tak před sedmi lety.